Posádku Apolla 12 tvořili velitel mise Charles „Pete“ Conrad, šéf velitelského modulu Richard F. Gordon a pilot lunárního modulu Alan L. Bean. Cílem druhé výpravy lidí k Měsíci bylo mimo jiné přesné přistání a "vylodění" v Oceánu bouří (nejrozsáhlejší ploše na přivrácené straně Měsíce) a průzkum lunárního robota Surveyor 3, který byl na Měsíci od dubna 1967. Vědci i inženýři byli mimořádně zvědaví na to, v jakém stavu bude a jaké údaje shromáždil, protože se od toho odvíjelo další poznání projevů dlouhodobého pobytu na satelitu Země.

Krásný start…

Odpočítávání startu druhé měsíční mise začalo dne 14. listopadu 1969 a probíhalo bez problému až do chvíle, dokud technici nezačali nakládat zkapalněný vodík do zásobníku palivových článků. Izolace nádrže byla poškozena a neudržovala požadovanou superchladnou teplotu. Řídící letu se proto rozhodli pozastavit odpočítávání, dokud nebude poškozený zásobník vyměněn. To se stalo (jako náhrada posloužila nádrž z Apolla 13) a odpočítávání se znovu rozběhlo.

Startu rakety přihlížel i americký prezident Richard Nixon s chotí Patt. Bylo to poprvé, co se americký prezident této události osobně zúčastnil, bohužel mu ale nepřálo počasí. Bylo zataženo a deštivo, nosnou raketu Saturn V nebylo onoho rána z diváckého sektoru téměř vidět.

V 11:22 se raketa odlepila od země a zamířila k nebesům. Její start sledovali i členové posádky Apolla 11, astronauti Neil A. Armstrong a Edwin E. "Buzz" Aldrin. "Krásný start. Absolutně žádný problém," zahlásil velitel Conrad. Ani netušil, jak moc se plete a co všechno ho v následujících vteřinách čeká…

Něco ze současnosti: Čínská sonda na odvrácené straně měsíce

Když srší blesky

Bylo 36 vteřin po startu, když odpalovací rampu zasáhlo několik blesků z potemnělého nebe. Jasný záblesk osvítil i palubu kosmické lodi, protože blesk udeřil i do startující rakety. Conrad zaznamenal ostré světlo, vzápětí se vypnula veškerá elektronika - a spolu s ní i tři palivové články vyrábějící energii. "Co to sakra bylo?" zareagoval překvapeně Conrad.

Raketu Saturn V však naštěstí výpadek neovlivnil, nadále fungovala normálně. Tým NASA dohlížející na start se však notně opotil.

Druhý úder blesku do rakety přišel 52 vteřin po vzletu a dočasně vyřadil navigační systém velitelského modulu. Jeho velitel Griffin požádal o řešení naléhavé situace řídící středisko, v němž seděl i čtyřiadvacetiletý inženýr NASA John W. Aaron. Ten si vzpomněl na simulátorovou zkoušku podobného výpadku o rok dřív a uvědomil si, že blesk vyhodil zařízení pro zpracování signálu kosmické lodi. Řešením bylo převést jeden ze zřídka používaných přepínačů z normální do přídavné polohy. Aaron informoval posádku a astronaut Bean si vzpomněl, že inkriminovaný přepínač se nachází na jeho panelu. Provedl požadovanou operaci a data znovu naběhla.

"Nevím, co se stalo, ale vypadlo nám tu snad všechno na světě, co mohlo. Myslím, že musíme dělat trochu víc zkoušek za každého počasí," okomentoval nakonec dramatickou situaci Conrad, když se podařilo všechny problémy zvládnout. 

Zbytek letu na oběžnou dráhu už pokračoval bez incidentů. Na zemském orbitu pak Apollo strvalo dvě a půl hodiny, během nichž astronauti ověřovali, že všechny systémy fungují i po zásazích blesky bez závad. Jakmile se ukázalo, že vesmírná loď vyvázla z ožehavé situace bez šrámů, ohlásil dobře naladěný Conrad na Zem: "Hoop-ee-doo! Jsme připraveni! Nic jiného jsme ani nečekali!"

Zpátky na Měsíci

Do čtvrtého dne ve vesmíru se astronauti probudili v době, kdy jejich raketě zbývalo k Měsíci pouhých 15 671 mil. Postupně se dostali do měsíčního stínu a nasměrovali kosmickou loď k přistání. 

Dne 19. listopadu 1969 se Conrad s Beanem přesunuli do lunárního modulu a zamířili k měsíčnímu povrchu. Během přistávacího manévru ale zjistili, že vybrané místo je rozbrázděné víc, než předpokládali. Conrad se proto ujal ručního řízení a navedl lunární modul na bezpečnější plochu o kus dál. 

Oba muži pak dvakrát vystoupili na měsíční povrch. Při prvním opuštění modulu rozmístili v jeho okolí sadu vědeckých přístrojů, při druhém ušli po povrchu měsíce víc než kilometr. Trasu jejich túry vybrali geologové z řídícího střediska letu, úkolem obou astronautů bylo mimo jiné nasbírat vzorky měsíčních hornin a najít sondu Surveyor 3, která už byla nefunkční. Oba "Měsíčňané" ji nakonec objevili pouhých 180 metrů od místa přistání a vyňali z ní kameru i několik dalších částí pro jejich analýzu na Zemi. Ta později prokázala, že na kameře přežily některé bakterie, které se na ní uchytily ještě na Zemi. 

Odpoledne 20. listopadu lunární modul z měsíčního povrchu opět odstartoval, spojil se s velitelským modulem a oba kosmonauti do ní přestoupili. Po 72 hodinách zpátečního letu, při nichž astronauti zahráli řídícímu středisku v Houstonu opět trochu na nervy tím, že úmyslně vypnuli spojení - chtěli mít klid - přistála dne 24. listopadu 1969 celá trojčlenná posádka Apolla 12 v pořádku do vod Tichého oceánu, kde je vyzvedla čekající válečná loď Hornet.