Kliknutím zvětšíteAč sama pilotka, absolvovala Amelia Earhartová let přes Atlantik pouze jako pasažérka na palubě letounu Fokker F.VIIb/3m zvaného Přátelství (Friensdhip), který pilotoval Wilmer Lower Stultz, mezi přáteli oslovovaný jako Bill. Třetí osobou v letadle byl mechanik Louis Edward Gordon, známý pod přezdívkou Slim.
Oranžovo-zlatý třímotorový jednoplošník s plováky odstartoval z kanadského přístavu Trepassey na Newfoundlandu, aby o 20 hodin a 50 minut později přistál v přístavu Burry na jihozápadním pobřeží Walesu.
Náhradnice na palubě
Letoun si původně objednal Richard E. Byrd pro svou antarktickou expedici, ale protože tuto výpravu podporovala jako hlavní sponzor firma Ford Motor Company, rozhodl se nakonec přejít na třímotorové letadlo Ford. Nový Fokker pak prodal za 62 tisíc dolarů Donaldu Woodwardovi, dědici firmy Jell-O Corporation.
Woodward následně pronajal letadlo Amy Phippsové Guestové, která se skutečně chystala jako první žena přeletět Atlantik. Byla to Guestová, kdo zvolil pro letadlo jméno Přátelství. Protože nebyla sama pilotkou, najala také k tomuto letu Stultze s Gordonem.
Mohla si to dovolit, protože kromě toho, že byla dcerou amerického průmyslníka Henryho Phippse Jr. a manželkou prominentního britského politika Fredericka Edwarda Guesta, bývalého státního tajemníka pro letectví a člena rady tajných služeb, byla také sama multimiliardářkou.
Snímek Amelie Earhartové z roku 1935, kdy uskutečnila úspěšný přelet z Havaje do Spojených států
Její rodina nicméně s dobrodružným plánem přeletět oceán přece jenom nesouhlasila a Guestová se rozhodla, že se jejímu hlasu podvolí. Jako náhradnici za sebe se rozhodla vybrat „typ správné americké dívky“ a její volba padla právě na Amelii Mary Earhartovou, v té době jedenatřicetiletou sociální pracovnici žijící v Bostonu.
Pasažérka kapitánkou
Earhartová přitom nebyla v kokpitu letounu žádný začátečník. Poprvé vzlétla už jako třiadvacetiletá v roce 1920, o rok později absolvovala potřebné lekce v létání a v roce 1923 získala jako šestnáctá žena na světě pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace.
„Jakmile jsem se odlepila od země, okamžitě jsem věděla, že musím létat,“ napsala později. V roce 1928, kdy jí zazvonil telefon s pozvánkou k letu přes Atlantik, už měla samostatně nalétáno zhruba 500 letových hodin a mohla se považovat za zkušenou pilotku. Není tedy divu, že ji nabídka stát se cestující při transatlantickém letu zase tolik nezaujala.
„Myšlenka letět jen jako kila navíc mě vůbec nelákala,“ cituje její pozdější slova web America's Story from America's Library. Přesto ale výzvu přijala.
Ačkoli byla na palubě letounu jen pasažérkou, byla současně velitelkou letadla. O to se postaral právní zástupce Amy Guestové David T. Layman, který dal 18. května 1928 Stultzovi a Gordonovi velmi konkrétní pokyny.
„Pokud vyvstanou nějaké otázky týkající se politiky, postupu, personálu nebo jakékoli jiné otázky, bude rozhodnutí slečny Amelie M. Earhartové konečné. Bude tak mít plnou kontrolu nad letadlem a nad službami všech zaměstnanců, jako by byla jeho vlastníkem. Po příletu letadla do Londýna bude mít ve stejném rozsahu plnou kontrolu nad nakládáním s letadlem a nad časem a službami zaměstnanců, dokud a pokud majitel neurčí jinak,“ cituje Laymana web This Day in Aviation.
