Kliknutím zvětšíteNa úvod je třeba říci, že arcibiskup z Canterbury to se svým požehnáním více než čtyři měsíce starému sňatku stihl jen tak tak. Z rozhodnutí Jindřicha VIII. totiž měla být Anna Boleynová korunována už za necelé čtyři dny, 1. června 1533, a kdyby do té doby nebylo její manželství s králem církví uznáno, byla by to mimořádně trapná situace. Také proto, že Anna v tu dobu byla již v šestém měsíci těhotenství a Jindřich netrpělivě očekával vytouženého mužského dědice.
Příběh vztahu mezi králem a ambiciózní mladou šlechtičnou se začal odvíjet pravděpodobně v polovině 20. let 16. století, když se vrátila ze služby u francouzského dvora a stala se dvorní dámou jeho první manželky Kateřiny Aragonské.
Vystřídala sestru
Soudě podle dobových pramenů, zaujala krále spíše svou osobností než krásou, protože její fyzické půvaby nehodnotili soudobí kronikáři nijak valně: „Paní Anna nepatří k nejhezčím ženám na světě. Je střední postavy, snědé pleti, dlouhého krku, širokých úst, má ňadra nepříliš zvednutá a ve skutečnosti na ní není nic než králův velký hlad po ní – a její oči, které jsou černé a krásné,“ napsal v říjnu roku 1532 benátský velvyslanec v Londýně Mario Savorgnano v dopise svému benátskému vládci.
Král nicméně považoval Annu za zábavnou a rád s ní tančil. Za zmínku stojí, že v té době už byla jeho milenkou Annina starší sestra Marie. Zatímco ale Marie s králem spala smířená s tím, že jejich vztah představuje pro panovníka jen „bokovku“, ctižádostivější Anna mířila výš. Údajně se proto k němu chovala zpočátku trochu odtažitě, aby po ní skutečně zatoužil – a vyšlo jí to.
Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII.
„Nevíme přesně, kdy se král zamiloval do Anny Boleynové, ale její sestra Marie už byla jeho milenkou. Možná Jindřich prostě jen neměl dost fantazie. Erotický život anglického dvora té doby se zdá být navzájem propletený, pospojovaný, téměř incestní; stejné tváře, stejné údy a orgány v různých kombinacích. Král zase příliš mnoho románků neměl, alespoň ne těch, o kterých víme. Uznal pouze jedno své nemanželské dítě. Cenil si u žen diskrétnosti, schopnosti popřít samu sebe. Jeho milenky, ať už to byl kdokoli, postupně uvadaly a vracely se zpět ke svému soukromému životu. Teprve s Annou Boleynovou se tento vzorec porušil,“ uvedla před časem britská spisovatelka Hilary Mary Mantelová.
Zbavte mě Kateřiny
Důvodem pro tuto změnu v zaběhané rutině mohlo být to, že Jindřich v té době už několik let plánoval rozvod s Kateřinou Aragonskou, od níž se nedočkal mužského dědice. Zřejmě tedy současně vyhlížel, koho by si mohl vzít jako její následnici. A od chvíle, kdy poznal Annu Boleynovou, to věděl. Ve svých 36 letech se zamiloval do o 16 let mladší ženy.
Online encyklopedie Spartacus Educational zmiňuje sérii vášnivých milostných dopisů, které Jindřich Anně napsal. V jednom z nich, sepsaném v roce 1526, stojí: „Když už s vámi nemohu být sám osobně, posílám vám věc, která vám bude nejblíž, jak jen to jde: svůj portrét zasazený do náramku… s přáním být sám na jeho místě, až vás to bude těšit.“
Vztah krále a mladé šlechtičny trval šest let, během nichž se Jindřich dvořil Anně nejdříve diskrétně, potom ale už zcela otevřeně, zatímco jeho rádci pracovali na tom, jak by se jim podařilo královo již existující manželství rozvést.
