Kosmický oblek vyrobený na míru byl ušit asi z 20 vrstev tehdy nejmodernějších syntetických vláken. Jejich složení se částečně obměnilo v důsledku tragédie tří astronautů Apolla 1, kteří  27. ledna 1967 uhořeli při kontrole kabiny své rakety.

Pozdější vyšetřování požáru Apolla 1 ukázalo, že se v prostoru kabiny nacházelo až příliš mnoho hořlavých materiálů. Všechny pomůcky astronautů, včetně jejich skafandrů, proto prošli zásadní úpravou s cílem maximálně snížit riziko jejich možného vzplanutí. Vrchní vrstvu Armstrongova skafandru tak oproti dřívějšku tvořila nehořlavá látka typu Beta ze skelných vláken a pod ní se nacházely vrstvy málo hořlavého teflonu a polyesterových fólií. Rovněž bavlněné spodní prádlo bylo nahrazeno prádlem z látky Beta.

"Výrobu skafandru dostala na starost speciální inženýrsko-inovátorská firma ILC Industries v Delaware a pan Armstrong ho nosil celkem asi 12 hodin - nejdřív na zkoušku 16. července 1969, pak ho měl samozřejmě na sobě při víc než dvě a čtvrt hodiny trvající procházce po měsíčním povrchu 20. července, a dále při přistání v Tichém oceánu," uvedla pro Wall Street Journal Lisa Youngová, konzervátorka předmětů v americkém Národním muzeu letectví a kosmonautiky, členka týmu, jenž prodlužoval 50 let starému skafandru životnost.

Oblek vážil na Zemi přibližně 22,5 kilogramu i bez vybavení doplňky pro zachování života astronautů. Armstrong nicméně i tak označil po přistání jeho nošení za "velmi příjemné" s tím, že v pohybu mu skafandr bránil jen málo. 

Podobně jako astronauta samotného, i jeho skafandr čekala po návratu "druhá kariéra" spočívající v turné po celých Spojených státech. Technici NASA proto vesmírný oblek prvního muže na Měsíci po přistání dekontaminovali a připravili pro vystavování.

Začátkem 70. let se pak stal součástí stálé expozice Národního muzea letectví a kosmonautiky, kde byl vystavován déle než tři desetiletí.

Skafandry rozhodně smrdí

Jenže stav skafandru se začal během let zhoršovat. Muzeum ho nakonec před 13 lety z expozice úplně stáhlo a rozhodlo se za pomoci technologií digitálního zobrazování najít způsob, jak vzácnou relikvii uchránit před úplným rozkladem.

"Naši inženýři se v 60. letech nezaručili za to, že skafandry vydrží věčně a co se s nimi stane za pár let. Chtěli jen zajistit, že v nich Neil Armstrong a Buzz Aldrin zůstanou naživu," podotkl pro Wall Street Journal Bill Ayrey, pětašedesátiletý inženýr ILC Industries v důchodu, který se podílel na konzervaci oděvu.

Konzervátoři zjistili, že pryžová kaučuková vrstva, která se nacházela v místech spojů jednotlivých částí skafandru, léty zpuchřela a začala se odlupovat, přesně jako "suchá zpuchřelá guma", jak to popsal Ayrey. Skafandr byl také zanesen prachem, vířeným miliony návštěvníků muzea. Kovové zipy rezivěly a celý skafandr navíc vylučoval plynné výpary.

"Vesmírné skafandry rozhodně smrdí," prohlásila rezolutně Youngová. Zaměřila se proto na skvrny, které se objevily ve vnitřních vrstvách bílé tkaniny a mohly představovat plíseň. Také figurína, na niž byl v rámci expozice zestárlý skafandr navlečen, se začala rozpadat.

Vyšetřit a zachránit

Konzervátoři celý skafandr zrentgenovali celkem 60 rentgenovými snímky s vysokým rozlišením, aby zjistili jeho kompletní stav, a vzali ho i na "CT vyšetření" do Národního muzea přírodních dějin ve Smithsonově institutu. K definování příčin vzniku šmouh kolem kolen a na botách použili spektrometrickou analýzu. Při ní zjistili, že tyto šmouhy jsou pozůstatkem měsíčního prachu, takže se je rozhodli na skafandru nechat a neodstraňovat.

Absolvovali také řadu rozhovorů s inženýry a krejčími, kteří skafandry navrhli a vyrobili, aby se dozvěděli víc o původním chemickém vzorci použité pryže i o dalších materiálech. Zjistili přitom, že skvrny na tkanině jsou ve skutečnosti pozůstatky dávno zaschlého lepidla, které inženýři NASA použili před startem k opravě některých trhlin. Rozhodli se proto, že i tyto skvrny na obnoveném skafandru zůstanou.

Řada úkolů ale podle Wall Street Journal ještě zbývá: syntetické materiály například nepoužíváme dosud dost dlouho na to, aby vědci bezpečně věděli, jak přesně stárnou, na rozdíl od přírodních vláken, jako je bavlna, vlna, kůže a len. Je tedy otázka, jak přesně je chránit. Oděv je také třeba zbavit zmiňovaného zápachu, čehož chtějí restaurátoři docílit tím, že bude vystaven ve vitríně, kterou bude neustále cirkulovat suchý čistý vzduch. Pro potřeby expozice byla vyrobena i nová figurína.

"Doufám, že se nám podaří zachovat skafandr na dalších 50 let," uvedla na závěr Youngová.