V té době už byla Amelia Earhartová dávno slavná, zejména pro legendární přelet Atlantského oceánu, jehož se zúčastnila v roce 1928 jako první žena na světě (byť pouze v roli spolucestující). Do letadla se posadila ještě mnohem dřív - poprvé vzlétla jako třiadvacetiletá v roce 1920.

„Jakmile jsem se odlepila od země. Okamžitě jsem věděla, že musím létat,“ napsala později. 

Druhá po Lindberghovi

Hned v následujícím roce proto absolvovala potřebné lekce v létání, v roce 1923 získala jako šestnáctá žena na světě pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace a – koupila si letadlo.

Cesta přes Atlantik, při níž byla pasažérkou v letadle v letadle Fokker F.VIIb/3m, ji sice proslavila, ale ji samotnou úplně neuspokojila, protože se chtěla vyznamenat především vlastními pilotními schopnostmi – a také podpořit další odvážné letkyně.

Povedlo se jí to v roce 1932, když už samostatně přeletěla Atlantik jako druhý sólo letec na světě. Prvním byl Charles Lindbergh, jehož čas 33,5 hodiny zkrátila o víc než polovinu.

V témže roce ještě uskutečnila přelet celých Spojených států amerických, opět v rekordně krátkém čase 19 hodin a pět minut.

Předchůdci zahynuli

Let z Havaje do Kalifornie představoval další milník. Byl o 400 mil (bezmála 644 kilometrů) delší než transatlantický let a byl také pěkně nebezpečný. To se potvrdilo, když začátkem prosince 1934 zmizel při pokusu o tento přelet letoun s tříčlennou posádkou pod vedením pilota Charlese Ulma, který se zřejmě zřítil do oceánu někde nedaleko Havajských ostrovů.

Earhartová se však nedala odradit. Z letadla nechala vymontovat sedačku pro druhého letce, kterou nahradily přídavné palivové nádrže. Do letadla byl také nainstalován finančně náročný obousměrný rádiový systém pro případné volání o pomoc.

Počasí pilotce příliš nepřálo, startovala za nepříjemného mrholení. Letěla celou noc a pro rozptýlení poslouchala v rádiu symfonický koncert. Její přistání v Oaklandu sledovaly tisíce nadšených lidí, které po dosednutí letounu na zem zaplavily přistávací dráhu, aby odvážné vzduchoplavkyni vzdaly hold. Její kuráž osobně ocenila i první dáma Eleanor Rooseveltová, jež ji pozvala do Bílého domu.

Rádiové spojení se přerušilo

Dva roky po svém velkém triumfu, dne 2. července 1937, odstartovala Earhartová spolu s navigátorem Fredem Noonanem z Lae, druhého největšího města Papuy-Nové Guineje, které bylo jednou z jejich zastávek na dlouho plánovaném obletu světa.

Dvojice měla namířeno k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Zhruba po třinácti stech kilometrech se však rádiové spojení přerušilo a jejich letoun už nikdo nikdy nespatřil.