Ačkoli se za datum vzniku Al-Káidy považuje 11. srpen roku 1988, kořeny původu této jedné z nejmocnějších teroristických organizací na světě sahají podstatně hlouběji.

„Al-Káida se vynořila z hnutí mudžahedínů, které se koncem 70. let minulého století postavilo sovětské okupaci Afghánistánu. Její současná hlavní členská základna a vedení sídlí převážně v Pákistánu a v Afghánistánu a udržuje vztahy s řadou přidružených organizací po celém světě. Al-Káida a její odnože zodpovídají za mnohé z nejvražednějších teroristických útoků za poslední čtvrtstoletí,“ napsal tým Stanfordovy univerzity, mapující teroristické organizace.

| Video: Youtube

„Jejím globálním cílem je zbavit muslimský svět cizího, zejména západního vlivu, zničit Izrael, vytvořit islámský chalífát táhnoucí se od Španělska až po Indonésii a nastolit všude islámské vlády založené na právu šaría,“ charakterizoval ji Daniel L. Byman ve své práci Srovnání Al-Káidy a Islámského státu: rozdílné cíle, rozdílné úkoly.

Bin Ládin v Afghánistánu

Duchovní otec Al-Káidy Usáma bin Ládin, syn výjimečně bohatého saúdského obchodníka, přicestoval do Afghánistánu v roce 1980 se záměrem zapojit se do bojů proti Sovětům. Záhy se stal důležitým činitelem mudžahedínské války (džihádu) díky tomu, že hnutí poskytoval peníze.

Jeho jednání přitom nemotivovalo ani tak náboženství nebo solidarita, ale především vlastní obchodní zájmy: se sovětskou invazí do Afghánistánu totiž přišly jeho stavební společnosti o několik milionů dolarů na stavebních zakázkách.

Po celou dobu okupace Afghánistánu sovětskými vojsky spolupracoval s prominentním palestinským duchovním a vůdcem tamějšího Muslimského bratrstva Abdalláhem Júsufem Azzamem, s nímž spoluvytvářel afghánskou osvobozeneckou organizaci nazvanou Maktab al-Khidamat, což znamená něco jako Úřad služeb. Tato skupina přiváděla do země další džihádisty.

Síť Hattání, kolébka Al-Káidy

V polovině 80. let minulého století se bin Ládin usadil v hornaté oblasti mezi Afghánistánem a Pákistánem, kde mu poskytl půdu paštunský vůdce Džaláluddín Hakkání, zakladatel sítě Hakkání, což byla povstalecká skupina vedoucí partyzánskou válku nejdříve proti Sovětům a mnohem později i proti silám NATO.

Bin Ládin to využil k tomu, aby zde vybudoval výcvikový tábor, který se stal elitním tréninkovým centrem pro mudžahedíny. Pojmenoval jej jako „vojenskou základnu“ (Al-Káida al-Askarijja), díky čemuž zazněl pojem Al-Káida poprvé.

close Ozbrojenci radikální teroristické organizace Al-Káida info Zdroj: Wikimedia Commons, GagogaSus, CC BY-SA 4.0 zoom_in Ozbrojenci radikální teroristické organizace Al-Káida

„Po celou dobu vývoje Al-Káidy jí síť Hakkání poskytovala výcvik, bojové zkušenosti i zdroje. Síť představovala pro džihádisty bezpečné útočiště a ubytovávala jak ozbrojence Al-Káidy, tak i další islamistické militanty, což usnadnilo vytváření mezi Al-Káidou a těmito dalšími skupinami,“ uvádějí Don Rassler a Vahid Brown v práci nazvané Hakkání Nexus a vývoj Al-Káidy.

Peníze od CIA

Hnutí mudžahedínů a potažmo i vznikající Al-Káida mělo v boji proti invazním silám Sovětskému svazu na své straně ještě jednoho spojence. Nemalou výpomoc mu poskytovala Ústřední zpravodajská služba Spojených států amerických (CIA) prostřednictvím generálního ředitelství první pákistánské výzvědné služby Inter-Services Intelligence.

Tato pomoc byla ovšem tak trochu na zapřenou. Jak Al-Káida, tak CIA popíraly, že by bin Ládinovu organizaci někdy financovaly americké peníze. Podle některých nejmenovaných zdrojů zmiňovaných Stanfordovou univerzitou však mudžahedíni úzce spolupracující s bin Ládinem dostali z těchto peněz více než 600 milionů dolarů.

