V zahraničí sice vášeň pro pohled na nebezpečné počínání toreadora či na trpícíhobýka příliš nechápou a bojovníky za práva zvířat tento sport vyloženě popuzuje, ale ke Španělsku to zkrátka patří.

Příliš mnoho krve

Proto překvapil krok veřejnoprávní televize. Rozhodla, že mládež je třeba ochránit od násilných scén a proto poprvé od zavedení televize v zemi v roce 1948 nebude býčí zápasy vysílat v přímém přenosu.

Sezóna zápasů je od března do října, obvykle začínají v šest večer. Televize se hájí tím, že až do osmé hodiny večer má zakázáno vysílat pořady ohrožující morální a psychický vývoj mládeže.

Dalším důvodem jsou údajně vysoké ceny za přenosová práva.

Obhájci zápasů to ale považují za nesmysl. "Televize pořadatele zápasů nekontaktovala, aby se pokusila vyjednat levnější přenosy," tvrdí televizní kritik Juan Belmonte.

Konec přenosů se stal navíc předmětem politického boje. Vládní socialisté rozhodnutí hájí, opoziční konzevrativci naopak kritizují. Podle nich mají o tom, co je pro jejich děti vhodné, rozhodovat rodiče a ne televize.

"Je to strašné rozhodnutí.Starší lidé nebo osoby, kteří se nedostanou do arén nebo si nemohou dovolit placené televizní kanály, budou ochuzeni o možnost vidět svoji oblíbenou zábavu," řekl právník a člen opoziční Lidové strany Juan Manuel Albendea.

Ve stínu fotbalu

Býčí zápasy ale přece jen zaznamenávají úbytek diváků, a to právě z řad mladší generace. Do arén chodí hlavně starší lidé nebo muži a ženy ve středním věku. Mládež příliš ne.

Mladí dávají jednoznačně přednost fotbalu. Nicméně sledovanost býčích zápasů na soukromých a placených kanálech je nadálevysoká a pro televize finančně přínosná.