Jak vypadaly všechny manželky Jindřicha VIII.:
To samozřejmě nebyl vůbec jednoduchý úkol. Jednak šlo o to, že církev rozvod zapovídala, jednak měla králova manželka Kateřina Aragonská na své straně mocné spojence, v čele se svým synovcem, císařem Svaté říše římské a španělským králem Karlem V. – a ten právě v té době zajal i samotného papeže Klementa VII., takže politiku Vatikánu určovaly do značné míry jeho zájmy. Bylo prakticky vyloučené, že by za takových okolností římskokatolická církev na rozvod anglického krále kývla.
Cromwell úřaduje
Úkolu vyřešit tento problém se energicky chopil nový Jindřichův spojenec Thomas Cromwell, působící původně ve službách anglického římskokatolického kardinála Thomase Wolseye. Wolsey o vztahu Jindřicha a Anny věděl a královu nátlaku na povolení rozvodu s Kateřinou tvrdošíjně vzdoroval.
Bezskrupulózního panovníka to vedlo k tomu, že kardinála pod vykonstruovanou záminkou odvolal ze všech vládních funkcí a začal připravovat jeho obvinění a odsouzení za údajnou zradu, ale než na ně došlo, Wolsey v roce 1530 na náhlé onemocnění zemřel.
Po jeho smrti přešel Cromwell do služeb krále a brzy stanul v čele královské rady, formálním panovníkově poradním sboru, kde připravil mimořádně odvážný až troufalý plán – rozchod Anglie s katolickou církví a následné Jindřichovo dosazení do čela nově se utvářející anglikánské církve s tím, že tato církev rozvodu a novému sňatku pochopitelně požehná.
Za normálních okolností by takové dobrodružství bylo možná moc i na účelově uvažujícího Jindřicha, ale všechno urychlila jedna mimořádná okolnost: Anna v lednu 1533 zjistila, že je těhotná, a král okamžitě zadoufal, že netrpělivě očekávaný mužský dědic je konečně na cestě.Od té chvíle už Jindřich všechny své kroky podřizoval jedinému cíli: zajistit, že toto dítě bude legitimní a že po něm zdědí anglickou korunu.
Anglické jaro
Třebaže byl ještě právoplatně ženatý s Kateřinou Aragonskou, už 25. ledna 1533 se před úsvitem tajně oženil i s Annou v soukromém obřadu. O týden později, 3. února, nechal parlament schválit nový zákon, jímž delegoval dosavadní papežské pravomoci na jakéhokoli zahraničního biskupa (přičemž pro něj vytvořil titul římský biskup).
Klement VII. nicméně sám hledal nějakou skulinu, jejímž prostřednictvím by mohl anglickému králi vyjít vstříc, a tak 26. března jmenoval novým arcibiskupem z Canterbury Thomase Cranmera, jenž byl Jindřichu VIII. příznivě nakloněn, a ten byl o čtyři dny později slavnostně vysvěcen.
Pak už to šlo opravdu rychle. Jako hlavní záminka pro anulování sňatku s Kateřinou posloužilo panovníkovi to, že Kateřina byla už dříve (ve svých patnácti letech) provdána za tehdy čtrnáctiletého Jindřichova bratra Artura, který ale necelé čtyři měsíce po svatbě zemřel na náhlé horečnaté onemocnění. Jindřich proto nyní zatlačil na anglický parlament, a ten vydal v pátek 3. dubna 1533 rozhodnutí, že papež neměl nikdy sňatek Jindřicha s vdovou po svém bratrovi povolit, protože to bylo v rozporu s božím zákonem. Parlament proto prohlásil sňatek za neplatný.
O šest dní později, ve čtvrtek 9. dubna 1533, byla Kateřina Aragonská informována, že se její dosavadní titul anglické královny mění na titul „princezna vdova“ (v době, kdy si brala Artura, vládl ještě jeho a Jindřichův otec Jindřich VII.) a v neděli 12. dubna se už Anna Boleynová zúčastnila mše jako nová anglická královna.
Anna Boleynová a kardinál Wolsey. Obraz W. von Lindenschmita
A aby si král mohl být jist, že všechny tyto kroky před zákonem „ustojí“, následoval po tomto rozhodnutí další zvláštní soud, který měl případ anulování králova prvního manželství přezkoumat a pokud možno uznat za legální. Tomuto soudu předsedal právě nový arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer a jeho výsledek už známe: v neděli 28. května prohlásil Jindřichův sňatek s Annou za dobrý a platný.
