Švýcar Albert Hofmann byl zaměstnancem farmaceuticko-chemického oddělení firmy Sandoz Laboratories (dnešní Novartis). Coby absolvent chemie curyšské univerzity se zajímal o chemii rostlin a zvířat. Doktorát získal za výzkum chemické struktury chitinu představujícího hlavní složku kutikuly (vnější kostry) členovců.

V zaměstnání pak navázal na své studijní pokusy a začal experimentovat s námelem a  léčivou bylinou ladoňkou s cílem syntetizovat jejich aktivní složky k farmaceutickým účelům. A v roce 1938 se dostavil výsledek: syntézou kyseliny lysergové, přirozeně obsaženou v námelu, vytvořil novou sloučeninu LSD-25.

Zdroj: Youtube

O tom, co látka umí a co se z ní v budoucnosti vyvine, však zatím neměl ani sebemenší tušení. „Hofmann syntetizoval LSD ve snaze vytvořit stimulant k léčbě dýchacích a oběhových problémů. Vůbec netušil, že jím vytvořená sloučenina má psychedelické účinky. Při testování na zvířatech, přitlumených sedativy, nepřinesla látka žádné viditelné účinky, takže ji zase odložil,“ uvedla před třemi lety Mary Jane Gibsonová v časopise Rolling Stone.

Dobrodružná jízda na kole

O pět let později se ale Hofmann ke svému výtvoru vrátil a začal syntézu kyseliny lysergové zkoumat znovu. Při tom se látky bezděčně dotkl konečky prstů a neúmyslně jí část vstřebal do kůže. O chvíli později zjistil, že cosi stimuluje jeho vnímání. Došlo mu, že nová sloučenina působí na jeho mysl.

Tři dny nato požil již úmyslně 250 mikrogramů LSD. A rychle zjistil, že domů se nedostane jen tak. „Hofmann si velmi záhy uvědomil, že cesta bude náročná, takže požádal svého asistenta, aby ho pro jistotu provázel. Válečná omezení zakazovala v ulicích Basileje auta, takže museli jet na kolech,“ popisuje Gibsonová.

Jak člověk vnímá okolí pod vlivem halucinogenů? To se pokusila skrze videa ukázat americká vědkyně. A úspěšně. Podívejte se na videa v článku.
Jak člověk vidí svět pod vlivem halucinogenů? Vědkyně vytvořila přesná videa

Oba muži nakonec jízdu přežili ve zdraví a s nimi i všichni chodci, které chemik ve svém psychedelickém opojení, vyznačujícím se zvláštním neklidem spojeným s mírnou závratí, po cestě minul. I proto je nyní 19. duben po celém světě známý jako Den jízdních kol.

Doma si vynálezce LSD lehl a podle své vlastní autobiografie, nazvané příznačně LSD, mé nezvedené dítě, se propadl do dle vlastních slov nepříjemně opilého stavu, vyznačujícího se extrémně stimulovanou představivostí.

Zdroj: Youtube

„Ve snovém stavu, se zavřenýma očima (zjistil jsem, že denní světlo je nepříjemně oslnivé) jsem vnímal nepřerušovaný proud fantaskních obrazů – mimořádných tvarů s intenzivní, kaleidoskopickou hrou barev. Asi po dvou hodinách stav zmizel,“ cituje vzpomínku z Hofmannova životopisu web Wired.

Kmotr psychedelik

Prožitá zkušenost dovedla chemika k tomu, že experimentoval i s jinými halucinogeny. Brzy začal jejich používání doporučovat jak při psychoanalýze, tak v oblasti osobního růstu.

Stal se tak „kmotrem psychedelik“, přičemž termín psychedelika vymyslel psychiatr Humphry Osmond z řeckých výrazů pro odhalování mysli. „Hofmann věřil, že psychedelika dokážou při správném používání stimulovat vrozenou schopnost vizionářství, kterou máme všichni jako děti a kterou ztrácíme, když vyrůstáme,“ uvedl novinář John Horgan v Scientific American.

