Dorian Paskowitz proto předal na hranicích mezi Izraelem a chudým pásmem Gazy palestinským jezdcůmdvanáct surfařských prken.

Nápad dostal, když se dočetl o dvou z nich, kteří si nemohou divoké vlny Středozemního moře patřičně užít. Mají totiž dohromady jen jedno prkno.

"Bůh bude surfovat s ďáblem, jestli budou dobré vlny," řekl na hraničním přechodu do půl tělasvlečený havajský lékař v důchodu. "Když surfař vidí jiného surfaře s prknem, nemůže si pomoct a řekne něco, co je spojí dohromady."

Mír na vlnách

Paskowitz popsal pro AP svůj dárek palestinským surfařům jako "micvu", což je hebrejský výraz pro "dobrý skutek".

Původněs nimi chtěl jezdit na vlnách přímo u pobřeží Gazy. Současná bezpečnostní situace to ale nedovoluje.

"Celá ta myšlenka má umožnit lidem zapomenout na násilí a následovat cestu míru po vlnách," řekl Arthur Raškovan, izraelský surfař z Tel Avivu.

Stejně jako Paskowitz se podílí na iniciativě "Surfování pro mír," jež má svést dohromady surfaře Blízkého východu.
V říjnu přijede se stejným posláním do Izraele osminásobný světový šampion Kelly Slater, který má syrské předky.

Paskowitzovi - autorovi několika knih o zdraví a oblíbeném sportu - neřeknou izraelští surfaři jinak než guru. Jízdu na vlnách zde představil poprvé v roce 1956, kdy izraelská armáda během války s Egyptem odmítla jeho žádost o narukování.

Vlny u pobřeží Izraele a Gazy označuje za jedny z nejlepších na světě pro moderní surfování. "Je mi 86, nemůžu se postavit, v kyčli mám kus titanu, ale pořád to miluju," řekl Paskowitz agentuře AP.