Velká část z nich je dodnes součástí angolské politické, podnikatelské a společenské elity. Někteří mají či měli i české manželky či matky. Nejvýše postaveným činitelem dodnes vlivné angolsko-české komunity je ministr pro ekonomiku a plánování Mario Augusto Caetano Joao.

„Do Prahy jezdím často, teď ještě víc než dřív. Na České zemědělské univerzitě teď dodělávám doktorát,“ říká Joao bezchybnou češtinou.

Ministr zahraničí Jan Lipavský
Je dobře, že jsme obilí z Ukrajiny nezakázali, říká ministr Jan Lipavský

V osmdesátých a devadesátých letech vystudoval v hlavním městě dnešní České republiky dvě vysoké školy a šel tak ve stopách svého otce. Ten se tady vzdělával v šedesátých letech a našel si tu i manželku, Joaovu maminku. V rodinné tradici navíc pokračuje i Joaův syn, který dnes chodí v Praze do školy.

Mrakodrapy vedle slumů

Zlaté období vztahů s Angolou, kdy Češi zemi podporovali jak dodávkami zbraní, tak nákladních aut nebo výstavbou továren ukončil pád bývalého režimu. Z tehdy chudé země rozvrácené občanskou válkou se ale díky využití obřích nalezišť ropy postupně stala jedna z nejbohatších zemí subsaharské Afriky a také regionální mocnost.

S téměř osmi tisíci dolary HDP na hlavu je dnes Angola nikoli klasicky rozvojovou, ale středně rozvinutou zemí. Ovšem s obrovskými sociálními rozdíly, doslova mrakodrapy a paláci vedle slumů.

Mario Augusto Caetano Joao mluví česky: 

Zdroj: Luboš Palata

Česko mimochodem angolský ekonomický zázrak vůbec nezachytilo, v roce 2010 tu v rámci tehdejšího úsporného balíku zavřelo ambasádu a dnes si ve víc než třicetimilionové zemi musí vystačit s honorárním konzulátem.

„Československo a potom Česko tu mělo opravdu významné postavení, ale vyklidilo ho. A znáte to, když jeden odejde, přijde někdo jiný,“ vysvětluje pragmaticky Joao velmi významný ruský a dnes především čínský vliv v zemi. „Ale vývoj nekončí a pokračuje dál, my chceme diverzifikovat svoji ekonomiku a Česko tu má dnes opět velkou šanci,“ dodává ministr pro ekonomiku a plánování.

Zájem o Česko trvá

„Generace šedesátníků a sedmdesátníků si stále Česko a jeho dobrou pověst pamatuje. A pak je tu angolsko-česká diaspora, jak tady, tak v Česku, která se může stát mostem obnovy vzájemných vztahů,“ myslí si Joao. Angolané mají podle něj také stále zájem v Česku studovat. Především české lékařské fakulty si v africké zemi stále drží vynikající pověst.

Poslední zadržovaní Čechoslováci při svém propouštění, které pomohl zprostředkovat Červený kříž
Největší únos Čechoslováků v dějinách: Děsivý pochod Afrikou nepřežili všichni

„Pokud budeme v tomto regionu uvažovat o zřízení ambasády, tak to bude právě tady,“ slibuje při neformálním rozloučení s Joaem ministr zahraničí Lipavský. Jak pak dodává na setkání s novináři, Česká republika může Angole pomoci i s modernizací zbraní, kterých sem v minulosti mnoho dodala. Už třeba probíhá výběrové řízení na opravu českých bitevníků L-159.

Angola také pro Česko může představovat jeden z nových zdrojů zemního plynu, který by po vybudování terminálů v zemi mohl do Evropské unie proudit ve velkém.

Stabilní a poměrně liberální země

Země, na kterou Česko po roce 1990 dlouho pohlíželo jako na africký relikt komunismu, je dnes s novým prezidentem Joao Lourencem relativně pluralitní a liberální demokracií, kde má opozice v Česku dobře známé strany UNITA 90 z 220 křesel v parlamentu. Moc však dál drží kdysi marxistická MPLA.

O relativně liberální náladě v Angole svědčí i to, že zde letos organizace Člověk v tísni mohla ve školách uspořádat přehlídku filmů o lidských právech. To přitom neznamená, že by tu bylo vše v pořádku. Ale jak dodávají evropští diplomaté, na africké poměry to je stabilní, a ne diktátorská země.

Luanda, hlavní město AngolyLuanda, hlavní město AngolyZdroj: Deník/Luboš Palata

A bývalí čeští studenti dnes často patří k elitě národa. I šedesátník Emanuel de Sousa patří k Angolanům, kterým zajistilo studium v Česku v Angole dobrý život. „Všichni, kdo vystudovali v Česku, dostali v Angole dobrou práci,“ uvádí. Letecký inženýr pracoval po návratu z Česka v angolských leteckých firmách.

Jako mnoho jiných si ze srdce Evropy přivezl i manželku. „Nevydržela, vrátila se, jako většina,“ říká.

Pořád mluví skvěle česky a do země, kde studoval, jednou dvakrát ročně létá. K tomu se nejméně jednou ročně schází s jinými bývalými studenty z Česka. „Samozřejmě u piva,“ dodává.