Euforie, pocit bezpečí nebo úleva od bolesti. Uživatelé heroinu se na jeho na první pohled líbivých účincích na lidskou psychiku stávají velice rychle závislými
Skryté nebezpečí drog. Závislí mají poškozenou část mozku, zjistili vědci

Podle Horgana však měl Hofmann coby kmotr ke svému „dítěti“ složitý vztah, o čemž ostatně svědčí i název jeho autobiografie, kde LSD označil za dítě problémové. Vůbec se mu nelíbilo, když se v 60. letech minulého století rozšířilo v souvislosti s nástupem hippies a kontrakultury její volné užívání a protestoval proti tomu, aby o ní laici mluvili jako o léku na duši, aniž by chápali její pozitivní nebo negativní účinky.

V této souvislosti nejvíce obviňoval harvardského psychologa Timothyho Learyho, z něhož se stal v 60. letech doslova guru kontrakultury – a velký propagátor LSD. Podle Hofmanna ale právě Leary, jehož heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ se stalo mottem hippies, získal látce LSD její špatnou pověst.

Americký psycholog Timothy Francis Leary, viněný z toho, že LSD zpopularizoval jako drogu. Snímek pochází z roku 1970. V témže roce byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointů, po dvou letech ale uprchl z vězeníAmerický psycholog Timothy Francis Leary, viněný z toho, že LSD zpopularizoval jako drogu. Snímek pochází z roku 1970. V témže roce byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointů, po dvou letech ale uprchl z vězeníZdroj: Wikimedia Commons, AP News – eBay Archive, volné dílo

„Mluvil jsem s ním o tom, říkal jsem mu: nemůžeš každému, dokonce i dětem doporučovat, aby brali LSD. Ta droga může ubližovat, může vás rozrušit a může vás také přivést k šílenství!“ popisoval Horganovi své setkání s Learym Hofmann.

Nebezpečné houbičky

K obavám měl důvod, protože v té době už měl za sebou i řadu dalších zkušeností s psychedeliky. V 50. letech minulého století studoval také lysohlávku kubánskou (silocybe cubensis), o níž věděl, že se s její pomocí uváděli do transu mexičtí indiáni. Jako první tak izoloval, syntetizoval a pojmenoval psychedelickou sloučeninu psilocybin, která se v těle rozkládá na psychoaktivní látku psilocin a na kyselinu fosforečnou.

Novináři Horganovi pak Hofmann o řadu let později převyprávěl svou zkušenost, kterou při experimentu s psylocibinem prodělal. Při jednom „tripu“ s touto drogou se totiž podle svých slov ocitl pocitově až hluboko v zemi ve městě duchů.

Zvýrazněná kresba symbolu větrníku nalezená v jeskyni
Jeskyně v USA skrývala tajemství. Původní domorodci měli své halucinogenní oázy

„Nikdo tam nebyl. Měl jsem pocit absolutní, naprosté osamělosti. Hrozný pocit!“ popsal žurnalistovi svůj zážitek.

Když se vrátil opět do normálu a znovu se ocitl mezi přáteli, cítil se prý jako znovuzrozený. „Byl jsem u vytržení. Zase je všechny vidím! A vidím, jak úžasně se máme!“

V roce 1961 proto slavný chemik sepsal dopis, v němž přirovnal své objevy k jadernému štěpení: „Stejně jako štěpení ohrožuje naši základní fyzickou integritu, psychedelika napadají duševní centrum naší osobnosti, naše nejvnitřnější já. Psychedelika by mohla představovat překročení zapovězených hranic,“ uvedl mimo jiné.

Případ CIA

Vedle experimentů s lysohlávkou existoval možná ještě jeden důvod, proč Hofmann před zneužíváním psychedelik varoval. Šlo o zkušenost s projektem MK-Ultra, představujícím jednu z nejtemnějších kapitol v dějinách CIA. Právě LSD hrála v tomto programu, v němž se americká tajná služba snažila najít za pomoci vymývání lidských mozků drogami takzvané sérum pravdy, jednu z hlavních a mimořádně neblahých rolí.

Vědci pracující pro CIA si uvědomili existenci LSD právě v souvislosti s hledáním vhodných drog umožňujících ovládat lidskou mysl. A idea použít zmíněnou látku k tomuto účelu mimořádně zaujala až pohltila ředitele programu MK-Ultra Sidneyho Gottlieba, který se osobně zasadil o to, aby se LSD dostala ze švýcarských laboratoří do Spojených států amerických. A nejen o to.

