Minsk - Hospodářská reforma není na pořadu dne jen ve střední Evropě. O zásadních změnách se začíná hovořit také v Bělorusku, kde posledních třináct let vládne pevnou rukou Alexandr Lukašenko.

Ten bývá pro svůj autoritářský způsob vládnutí a tvrdé potlačování kritiků někdy označován za posledního diktátora v Evropě. A jeho země je zase považována za poslední evropský ostrov sovětské centrálně plánované ekonomiky.

Realita ale nutí Lukašenkův režim ke změnám a k tomu, do čeho se dosud příliš nehrnul. K privatizaci a lákání zahraničních investorů.

Energie už není levná

Důvodem je prudké ochlazení vztahů s Ruskem, dosavadním patronem Lukašenkova režimu.

Poté, co se snížil objem běloruského vývozu do Ruska, a hlavně poté co Moskva sousedovi zdvojnásobila platby za dodávky energií, se Minsk nevyhne změnám, nechce-li dopustit rapidní snížení životní úrovně v zemi.

Od začátku roku platí Bělorusko za tisíc kubíků ruského plynu sto dolarů, dříve to bylo jen šestačtyřicet dolarů. Lukašenko proto požádal Kreml o půjčku 1,5 miliardy dolarů, která má Bělorusku pomoci překlenout složité období po prudkém zdražení.

Dosud se soukromý sektor podílel na běloruském hospodářství jen z patnácti procent, cizí investoři kromě těch ruských zemi až na výjimky ignorovali.

Dnes je v Bělorusku průměrný plat téměř o třetinu nižší než v Rusku, přestože podle oficiálních statistik vykazuje ekonomika už několik let růst.

Podle odborného časopisu Business Week byla však běloruská ekonomika doposud "uměle vyživována Ruskem". To se nyní změnilo a nová realita nutí k inovacím i milovníka starých pořádků Alexandra Lukašenka.