„Poté, co v roce 1989 opustili Afghánistán poslední sovětští vojáci, poraženi povstáním, které vybavily a vedly Spojené státy americké, dorazila do ústředí CIA dvouslovná depeše: Vyhráli jsme!. Byl to jeden z posledních záchvěvů studené války, jemuž se připisuje i vliv na zhroucení Sovětského svazu o dva roky později. Ale v Afghánistánu za sebou USA zanechaly zemi, která rychle upadla do občanské války a v konečném důsledku se stala cvičištěm Al-Káidy pro útoky z 11. září a místem dvacet let trvající války, jež skončila stažením a porážkou USA,“ poznamenal letos v červenci americký novinář Nomaan Mechant z AP v článku věnovaném čerstvě vydaným pamětem Michaela Vickerse. Náměstka amerického ministra obrany pro speciální operace, který byl jedním z architektů této skryté protisovětské strategie.

close Nejslavnějším a nejhrozivějším útokem připisovaným Al-Káidě se stal nálet do věží Světového obchodního centra a do Pentagonu unesenými letadly 11. září 2001. Na snímku kouř stoupající z obou věží poté, co do každé z nich únosci udeřili letouny Boeing 767 info Zdroj: Wikimedia Commons, Michael Foran, CC BY 2.0 zoom_in Nejslavnějším a nejhrozivějším útokem připisovaným Al-Káidě se stal nálet do věží Světového obchodního centra a do Pentagonu unesenými letadly 11. září 2001. Na snímku kouř stoupající z obou věží poté, co do každé z nich únosci udeřili letouny Boeing 767

Tuto zásadní chybu Spojených států amerických (tedy investování do mudžahedínské války, ale ne už do dalšího mírového rozvoje Afghánistánu jako vzdělané moderní společnosti) zachycuje také film Soukromá válka pana Wilsona z roku 2007. Ten popisuje život Charlieho Wilsona - amerického kongresmana, který americkou pomoc v podobě dodávky zbraní inicioval a prosadil, přičemž prosadit investice do afghánských škol se mu už ale nepodařilo.

Ze dvou vůdců a zakladatelů zbyl jen jeden

Důsledky výše uvedených kroků na sebe nedaly dlouho čekat. Když Sovětský svaz v dubnu 1988 na půdě OSN vyhlásil, že se během dalších 10 měsíců z Afghánistánu stáhne, zareagovali bin Ládin a Azzam tím, že ze všeho, co jim zbylo z protisovětské války (výcvikových a náborových struktur, zbylých finančních prostředků i mudžahedínských veteránů) stvořili 11. srpna 1988 Al-Káidu jako novou organizaci islámského boje.

Ta nadále využívala hornatou oblast mezi Pákistánem a Afghánistánem (regiony Chóst, Nangarhár, Paktíá a federálně spravovaná kmenová území v Pákistánu) jako své ústředí, ale současně pozměnila své zaměření.

V srpnu 1989 oznámil Usáma bin Ládin, že má v úmyslu nechat agenty Al-Káidy pracovat po celém světě. Druhý vůdce organizace Abdalláh Azzam se chtěl naproti tomu zaměřit na samotný Afghánistán, kde se chtěl pravděpodobně chopit moci. Už v listopadu téhož roku ale zahynul při bombovém útoku na auto, v němž seděl.

Kdo přesně tento útok spáchal, se nikdy nezjistilo: podezříván byl bin Ládin kvůli sporu o směrování Al-Káidy, někteří vůdci konkurenčních islámských militantních organizací, jako byl Hekmatjár (toto podezření je asi nejpodloženější), ale také tajné služby řady zemí, například již zmíněná CIA nebo třeba izraelský Mossad.

Al-Káida se rozmachuje

Po Azzamově smrti se jediným pánem Al-Káidy stal Usáma bin Ládin a začal ji rychle přetvářet ke svému obrazu.