Annin pád
Při korunovaci v červnu 1533 se již Anně viditelně nadouvalo těhotenské břicho a Jindřich nijak neskrýval, jak moc se na dítě těší. Ale příroda, na rozdíl od všech ostatních, si od něj poroučet nedala. V září se Anně narodila dcera, nikoli syn.
Pro Jindřicha to byla tvrdá rána a okamžitě se začal úporně snažit o to, aby vytouženého dědice přece jen dosáhl. Jenže právě úpornost se v těchto případech příliš nevyplácí. Další dvě děti se narodily mrtvé a v lednu 1536 Anna dokonce potratila. Jakoby se osud chtěl králi mstít za jeho bezohledné jednání, mrtvý plod vypadal, že byl mužského pohlaví.
Egoistický král dával vinu za všechny tyto rány samozřejmě své manželce a podle svého zvyku se začal ohlížet, kde by si za ni opatřil náhradu. Nakonec se historie opakovala a on ji znovu objevil v královnině dvorní dámě – jen tentokrát byla opuštěnou královnou Anna a onou dvorní dámou, jež vzbudila králův zájem, ostýchavá mladá šlechtična Jana Seymourová.
Annin pád uspíšilo ještě to, že v lednu 1536 zemřela její někdejší sokyně Kateřina Aragonská, takže Jindřich mohl odhodit všechny zábrany a začít pracovat na svém druhém rozvodu. Za Kateřinina života by tím riskoval spekulace, že jeho první manželství je přece jen platné, ale teď měl volné ruce. A vrozenou bezohlednost při cestě za svým cílem.
K ruce mu byl znovu Cromwell, původně vystupující jako Annin spojenec, ale nyní už jen jako její soupeř o moc u dvora. Král se mu svěřil, že považuje Annu za čarodějnici, která ho svedla kouzly, a současně mu naznačil, že by rád urovnal své vztahy s císařem Karlem V. Ve jménu tohoto ušlechtilého cíle je prý ochoten svou ženu obětovat.
Zatčena a uvězněna
Ač byla královna, neměla to Anna Boleynová u dvora lehké. Hodně dvořanů chovalo v paměti Kateřinu Aragonskou, která se o své nástupnici pohrdlivě vyjadřovala jako o „děvce Boleynové“, a řada v nich viděla v Anně skutečně jen „konkubínu“, která se sňatkem vyšvihla.
„Když nyní uviděli její slabou pozici, skočili mnozí její nepřátelé po šanci přispět k jejímu pádu a zahájili vyšetřování, které by proti ní shromáždilo důkazy,“ uvádí web History.
První obětí tohoto komplotu se stal dvorní hudebník Mark Smeaton, kterého donutili vypovědět (pravděpodobně na mučidlech), že se s královnou dopustil cizoložství.
Annino zatčení bylo naplánováno na oslavy prvního máje roku 1536. Ten den se na břehu řeky v Greenwich před královským palácem konal rytířský turnaj, jehož se účastnili mimo jiné Annin bratr George Boleyn, vikomt z Rochfordu, a sir Henry Norris, jeden z králových nejbližších přátel.
Turnaj byl právě v polovině, když se král náhle zvedl ze svého místa a bez jediného slova odešel. Své ženě to nijak nevysvětlil a ona ho už nikdy víc nespatřila. O tom ale neměla v té chvíli zřejmě ani tušení.
Králův odchod byl znamením, po němž se daly do pohybu ozbrojené stráže. V rychlém sledu zatkly Norrise i Rochforda, kteří byli vzápětí obviněni z cizoložství s královnou (v Rochfordově případě dokonce z incestního vztahu s vlastní sestrou). V následujících dnech skončili za mřížemi na základě podobných obvinění také sir Frances Weston a sir William Brereton. Sama královna Anna byla zatčena 2. května a uvězněna v Toweru.
Soud a smrt
Soud se Smeatonem, Westonem, Breretonem a Norrisem se konal 12. května ve Westminsteru a odsoudil všechny čtyři muže k trestům smrti vykonaným oběšením, uvláčením koňmi a rozčtvrcením.