Vedoucí tajného programu CIA MKUltra Sidney Gottlieb.
CIA chtěla lidem vymývat mozky. Tajný program MK-Ultra zneužil tisíce lidí

„Gottlieb začátkem 50. let zařídil, aby CIA nakoupila za 240 tisíc dolarů veškeré tehdejší světové zásoby LSD. Dovezl tuto drogu do Spojených států a začal ji šířit po nemocnicích, klinikách, věznicích a dalších institucích. Ty přes různé falešné nadace požádal, aby LSD experimentálně vyzkoušely a zjistily, co je to za drogu, jak na ni lidé reagují a zda by se dala využít jako nástroj pro ovládání mysli,“ píše na webu NPR Terry Grossová.

Ti, kdo se do experimentů dobrovolně přihlásili a začali LSD užívat, zkušenost s drogou v mnoha případech hodnotili jako velmi příjemnou. Patřil mezi ně i Ken Kesey, autor světoznámého románu Vyhoďme ho z kola ven (či Přelet přes kukaččí hnízdo, jak zní doslovný český překlad jeho filmového přepisu, pozn. red.). Nebo Allen Ginsberg, básník a jedna z vůdčích osobností beatnické generace 60. let a také král pražského Majálesu z roku 1965.

Zdroj: Youtube

Oba byli autoři vyznávající svobodomyslnost a individualismus, oba svým uvolněným přístupem, k němuž jim nemálo dopomohlo i LSD, značně ovlivnili celou soudobou společnost. A oba svou první LSD obdrželi díky Sidneymu Gottliebovi a programu MK-Ultra.

„CIA nevědomky dostala LSD do Ameriky a je skutečně obrovskou ironií, že droga, v níž CIA doufala najít svůj klíč k ovládnutí lidstva, způsobila v reálu naopak generační vzpouru, hodlající zničit vše, co bylo CIA drahé a co se snažila bránit,“ píše Grossová.

Referenční fotografie CIA sovětské balistické rakety středního doletu na Rudém náměstí v Moskvě
Den, kdy světu zahrozila jaderná válka. Karibská krize mohla skončit katastrofou

Mohlo by se to celé zdát jako docela úsměvný paradox dějin, jenže zneužívání LSD v rámci programu MK-Ultra mělo i svou hrozivější podobu. Grossová v této souvislosti zmiňuje případ odsouzeného vězně Whiteyho Bulgera, který se dobrovolně přihlásil k účasti v experimentu, jehož deklarovaným cílem bylo testování nových léků proti schizofrenii. Ve skutečnosti šlo ale o to, že ho déle než rok den co den krmili LSD, aby zjistili, jak na tuto drogu reaguje lidský organismus vystavený jejímu dlouhodobému užívání. „V podstatě šlo o hledání odpovědi na otázku: Za jak dlouho připravíme člověka o rozum, budeme-li do něj denně cpát LSD?“ glosuje Grossová.

Bulger později popsal své zážitky jako strašné. Myslel, že se zbláznil. „Byl jsem ve vězení, protože jsem spáchal zločin, ale oni se na mě dopustili zločinu daleko horšího,“ napsal. Krátce před smrtí se dokonce svěřil svým známým, že najde lékaře v Atlantě, který v jeho věznici vedl onen experimentální program, a zabije ho. Svou výhrůžku však již nestačil splnit.

Případ Leary

Nejednoduchý je i případ již zmíněného Timothyho Learyho, amerického psychologa, který v 60. letech zpopularizoval LSD asi nejvíce.

Leary se v Mexiku seznámil s lysohlávkami a po návratu založil na Harvardské univerzitě projekt, kde od roku 1960 do roku 1962 testoval terapeutické účinky psilocybinu a LSD jednak sám na sobě, jednak na dobrovolnících z řad studentů, dále na vězních propouštěných z věznice Concord, kde bylo užívání LSD součástí psychoterapie s cílem dosáhnout jejich nápravy a zařazení zpátky do společnosti.

Learyho experimenty ve věznici se zdály být zprvu slibné, protože recidiva u jeho svěřenců proti americkému průměru podle jím uváděných závěrů poklesla. Pozdější studie však výsledky zpochybnily a uvedly, že Learym zmiňované významné zlepšení není ve skutečnosti prakticky nijak podloženo.

