Sto dvacet dva metrů dlouhý křižník Thor vážil 9200 tun a byl vyzbrojen 12 námořními děly a čtyřmi torpédomety. Ve vyhledávání nepřátelských plavidel mu pomáhalo i průzkumné letadlo startující z jeho paluby. Do bojů druhé světové války se křižník zapojil 6. června 1940 a během své kariéry trvající necelý rok potopil 12 lodí.

Začátkem dubna se ve středním Atlantiku střetl se dvěma britskými ozbrojenými zásobovacími křižníky Alcantara a Carnavon Castle, ale souboj s nimi skončil nerozhodně, obě lodi dokázaly údery "Thorova kladiva" odrazit.

Kapitán německého křižníku Otto Kähler poté nasměroval kormidlo zpátky do Německa. Když ale zhruba kolem čtvrt na sedm ráno 4. dubna míjel Kapverdské ostrovy, zaznamenala jeho posádka na obzoru kouř. Kähler dlouho neváhal: žádná pevnina skrytá za horizontem se v daném směru nenacházela, kouř může pocházet jedině z parníku. Změnil kurs a zamířil k neznámému plavidlu.

Lstí proti lsti

Tajemná loď, k níž směřoval, byl britský pomocný křižník Voltaire. Do jisté míry představoval válečnou lest: pomocné křižníky byly většinou původně běžné obchodní nebo cestovní lodě (konkrétně Voltaire sloužil v 30. letech jako cestovní parník Lamport), po vypuknutí války však vyzbrojeny jako válečná plavidla, byť si někdy ponechaly svůj "civilní vzhled".

Oproti německému útočníkovi byl britský pomocný křižník o něco větší, ale měl menší posádku a byl také hůře vyzbrojen: jeho bezpečnost zajišťovalo pouze osm námořních děl včetně jednoho protileteckého kanónu. Mířil do přístavu Freetown, nacházejícího se asi 1800 kilometrů jihozápadně od Kapverd na západoafrickém pobřeží. Freetown byl největším a hlavním městem Sierra Leony, jež byla za druhé světové války stále ještě britskou kolonií.

Také Kähler využil pro své přiblížení k neznámému plavidlu lest a nechal vyvěsit řeckou vlajku. Řecko patřilo k britským spojencům a v té době bylo už půl roku ve válce s Itálií, která ho 28. října 1940 vojensky napadla. Řečtí vojáci se však s částečnou britskou podporou velmi úspěšně bránili a vázali na sebe víc než půl milionu italských vojáků.

Německo se proto chystalo jít Itálii na pomoc - onoho rána 4. dubna 1941 zbývaly už jen dva dny do německého útoku na Řecko přes Bulharsko. Kähler počítal s tím, že pluje-li oblastí anglická zásobovací loď, podaří se mu pod řeckou vlajkou dostat až do její bezprostřední blízkosti.

Tento předpoklad mu ale nevyšel, protože kapitán na můstku Voltairu J. A. Blackburn se řeckou vlajkou nedal ošálit. Jestli je to spojenec, měl by znát signál, pomyslel si a vydal rozkaz vypálit identifikační dávku protiletadlové palby. Kähler pochopitelně neodpověděl, protože britský signál neznal. Pochopil ale, že se skrýváním je konec; řecká vlajka šla okamžitě dolů a místo ní vyletěl na stožár německý námořní prapor. Současně Thor zahájil palbu.

Střelecký duel

Bylo kolem tři čtvrtě na sedm ráno. Z německého křižníku vzdáleného asi devět kilometrů od britské lodi vyletěl první projektil. Britové odpověděli a mezi oběma loděmi se rozpoutal prudký a agresivní dělostřelecký duel.

Němci měli bohužel díky lepší výzbroji a možná i zásluhou momentu překvapení od počátku navrch. Jejich granáty zničily na britském parníku radiotelegrafní místnost, zasáhly generátor, zničily kormidlo, vyřadily spojení a těžce poškodily celou loď, jejíž palubu zachvátily požáry.

Navzdory všem škodám však střelci na britském parníku pokračovali v boji a vydrželi vzdorovat téměř hodinu. S menší výzbrojí však neměli proti německému dravci téměř žádnou šanci - křižník Thor zasáhl jen jeden britský výstřel, který ho prakticky nijak nepoškodil, jen zničil rádiovou anténu připojenou k hlavnímu stožáru.

Po půl hodině boje už byla schopna pálit jen dvě britská děla, zatímco křižník jako nenasytný žralok kroužil stále kolem a vysílal ránu za ranou. V 55 minut trvající bitvě stačil vypálit 724 ran, což představovalo více než polovinu jeho veškeré munice.

V osm ráno se na Thoru přehřála děla ráže 150 milimetrů, jež představovala nejtěžší a nejdalekonosnější část jeho výzbroje. Kähler se proti rozhodl dorazit britskou loď torpédovým útokem. Ve chvíli, kdy byla torpéda nabita do torpédometů, zavlála na hořící britské lodi bílá vlajka.

Blackburn už neměl jinou možnost. Z 269 mužů na jeho lodi bylo v tu chvíli 72 mrtvých, další stovka utrpěla zranění. Voltaire stál v plamenech a nedalo se s ním manévrovat. Britský kapitán proto vydal rozkaz opustit loď.

Němci vylovili z vody 197 přeživších britských vojáků, z nichž zhruba polovina byla zraněna. Dva z nich svým zraněním později podlehli, zbylí se stali válečnými zajatci. 

Křižník Thor poté pokračoval ve své zabijácké misi v Atlantiku, jeho poslední obětí se stala 20. července britská chladírenská nákladní loď Indus. V říjnu 1942 byl převelen do Jokohamy, aby podpořil válečné úsilí Japonců. Koncem listopadu však v japonském přístavu vybuchla zásobovací loď a exploze zapálila také křižník, který kotvil hned vedle. Požár zabil 12 mužů z jeho posádky a zničil loď tak, že už se nedala opravit. Germánský hromový bůh byl proto opuštěn a ponechán osudu.