Tentokrát ne proto, že by odporovaly islámu, ale ve snaze zabránit novomanželům, aby se svatbou finančně zruinovali, napsala agentura Reuters.

Od roku 2001, kdy Spojenými státy vedená invaze svrhla vládu Talibanu, oživili Afghánci tradici velkých svateb, které stojí tisíce dolarů – a to v zemi, kde průměrný roční příjem je nižší než 400 dolarů (asi 7600 korun). Afghánské svatby slaví stovky hostů v luxusních svatebních sálech, přičemž se očekává, že ženich a jeho rodina uhradí účty a vyhoví každičkému přání nevěsty a její rodiny.

„Svatební oslavy vnímají lidé jako soupeření, v němž nikdo nechce být nejhorší. Lidi chtějí předvést bohatství tím, že nakrmí stovky lidí v drahých svatebních sálech,“ řekl ministr spravedlnosti Habíbulláh Gháleb. „Rodiny jsou pak obětí této špatné tradice a musejí přijmout těžká břemena,“ dodal.

Na podrobnostech plánovaného zákazu se stále ještě pracuje, uvedl mluvčí spravedlnosti Faríd Ahmad Nadžíbí, který připustil, že prosadit podobný zákaz může být těžké, protože nákladné svatby jsou v afghánské kultuře nesmírně zakořeněné.

Na svatbě bylo 600 hostů, rodina musí splácet

Po desetiletích ozbrojeného konfliktu jsou afghánské státní úřady roztříštěné, a navíc regionální, etnické i kmenové odlišnosti znesnadňují prosazování práva. Násilí je na nejvyšší úrovni od svržení Talibanu, takže prioritou je zajištění bezpečnosti, zatímco se úřady snaží postavit na nohy ekonomiku, která je závislá na zahraniční pomoci.

Čtyřiadvacetiletý Rafí Kázimí a jeho rodina utratili zhruba 10 000 dolarů (asi 190 000 korun), když se v říjnu loňského roku Rafí ženil s dvacetiletou Farímou. Na svatbě, která se konala v Kábulu, bylo 600 hostů a řidič taxíku Kázimí i jeho rodina nyní musí splácet nejméně 6 000 dolarů bankovních půjček. Jenže Kázimí před časem přišel o práci a jeho rodina – manželka, matka, otec, babička, dvě sestry, tři bratři a manželka jednoho z nich – teď přežívají z platu jednoho z jeho bratrů. Ten vydělává na místní poměry slušných 410 dolarů měsíčně, ovšem 300 dolarů jde na splátky.

„Bylo to moc,“ říká Kázimí o penězích utracených za svatbu. „Měl jsem hrozné starosti jak ty peníze sehnat. Její rodiče se nezajímali, jestli je mám, nebo nemám, prostě jenom řekli, že musíme mít velkou svatbu.“

Krom svatební hostiny se od ženicha a jeho rodiny očekává, že zaplatí také za nádherné svatební šaty pro nevěstu i pro ženicha. Kázimí považuje zákaz nákladných svateb za dobrý nápad, ale pochybuje, že se v Afghánistánu uchytí.

Ze sňatku se nesmí stát těžké břemeno

Vládní pokus regulovat náklady na svatby následuje po obdobných krocích, k nimž přistoupili někteří kmenoví náčelníci a provinční představitelé. Koncem prosince starší z několika vesnic v severoafghánské provincii Džauzdžán zakázali nákladné svatby a věno ve snaze podpořit mladé lidi, aby se vzali a neodkládali svatbu na dobu, až si ji budou moct dovolit. Podle jejich pravidel náklady na svatbu musejí být v souladu s ekonomickým postavením ženicha a pokud někdo zákaz poruší, nebude za trest pozván na žádnou jinou svatbu ve vesnici.

„Sňatek je právem každého člověka a nesmí se z něj stát těžké břemeno pro ženicha a nevěstu,“ řekl Azád Chvá, kmenový starší z Džauzdžánu. „Nechat zaplatit za všechno ženichovu rodinu a nakrmit stovky lidí je velký hřích,“ dodal.

Během uplynulých devíti let vyrostlo v okolí Kábulu mnoho nádherných svatebních síní, které kontrastují jen s hrstkou těch, které byly v provozu během vlády hnutí Taliban v letech 1996 až 2001. Například ve svatební síni City Star Hall v kábulské čtvrti Vazír Abád projíždějí svatebčané pod svítícím měsícem ke vchodu do sálu, jehož strop zdobí velké stříbrné hvězdy.

Síň byla otevřena před třemi měsíci a stála pět milionů dolarů (téměř 95 milionů korun), řekl její manažer Zabí Mudžíb. Jsou tady celkem čtyři svatební sály a měsíčně se tu koná zhruba 70 svateb, na nichž bývá 800 až 1 200 hostů. Cena za jednoho hosta se průměrně pohybuje od 12 do 23 dolarů za jídlo; hudba, svatební dort, výzdoba a fotograf se platí zvlášť.

I nyní se tu připravuje jedna velká svatba. V největší ze síní se sejde 1 600 hostů na hostině páru z nedaleké provincie Parván. Cena? 16 000 dolarů. Ovšem na novomanžele čeká nádhera, z jaké se člověku až točí hlava. Nevěsta s ženichem nejprve projdou po mostě nad fontánou před nástěnnou malbou zpodobňující horské štíty. Pak sestoupí po nasvíceném chodníčku pod oblouky z umělých květin na pódium, kde budou usazeni na stříbrných trůnech. „Ženich na to peníze někde najde,“ míní Mudžíb.