Nástup vězňů při Stanfordském vězeňském experimentu, který vedl psycholog Philip Zimbardo.
Stanfordský vězeňský experiment: Hra se děsivě zvrtla i kvůli přešlapům autora

Experiment se studenty navíc znamenal konec jeho univerzitního působení, protože byl spolu se svým kolegou Richardem Alpertem obviněn, že psychedelika studentům nutil: jeho předmět totiž museli absolvovat, aby mohli vůbec odpromovat. Několik profesorů Harvardské univerzity proto nebylo dojmu, že Leary svého postavení zneužívá a vyvíjí na studenty nátlak, aby užívali halucinogeny, jinak školu nedodělají.

Ačkoli se obvinění neprokázalo a několik studentů vystoupilo na Learyho obranu, musel se i s Alpertem v roce 1963 ze školy poroučet. Jeho výzkum byl přitom skutečně eticky sporný: i když na studenty přímo netlačil, jeho postavení mu přece jenom dávalo dostatečnou autoritu na to, aby se báli jeho požadavku vzepřít. Navíc fakt, že jako účastníky experimentu volil jen studenty, neodpovídal pravidlu rovnoměrného zastoupení celé populace ve zkoumaném vzorku.

Allen Ginsberg v Praze jako Král Majáles v roce 1965Allen Ginsberg v Praze jako Král Majáles v roce 1965Zdroj: Wikimedia Commons, Engramma.it, CC BY-SA 3.0Ani po odchodu z univerzity ale Leary na LSD nezanevřel a dál veřejně propagoval její údajné terapeutické účinky. Pro generaci mladých vyznavačů kontrakultury 60. let se stal velice důležitou osobností. Konkrétně Ginsberg ho označil za „hrdinu amerického vědomí“ a skutečně se sám dobrovolně přihlásil k testování drogy.

Learyho jeho entuziasmus uchvátil a inspiroval k tomu, že začal nabízet psychedelika i dalším umělcům, například Jacku Kerouacovi nebo Charlesi Mingusovi nebo Charlesi Olsonovi.

Dostala ho marihuana

Learyho experimentování s psychedeliky přitáhlo také pozornost Peggy, Billyho a Tommyho Hitchcockových, dědiců průmyslového a finančního impéria Andrewa Williama Mellona, kteří psychologovi i jeho společníkům zpřístupnili pro jejich psychedelické seance své luxusní 64pokojové sídlo na panství Millbrook v New Yorku. Psycholog zůstal na panství až do roku 1967, kdy se přestěhoval do Kalifornie, kde si vytvořil řadu přátel v Hollywoodu.

V té době však už byl také dlouho v hledáčku americké federální vyšetřovací služby, a to především proto, že neholdoval jen LSD, ale také marihuaně – a její užívání bylo ve Spojených státech i v liberálních 60. letech nezákonné.

Bruce Lee v roce 1967.
Šokující příčina smrti? Bruce Lee zemřel na nadměrné pití vody, myslí si vědci

Kvůli jejímu držení byl několikrát zatčen. A protože svůj přečin znovu a znovu opakoval, byl nakonec v roce 1970 odsouzen k 20 letům za mřížemi. Z vězení ale ještě téhož roku utekl za pomoci krajně levicové organizace Weatherman, která mu na objednávku psychedelického sdružení Bratrstvo věčné lásky přistavila k věznici dodávku. Leary přelezl po telefonním vedení zeď, nastoupil do dodávky a nechal se odvézt do Mexika, odkud odcestoval do Alžírska. Později našel azyl ve Švýcarsku, ale při tajné dovolené v Afghánistánu byl zatčen a předán zpátky do Spojených států. Pak byl vězněn až do roku 1976, kdy přijal nabídku stát se informátorem FBI. To vedlo k roztržce s jeho dosavadními přáteli z beatnické éry včetně Ginsberga, který jej označil za „policejního práskače, lháře a paranoidního schizofrenika“.

V 80. letech přenesl Leary svůj zájem od drog k novým technologiím a k počítačové komunikaci, díky čemuž mimo jiné jako jeden z prvních předpověděl celosvětový nástup internetu. Zemřel v roce 1996 na rakovinu prostaty.

Albert Hofmann ho přežil o 12 let, přičemž ještě jako stoletý vystoupil v roce 2006 na mezinárodních sympoziích v Curychu a Basileji s přednáškami, které se těšily obrovské pozornosti. Zemřel 29. dubna 2008.