O tři dny později stanuli Anna a její bratr lord Rochford před soudem v Toweru. Před soudem, jemuž předsedal jejich vlastní strýc vévoda z Norfolku, což je ale vůbec nijak nechránilo. Hlavním důkazem bylo svědectví Rochfordovy žárlivé manželky, která tvrdila, že mezi jejím mužem a jeho sestrou byla „nepatřičná známost“.
Anna Boleynová se nikdy k ničemu takovému nepřiznala a většina historiků zastává názor, že obvinění vznesené proti ní bylo falešné, Přesto byla uznána vinnou, stejně jako její bratr, a Norfolk vynesl rozsudek: oba měli být upáleni nebo popraveni podle královy vůle.
Dne 17. května bylo všech pět odsouzených mužů včetně Annina bratra v Toweru popraveno. Týž den vyšel arcibiskup z Canterbury králi už podruhé vstříc a jeho sňatek s Annou, který on sám uznal platným, opět zneplatnil.
Anna měla být popravena také, ale Jindřich se přece jenom „slitoval“. Rozhodl se, že svou ženu nechá stít po francouzském vzoru mečem, a ne sekerou, jak bylo zvykem v Anglii, a povolal proto kata z Calais, tehdy anglické državy – se sekáním hlav sekerami totiž nebyly nejlepší zkušenosti, byly často otupené a ne vždy se podařilo oddělit hlavu od těla první ranou. Dopravit kata z přístavu na druhé straně kanálu La Manche chvíli trvalo, takže Annina poprava se mohla uskutečnit až ráno 19. května 1536.
Anna Boleynová se zpovědníkem
Ten den se na prostranství v Toweru shromáždil malý dav, před nějž Anna předstoupila oděná v tmavě šedých šatech a hermelínovém plášti, s vlasy zakrytými bílou plátěnou rouškou staženou čelenkou. Požádala o poslední slovo, které kronikáři zachytili v následující podobě: „Mistři, zde se pokorně podrobuji zákonu, jak mě zákon soudil, a pokud jde o mé provinění, nikoho zde neobviňuji. Bůh zná viníky. Bohu svěřuji je a prosím ho, aby se smiloval nad mou duší.“
Poté ještě požádala Ježíše Krista, aby chránil panovníka a krále, „nejzbožnějšího, nejušlechtilejšího a nejjemnějšího prince, jímž je a bude tak dlouho, dokud bude nad vámi vládnout“.
Následoval rychlý sek mečem a Anna Boleynová byla mrtvá. O necelých 24 hodin později byl už Jindřich formálně zasnouben s Janou Seymourovou. Vzali se pouhých 10 dnů po popravě.
Syn a dcera
Jana králi skutečně porodila syna, jenž se konečně stal Jindřichovým následníkem a po králově skonu v roce 1547 i králem Eduardem VI. (na trůn nastoupil v pouhých devíti letech. Jeho nastolení v dětském věku zpopularizovala u nás i ve světě slavná próza Marka Twaina Princ a chuďas, u nás známá zejména díky své televizní adaptaci s Romanem Skamenem v hlavní roli, pozn. red.).
Eduard VI. však zemřel v pouhých 16 letech a s ním vyhasl i život posledního mužského Tudorovce na anglickém trůnu. Po Eduardově smrti, usedla na trůn tzv. devítidenní královna Jana Greyová, která sdílela tragický osud Anny Boleynové: její následnice Marie Tudorovna, dcera Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské, ji nechala popravit.
K podobnému skutku nevydala tato krutá královna rozkaz naposledy, takže si nakonec získala přízvisko Krvavá Marie (Bloody Mary), protože mimo jiné nechala upálit na 300 protestantů. Po pěti letech na trůnu však zemřela, pravděpodobně na rakovinu vaječníků.
A osud jakoby se konečně Jindřichu VIII. pomstil za jeho celoživotní nakládání se ženami: anglickou královnou se konečně stala tak dlouho přehlížená Annina dcera, jediný potomek, jenž vzešel z její nešťastné lásky s Jindřichem. A stala se z ní nejslavnější a nejmocnější představitelka Tudorovců v historii, panovnice, která vládla Anglii více než 40 let a založila její slávu světového impéria: královna Alžběta I.
31
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
