Portobelo (od našeho spolupracovníka v Panamě) - Latinská Amerika je pro vyznavače karnevalového veselí zemí zaslíbenou. Největší pozornost na sebe samozřejmě už tradičně strhává Rio De Janeiro, v jeho stínu ale neprávem zůstávají i mnohé další zajímavé festivaly, o něž v regionu od mexické Tijuany až po Ohňovou zemi rozhodně není nouze.

V samém středu Amerik, v Panamě, leží nenápadné městečko Portobelo, které se do historie zapsalo především jako překladiště stříbra španělských kolonizátorů. Svého času se zde ale překládalo i mnohem živější "zboží" černí otroci z Afriky. 

Na karibském pobřeží Panamy i sousední Kostariky (kolem přístavů Limon a Colon) dodnes žijí jejich potomci, kteří udržují tradice, jež si jejich předkové přes svůj těžký úděl nenechali nikým vzít.

Tancem proti apartheidu

A tak rok co rok, když utichne rej většiny karnevalů v Latinské Americe, přijde na řadu jeden z posledních a svým způsobem nejzvláštnějších: Festival de Diablos y Congos de Portobelo.

Celý karneval i "hnutí" Congos by se vlastně daly označit za určitou formu občanského odporu, ne nepodobnou někdejším protestům proti apartheidu v Jihoafrické republice. Černí otroci se takto okázale kdysi bouřili proti nadvládě Španělů, která svou brutalitou dalece předčila i filmy Mela Gibsona.

Vždy první březnový týden tak slaví kmen Congo svůj karneval, kdy příslušníci kmene vyhánějí ďábla ze všech domů v Portobelu i ze sebe samotných, aby tak celý rok byli očištěni od všeho zlého.

Přestože dnes černošská menšina v Panamě není vystavena žádnému útlaku, tradice přetrvala. A tak od ranních hodin potkáváte v uličkách Portobela ďábly v nejrůznějších maskách, kteří před vás hodí kovovou misku na dolary a nezaplatit znamená být zaklet až do příštího karnevalu. Můžete se tomu samozřejmě zasmát, na druhou stranu však tam, kde se praktikuje haitské voodoo, jeden nikdy neví…

S pozdním odpolednem se však objevují hrůzu nahánějící "velcí ďáblové" - Diablo Mayor a Diablo Rojo. Ze všech domů a hlavního festivalového pódia, které je umístěno v ruinách obranných valů ze 17. století a shromáždit se kolem něj může kolem tisícovky diváků, zní magické rituální rytmy bubeníků a celé město se s příchozím večerem proměňuje v jakési "pozemské peklo".

Nejsi ty náhodou potomek otrokářů?

Právě tento mírně apokalyptický nádech dodává zdejšímu festivalu na jedinečnosti. "Neďábelská" produkce se jinak od konkurenčních karnevalů příliš neliší i zde noc patří klasické latinské fiestě a v posledních letech také stále víc různým sound-systémům sponzorovaným nadnárodními koncerny, které na posluchače útočí především rytmy populárního reggaetonu a salsy.

Podobné povyražení ale nabízí i pestrý noční život v Panama City, kam se je navíc s postupující nocí záhodno odebrat, protože karnevalová atmosféra houstne a evropské tváře mohou přeci jen místním začít připomínat vzdálené potomky kolonizátorů či otrokářů.

I když se nám to dnes může zdát jako dávno zapomenutá historie, v domorodcích ohnivá voda probouzí spolu s divokou krví i skryté frustrace. Zdánlivě vrozený pacifismus pak rychle bere za své a po požití více než malého množství  všudypřítomného rumu pochybné kvality nejdou místní daleko pro vytažení nože či mačety pod jakoukoli záminkou.

Nedráždit, nevtipkovat

Přirozeně to není panamské specifikum, ale problém celé Latinské Ameriky. Ne všechny rány z historie jsou zhojeny - pokud to turista respektuje, vyhne se zbytečným problémům. To už ale ke zdejším karnevalům patří. Bez určitého nebezpečí by de facto ztratily na atraktivitě.

A ještě dvě dobrá upozornění: Je dobré mít na paměti, že Latinos nerozumí ironii, takže i jemný fórek může mít pro nás nepřiměřenou odezvu.

A pokud zabloudíte, nikdy se neptejte místních na cestu. Stydí se za neznalost, takže se vám může stát, že vás tři různí lidé pošlou na tři různé světové strany (místo odpovědi: "Nevím") a váš cíl je s největší pravděpodobností na té zbývající čtvrté straně.

Portobelo není jen karneval

Portobelo tvoří ideální přírodní přístav. I z tohoto důvodu jej navštívil už Kryštof Kolumbus. Městem bylo Portobelo vyhlášeno roku 1597. Od té doby bylo propojeno s Panama City na tichomořské straně Panamy kamennou "dálnicí".

Ta sloužila k převozu povětšinou zlatých nákladů z Jižní Ameriky na atlantickou, respektive karibskou stranu. Lodě pak s nákladem pokračovaly směr Španělsko.

Proto bylo také Portobelo několikrát vystaveno doslova smrtícím nájezdům anglických dobyvatelů. K těm nejznámějším patřil milovníkům jamajského rumu dobře známý kapitán Henry Morgan, který Portobelo dobyl v roce 1688, či Edward Vernon, který na jeho slavný výkon navázal v roce 1739.

Portobelo ztratilo na strategické důležitosti nejprve výstavbou trans-panamské železnice (1848-55) a s otevřením panamského průplavu bylo vlastně plně zapomenuto, čímž si ovšem místní obyvatelstvo myslím jen oddychlo. Skončilo tím totiž jak 300 let útlaku od místní španělské správy, tak útoky bukanýrů z moře.

V roce 1980 bylo Portobelo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO v Latinské Americe. Dobře zachovalé španělské opevnění Portobelo-San Lorenzo ze 17.-18. století je ukázkovým  příkladem vojenské architektury své doby.