Jeho zoufalý čin už druhý den vyvolal protesty, jež následně vyústily do série dramatických změn, pro něž se později vžil termín arabské jaro. Z Buazízího, který se nikdy zvlášť nezajímal o politiku, se posmrtně stal opěvovaný hrdina – jedno z pařížských náměstí nese jeho jméno, Evropský parlament mu posmrtně udělil Sacharovovu cenu, a zahraniční tisk ho dokonce přirovnával k Janu Palachovi.

Arabské jaro, které po desetiletích vlády odstavilo čtyři autokratické vládce a v několika dalších zemích vyvolalo bouřlivé změny, má ale pět let poté spíš hořkou pachuť. Právě Tunisko je (navzdory potížím s teroristy) považováno za jediný příklad úspěšného přechodu k demokracii, i díky loňským volbám, v nichž po revoluci dominantní islamisté museli vyklidit pozice vítězné sekulární straně. Jinde měly ale změny mnohdy ničivé dopady. Arabské strategické fórum (které ale funguje pod záštitou vlády Spojených arabských emirátů) například včera vyčíslilo počet uprchlíků, kteří museli opustit své domovy na 14,3 milionu, ztráty příslušných zemí na 833,7 miliard dolarů.

Bouřlivé změny.