Až dosud vědci tyto útvary znali jen malé nebo naopak supermasivní a existenci černých děr střední velikosti pouze předpokládali. O svém objevu informují v aktuálním vydání odborného časopisu Nature.

Černá díra s označením HLX-1 se nachází na okraji galaxie známé jako ESO 243–49. Podle astronomů vedených Seanem Farrellem z Leicesterské univerzity váží asi pětisetnásobek hmotnosti našeho Slunce. Je zdrojem silného rentgenového záření, díky němuž ji poprvé zaznamenali již v listopadu 2004 pomocí vesmírného rentgenového teleskopu XMM Newton. Loni na podzim signál zachytili znovu.

Svou odhadovanou velikostí nezapadá do žádné z dosud prokázaných kategorií černých děr. Nepatří tedy ani k černým děrám hvězdné hmotnosti, které dosahují troj- až stonásobku masy Slunce, ani ke gigantickým supermasivním černým dírám, které mají hmotnost jako milion či miliarda Sluncí.

HLX-1 vysílá podle objevitelů rentgenové záření 260milionkrát silnější než životadárná hvězda Země, ve viditelné části světelného spektra ale od ní nebyly zaznamenány žádné signály. Navíc se nenachází v centru galaxie jako její supermasivní „kolegyně“, ale na jejím kraji.

Důkaz o existenci černých děr střední hmotnosti je podle vědců důležitý k pochopení vzniku těchto kosmických těles. Zatímco malé černé díry se rodí zhroucením hvězd na konci jejich života, o vzniku gigantických děr se toho ví málo. „Jedna z hypotéz tvrdí, že supermasivní černé díry mohou vznikat sloučením řady středně hmotných černých děr. Abychom mohli tuto tezi potvrdit, je třeba nejprve existenci středně hmotných černých děr prokázat,“ zdůraznil Farrell význam objevu jeho týmu.