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Do roku 1990 navázala Al-Káida v Egyptě úzké vazby s extremistickou organizací Egyptský islámský džihád bojující proti egyptské vládě, v Súdánu se zapojila do války súdánských islamistů proti africkým křesťanům v jižním Súdánu, a když Irák napadl v roce 1990 Kuvajt, kontaktoval bin Ládin osobně monarchy v Saúdské Arábii a údajně jim navrhl poslat do Kuvajtu mudžahedíny, aby bojovali proti Iráčanům.

| Video: Youtube

Saúdové tento návrh ignorovali a místo toho se připojili ke koalici vedené Spojenými státy. Když bin Ládin začal tuto koalici odsuzovat, sebrala mu saúdská vláda pas. V roce 1991 proto ze země uprchl, přestěhoval se do Súdánu a začal plánovat vpravdě globální misi.

V následujících letech Al-Káida rozšířila své kontakty v muslimských zemích, znovu obnovila výcvikové operace poblíž afghánsko-pákistánských hranic, založila rozsáhlou síť podniků, nevládních organizací a soukromých dárců skrytě podporujících její aktivity po celém světě, rozšířila svůj arzenál a navázala spojení s extremistickými islamistickými skupinami ze Saúdské Arábie, Egypta, Jordánska, Libanonu, Iráku, Ománu, Alžírska, Libye, Tuniska, Maroka, Somálska, Eritreje, Čadu, Mali, Nigeru, Nigérie, Ugandy, Barmy, Thajska, Malajsie. a Indonésie. Pomáhala při islamistických povstáních na Filipínách, Indonésii, Pákistánu a Tádžikistánu a začala organizovat teroristické útoky po celém světě.

Teroristé v akci

V táborech financovaných Al-Káidou se v letech 1996 až 2001 vycvičilo 10 až 20 tisíc ozbrojenců. V roce 1996 vyhlásil bin Ládin v rozsáhlé fatvě válku Spojeným státům. V srpnu 1998 provedla Al-Káida bombové útoky na americké ambasády v Nairobi a Dar es Salaamu a zabila 224 lidí. V roce 2000 spáchali členové organizace v Jemenu bombový útok na americkou loď USS Cole v Adenu a zabili 17 amerických námořníků.

Největší úder však měl teprve přijít: mezi lety 1998 a 1999 začalo vedení plánovat útoky, které vstoupily do historie jako 11. září.

Ve zmíněný den roku 2001 uneslo 19 spiklenců čtyři dopravní letadla, z nichž dvě narazila do budov Světového obchodního centra, jedno do Pentagonu a jedno havarovalo poté, co únosce napadli vzbouření cestující. Celá operace zabila 2973 lidí a způsobila škody ve výši až 200 miliard dolarů.

Útoky vynesly bin Ládinovu organizaci do popředí světového zájmu. Aby přišla o své bezpečné útočiště, které jí doposud zajišťoval afghánský Tálibán, napadly Spojené státy v říjnu 2001 Afghánistán. Bin Ládin tehdy ještě unikl, ale jen tím odstartoval deset let trvající hon.

Do roku 2005 Američané nebo jejich spojenci zabili či zatkli velkou část středního vedení Al-Káidy, jež zatím dál podnikala teroristické útoky. A v roce 2011 se svého osudu dočkal i bin Ládin. 2. května 2011 ho v jeho úkrytu v pákistánském Abbottábádu zlikvidovala speciální jednotka americké armády.

Po bin Ládinově smrti se vedení Al-Káidy rozdělilo. Během arabského jara část organizace změnila svůj název na Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) a začala bojovat prakticky proti všem, včetně jiných islamistických skupin. V některých oblastech propukly i boje mezi příznivci ISIS a Al-Káidy.

close Boje mezi ozbrojenci Al-Káidy a další militantní organizace Islámský stát (ISIS) v Mali info Zdroj: Wikimedia Commons, saharan_denik-630 CC BY-SA 4.0 zoom_in Boje mezi ozbrojenci Al-Káidy a další militantní organizace Islámský stát (ISIS) v Mali

V roce 2010 provedla Al-Káida několik teroristických útoků v Evropě, ale na rozdíl od Islámského státu neinspirovala k útokům takzvané osamělé vlky, tedy sólo teroristy, kteří se pod vlivem násilné ideologie sami radikalizují. Krutou výjimkou z pravidla bylo vystřílení redakce pařížského satirického časopisu Charlie Hebdo. Atentát, při němž bylo zavražděno 12 lidí, spáchali bratři Kouachiovi s vazbami na Al-Káidu.