Kdo byla Amelia Earhartová:
Během příprav letu se Amelia poprvé setkala se svým budoucím manželem Georgem Palmerem Putnamem, který akci pomáhal plánovat a propagovat. Vzali se o tři roky později, v roce 1931. Putnam pak propagoval Earhartové letecké aktivity až do jejího zmizení v roce 1937 jako její dvorní publicista a z prodeje knih o jejích dobrodružstvích pomáhal financovat její kariéru.
Vzdušný parťák
Letoun použitý k výpravě přes Atlantik, Fokker F.VIIb/3m, byl třímotorový hornoplošník s pevným podvozkem, určený pro přepravu až osmi cestujících. Ačkoli byl vybaven hliníkovými plováky pro vzlet i přistání na vodě, šlo jinak o stejný typ, jako byl jiný známý letoun Southern Cross, s nímž Charles E. Kingsford Smith krátce před letem Earhartové přeletěl ze Spojených států amerických do Austrálie.
Letadlo postavila začátkem roku 1928 nizozemská letecká továrna Antona H. G. Fokkera N. V. Nederlandsche Vliegtuigenfabriek ve městě Veere, šlo o čtvrtý stroj dané série. Poprvé vzlétl 16. února 1928.
Fokker byl 14,6 metru dlouhý, s rozpětím křídel 21,7 metru. Plocha křídla činila 67 metrů čtverečních. Prázdný letoun vážil 3050 kilogramů, jeho celková nosnost byla 5200 kilogramů. Poháněly jej tři vzduchem chlazené hvězdicové devítiválcové motory Wright Aeronautical Corporation model J-5C Whirlwind o zdvihovém objemu 12,9 litru.
Slavná pilotka před letadlem Lockheed Electra, v němž se v roce 1937 pokusila spolu s Fredem Noonanem (zády ke kameře) neúspěšně o oblet Zeměkoule. Z této cesty se už nevrátila
Standardně létal cestovní rychlostí 170 kilometrů za hodinu, maximálně mohl vyvinout rychlost 190 kilometrů za hodinu. Běžný dolet činil 1240 kilometrů. Model použitý pro let přes Atlantik navíc před startem upravila americká pobočka Fokkeru, firma Atlantic Aircraft Corporation v Teterboro ve státě New Jersey, jíž se podařilo zvýšit celkovou kapacitu paliva na 3293 litrů a dolet prodloužit.
Světová senzace
Let se měl původně uskutečnit už v květnu, ale start byl několikrát odložen kvůli špatnému počasí. 17. června 1928 však Fokker se třemi odvážlivci na palubě přece jen vzlétl. Zvýšení kapacity nádrží se vyplatilo. Let, který dnešní dopravní letadla zvládají standardně za zhruba sedm hodin, trval v roce 1928 téměř třikrát déle, a když letoun přistával, moc benzínu mu už nezbývalo.
Amelia Earhartová se okamžitě stala světovou mediální senzací. Po přeletu jí telefonicky osobně blahopřál americký prezident Calvin Coolidge a po návratu do Států pro ni byla uspořádána i slavnostní přehlídková jízda po slavné newyorské Broadway v New Yorku (za zmínku stojí, že ve stejném roce absolvovala v Praze trochu podobnou slavnostní jízdu jiná slavná sportovkyně, automobilová závodnice Eliška Junková, která se v té době jako jediná žena na světě zúčastnila slavné sicilské automobilové rallye Targa Florio).
Noviny jí začaly přezdívat „Lady Lindy“, protože jim připomínala prvního leteckého pokořitele Atlantiku, průkopnického pilota a amerického národního hrdinu Charlese Lindbergha, jenž překonal Atlantik nonstop letem jako první sólo letec na světě v roce 1927 v čase 33,5 hodiny. Amelia ho „trhla“ v roce 1932, kdy, coby druhý sólo letec světa, přeletěla Atlantik za méně než polovinu Lindberghova času.
6
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
