Přiznání je jen kapkou v moři rozsáhlého korupčního skandálu, o kterém již před necelými dvěma roky informovala vyšetřovací komise OSN.

Ta v říjnu 2005 uvedla, že se na uplácení Saddámovy vlády výměnou za lukrativní obchod s iráckou ropou podílelo více než 2000 zahraničních firem, tedy plná polovina všech subjektů zapojených do programu OSN.

Tři až čtyři roky vězení

řiapadesátiletý Chalmers po dohodě s vyšetřovateli za přiznání může dostat trest tří až čtyř let vězení místo podle různých zdrojů celkových 20 až 60, které by mu jinak hrozily. Taky musí zaplatit celou vyplacenou sumu iráckým činitelům, která činí kolem devíti milionů dolarů.

V pátek se ke korupci přiznal i Chalmersův společník v nečistém obchodě Ludmil Dionissiev, který zajišťoval dovoz irácké ropy, a který by měl strávit v žaláři kolem šesti měsíců.

Na programu OSN z let 1996 až 2003, v jehož rámci bývalý irácký režim prodával ropu a nakupoval potraviny a léky a který měl zmírnit důsledky tvrdého ekonomického embarga, se podílelo celkem 4734 firem z různých zemí. Peníze za ropu se měly vyplácet přes speciální bankovní konta zřízená OSN. Představitelé iráckého režimu ale dostávali ještě "všimné" mimo tuto
jedinou povolenou cestu.

Na seznamu "hříšníků" je podle OSN celá řada velkých společností, včetně například firem DaimlerChrysler, Volvo, Siemens, Daewoo nebo Weir Group. Mezi ropnými koncerny se objevily například ruské Gazprom a Lukoil. Zatímco například Siemens nepravosti popřel, Volvo je připustilo. V soudních řízeních v domovských zemích firem podílejících se na programu OSN, pokud
byla vůbec nějaká zahájena, je patrně nejdále pouze americká justice, která udeřila právě na Bayoil.

Výše ropných kontraktů dosáhla 64,2 miliardy dolarů.