Polský prezident Lech Kaczyński sice ještě počátkem týdne prohlašoval, že za prosazení nového hlasovacího mechanismu jsou Poláci "připraveni zemřít", diplomaté jsou ale před summitem mnohem opatrnější.

Podle všeho tak jak Poláky tak Čechy čeká složitá vyjednávací taktika. Půjde v ní o to, vyjednat si neoficiální cestou takové ústupky, aby obě země v závěru svůj zdánlivě neoblomný postoj v tichosti opustily.

Klaus: Šance na změnu? Bezvýchodné

Záleží ovšem na dohodě a dobrém načasování. Pokud totiž diplomaté neustoupí včas, hrozí, že si žádné ústupky neprosadí. A to Vondra nechce připustit. "V době vyjednávání euroústavy každá země dostala něco za souhlas s dvojí většinou. My jsme nedostali nic," postěžoval si nedávno Vondra polskému deníku Gazeta Wyborcza.

Podle Václava Klause je ovšem systém hlasování jen zástupný. Klíčovým problémem EU je ohrožení svobody. "Šance změnit věci v EU jsou téměř bezvýchodné. Setrvačnost a rigidita jsou téměř absolutní," řekl prezident v rozhovoru pro list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

S čím jedou jednotlivé země do Bruselu

Česko - Chce prosadit především princip obousměrné flexibility. Brusel by tak měl delegovat více pravomocí národním parlamentům, ty by naopak měly mít možnost rozhodnout se, zda není výhodnější legislativu "přehrát" na EU. Česko podporuje polský návrh na změnu pravidel hlasování v Radě EU a chce vyškrtat ústavní symboliku včetně společného ministra zahraničí.

Polsko - Do poslední chvíle není jasné, jestli Poláci budou chtít kvůli svému modelu hlasování zablokovat celý summit. Ve hře může být celá řada ústupků a složitá zákulisní jednání. Kromě hlasování nechtějí ani post evropského šéfdiplomata.

Slovensko - Nejraději by neměnilo nic a se současnou podobou euroústavy je spokojené. Slovenský parlament dokument již schválil, prezident ho ale nepodepsal. U ústavního soudu totiž stále leží stížnost, která se dovolává referenda.

Velká Británie - Blairův nástupce Gordon Brown zdůraznil, že si Britové nepřejí společnou zahraniční politiku, listinu základních práv, zpochybnění precedenčního práva a zrušení tzv. britského rabatu, tedy slevy na platbách do bruselské pokladny. Tyto změny by podle Browna musely projít referendem. Vzhledem k silnému euroskeptismu by to zřejmě znamenalo krach.

Francie - Prezident Nicolas Sarkozy prosazuje model tzv. miniústavy, která by měla podobu kratší smlouvy a nevyžádala by si nové referendum. Jednoznačně chce definovat možnosti rozšiřování EU a staví se proti vstupu Turecka. Francie by si také přála užší spolupráci v oblastech nelegální migrace a energetiky.

Německo - Německo se staví do role arbitra. Z euroústavy chce zachránit co nejvíc, a to včetně Listiny základních práv. Kancléřka Angela Merkelová tlačí na rychlejší ratifikaci, která by měla skončit nejpozději na jaře 2009. "Krach ústavy by byl historický neúspěch," zdůraznila.

Nizozemsko - Vzhledem k tomu, že už dokument jednou odmítlo, stále hledá schůdnější kompromis. Chtělo by zakotvit společnou péči o životní prostředí a energetiku, je také pro důraz na azylovou politiku. Společně s Čechy chceprosadit princip tzv. červených karet. Národní parlamenty by tak získaly právo vetovat bruselskou legislativu.

Dánsko - Podpořilo by kratší verzi stávající euroústavy, stále ale ještě lavíruje, co by z textu mělo být vyškrtnuto. Premiér Rasmussen je ale pro co nejrychlejší dohodu.