Nebezpečně to vře především v Zimbabwe, v říši 87letého Roberta Mugabeho. Neklidný rok 2012 ale předpovídají analytici celému černému kontinentu, napsala agentura DPA.

Na severu Afriky smetly letos demokratické bouře tři režimy - v Tunisu, Káhiře a Tripolisu. Po arabském jaru doufají teď i mnozí Afričané v převrat ve svých zemích. Vyhlídka na rok 2012 skutečně musí dělat starosti některým vládcům ve zhruba dvou desítkách autoritativně vedených, většinou hluboce zkorumpovaných států jižně od Sahary.

Mnohé naznačuje, že příští rok bude na černém kontinentu neklidný. Koneckonců se má asi ve 30 volbách rozhodovat o nových parlamentech a prezidentech. V zemích jako Keňa, Zimbabwe, Angola nebo Madagaskar pak podle zkušeností hrozí ostré, často krvavé střety.

Už teď to vře především v Zimbabwe, kde by volby mohly ohrozit dlouholetou vládu 87letého Roberta Mugabeho. Téměř denně jsou tam hlášeny násilné přepady. Mugabeho rival Morgan Tsvangirai si stěžuje na "neustálé porušování lidských práv". Stejná nebo podobná situace je v mnoha dalších zemích na kontinentě.

Sotvakdo v Africe věří, že v krizových regionech, jakými jsou Súdán, Somálsko nebo Kongo, brzy zavládne mír. K tomu nadále pokračují ve svých aktivitách islámské teroristické organizace jako odnož Al-Káidy v muslimském Maghribu (AQIM) nebo radikální islámská sekta Boko Haram v Nigérii.

Nebezpečí války hrozí především mezi kmenovým Súdánem s hlavním městem Chartúmem a od července nezávislým Jižním Súdánem. Obě země si nárokují právo na pohraniční regiony bohaté na ropu. "Tamní situace dosáhla nebezpečného bodu poté, co Chartúm prohlásil, že je připraven kvůli těmto hraničním oblastem jít do války," řekla ředitelka afrického odboru Mezinárodní krizové skupiny (ICG) Comfort Erová. Také krvavý konflikt v západosúdánské oblasti Dárfúr je "velmi vzdálen usmíření", poukázala expertka na africkou problematiku z heidelberského Ústavu pro mezinárodní výzkum konfliktů (HIIK) Natalie Hoffmannová.

Klidu podle všeho nedojde ani Somálsko. Už přes 20 let neexistuje v této zemi mimo hlavní město Mogadišo fungující ústřední vláda. Občanská válka a hladomor trápí obyvatelstvo. Na dominanci radikálních islámských milicí Šabáb v mnoha částech Somálska nic nezměnila ani intervence keňských jednotek na jihu - hrozí ale eskalace střetů.

Vyhrocení situace se ICG obává také ve východoafrickém Burundi, kde vláda nemilosrdně potlačuje opozici. Konec nepokojů není podle všeho v dohledu ani v Konžské demokratické republice, kde k uklidnění země sotva přispělo nedávné sporné volební vítězství prezidenta Josepha Kabily. V nejlidnatější africké zemi Nigérii to vře kvůli ohromným sociálním problémům, etnickému a náboženskému napětí a dezolátnímu státnímu aparátu.

Mnohé politologické instituty jako londýnský Risks Control předpovídají neklidný vývoj i v zemích, které dosud platily za poměrně stabilní - například Burkině Faso nebo v Kamerunu, kde už po desetiletí vládnou prezidenti Blaise Campaoré a Paul Biya. V obou zemích se prohlubují sociální problémy a roste netrpělivost mladých. Hrozba vzniku politické výbušné směsi je velká především v zemích s vysokou mírou hospodářského růstu, z něhož mají ovšem prospěch jen malé skupiny a kliky - k takovým státům patří Angola, Nigérie nebo Rovníková Guinea.

K vybití nespokojenosti ve slumech rychle se rozrůstajících afrických měst často stačí jen málo: africké společnosti disponují stejnými "přísadami" jako jejich neklidní arabští sousedé. Z populační exploze a ekonomické zaostalosti se zrodily armády mladých, nezaměstnaných lidí, kteří si mohou jen nechat zdát o scénách blahobytu, jež se na ně denně valí z televizních obrazovek.

Komunikační možnosti se prudce zlepšily, Afričané mají přes 600 milionů mobilních telefonů. Velmi rozšířené jsou sociální sítě jako Facebook nebo Twitter. Především ale žijí miliony lidí v Africe v trpké bídě, zatímco na čele států vládnou zkorumpované elity se zčásti stařeckými vůdci.

Afrika zůstává nejneklidnějším kontinentem přesto, že řada jejích států jako Zambie, Libérie nebo Ghana dospěly k určité demokratické normalitě. Také ekonomicky nejsilnější země kontinentu, Jihoafrická republika, navzdory značným problémům zůstává stabilním právním státem a fungující demokracií.
Jak obtížnou cestu má ale Afrika ještě před sebou, se dá vyčíst z nedávno zveřejněného seznamu nejnebezpečnějších států světa. Podle hodnocení londýnské Risks Control nadále zůstává vůbec nejnebezpečnější zemí Somálsko - v žádné jiné části světa ale není dohromady tolik nebezpečných koutů jako v Africe.

Tento institut varuje investory a turisty v téměř celé černé Africe před "vysokými" až "extrémními" riziky. Výjimkami jsou země jako Jihoafrická republika, Botswana, Namibie, Gabon, Ghana, Benin, Rwanda nebo Zambie. Jestli se v zemích jako Madagaskar, Zimbabwe nebo Angola opravdu uskuteční volby, vzroste i naděje, že také v nich by mohl nastat obrat k lepšímu. Šance na to každopádně existuje.