Kliknutím zvětšíteSlovanský pohanský jarní rituál, při němž stařešinové zvolí mladou dívku, která se jako oběť bohu Jara utancuje k smrti, zobrazuje světoznámý balet Svěcení jara ruského skladatele Igora Stravinského. Dnes je dílo považováno za jednu z nejvýznamnějších skladeb avantgardní hudby minulého století. Do dějin baletu a klasické hudby vůbec se ale natrvalo zapsalo ještě i něčím jiným. Jeho premiéra se totiž změnila v diváckou vzpouru. „Ze všech skandálů v dějinách umění není žádný tak moc skandální jako ten, který se odehrál při premiéře Svěcení jara v Paříži,“ upozornila stanice BBC.
Kontroverzní premiéra, při níž se diváci údajně pokusili napadnout orchestr, načež čtyřicet z nich skončilo v policejních poutech, se konala 29. května 1913. Jejím dějištěm bylo tehdy necelé dva měsíce otevřené divadlo na pařížském bulváru Champs-Élysées. S tím, že představení bude šokovat, se sice počítalo, nikdo ale nečekal, jaký rozměr nabyde. O to překvapivější pak bylo dění, když hudebníci dohráli poslední tóny.
Dílo šílence
Počátkem 20. století v Paříži rostl zájem o ruské umění. Jedním z jeho důsledků se stalo, že ve francouzském hlavním městě přibývalo vystoupení ruských baletních umělců. Zvláště ostře sledovaný byl soubor Ballets russes (Ruský balet), který založil mecenáš a baletní impresário Sergej Pavlovič Ďagilev. Představení byla mnohdy provokativní, a nebylo tak divu, že se Ďagilev a choreograf souboru Vaclav Fomič Nižinskij postupně spojili s ruským skladatelem Igorem Stravinským, dnes považovaným za jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů 20. století.
Už Stravinského první díla vyvolala poprask. „Paříž vzal útokem,“ konstatovala BBC. Když začal tvořit nový balet Svěcení jara pro sezonu Ruského baletu 1913, bylo všem jasné, že vzniká další kontroverzní skladba. Daná léta vůbec byla dobou, kdy se „srážely“ původní a nově vznikající umělecké styly, jako byl expresionismus. Vždyť jen pár týdnů před uvedením Svěcení jara se ve Vídni odehrál takzvaný Skandální koncert, při němž expresionistická hudba pobouřila diváky ve známém vídeňském sálu natolik, že mezi příznivci a odpůrci uváděných děl začaly létat facky. A právě Stravinského nový balet se nakonec stal pomyslným "vrcholem" těchto uměleckých potyček.
Šokující byla především Stravinského hudba. V určitých chvílích je totiž dílo tak disharmonické, že členové orchestru při prvních zkouškách neustále vyrušovali nebo se smáli, neboť si mysleli, že v notách musí být chyba. „Hudebníci to považovali za naprosto šílené,“ vzpomínala později manželka dirigenta Doris Monteuxová.
I ředitel Ruského baletu Ďagilev byl z hudby v první chvíli v šoku. „Potrvá to v tomto duchu ještě dlouho?“ zeptal se údajně Stravinského po vyslechnutí prvních tónů, načež mu skladatel odpověděl, že takhle to zní až do úplného konce.
Také další hudebníky nový balet poměrně zaskočil. „Je to dílo šílence. Čistá kakofonie,“ napsal například podle serveru U Discover Music po vyslechnutí Svěcení jara italský operní skladatel Giacomo Puccini, autor děl jako Tosca či Turandot.
Tanečník a choreograf Vaclav Fomič Nižinskij, který vytvořil choreografii pro balet Svěcení jara.
Hudba nebyla to jediné, čím se Svěcení jara stalo pomyslnou rozbuškou. Svou pověst „provokativního“ souboru se při uvedení tohoto díla chystali utvrdit i tanečníci Ruského baletu. Choreograf Vaclav Fomič Nižinskij připravil soustavu v určitých chvílích pro tehdejší diváky šokujících pohybů až sexuálního charakteru.
Když konečně nastal den premiéry, pařížské publikum v předtuše kontroverze projevilo o uvedení díla nebývalý zájem. „Divadlo nikdy nebylo tak plné. Schodiště a chodby byly přeplněné diváky, kteří toužili vidět a slyšet,“ napsal tehdy ve své reportáži novinář Gustav Linor.
„Běžte do pekla!“
Co přesně se po usazení diváků a začátku baletu onoho 29. května 1913 odehrálo, je dodnes mírně nejasné. Různé zdroje se v popisu divácké vzpoury při premiéře Svěcení jara poměrně liší. „Z večera se zachovaly desítky svědeckých výpovědí, často ale uvádějí rozdílné věci. Podle některých si diváci vzájemně dávali rány, házeli předměty na jeviště a minimálně jeden člověk byl vyzván k souboji. O tom, že tam byl pořádný hluk, není pochyb - dobové tiskové zprávy to dokládají. Známý příběh říká, že Svěcení jara přerostlo do nepokojů. Každý prostě 'ví', že došlo ke vzpouře. Je ale možné oddělit fakta od fikce?“ popsala například BBC.
Přesto je možné sestavit alespoň přibližný příběh. Nepokoje vypukly už poměrně krátce po začátku skladby. Diváci začali syčet a hlasitě kritizovat. Příznivci a odpůrci díla si navíc navzájem nadávali. Není zcela jisté, zda příčinou byla spíš hudba nebo choreografie, podle BBC ale tehdy část Pařížanů neměla příliš v lásce choreografa Nižinského kvůli jeho předchozím počinům. „(Publikum) bylo na to (vzpouru) připravené. Nenechalo ani zahrát předehru. Jakmile bylo zjevné, že přišel dirigent, začalo pozdvižení,“ vzpomínala v roce 1965 baletka Lydia Sokolovová, čímž potvrdila teorii, že publikum chtělo od počátku dílo vypískat.
Podle autobiografie samotného skladatele Stravinského, kterou připomíná web Classic FM, nepokoje začaly až po předehře. Jisté každopádně je, že celé dění tohoto muže velmi rozlítilo. Dokonce natolik, že při syčení a bučení publika raději odešel z hlediště do zákulisí. „Opona se po předehře otevřela a odhalila skupinu lolit s dlouhými copánky, skákajících nahoru a dolů. Strhla se bouře. Šel jsem pryč a řekl: Jděte do pekla!… Byli to velmi naivní a hloupí lidé,“ zkonstatoval po letech skladatel ve svém životopisu.
Návrh původních kostýmů k baletu Svěcení jara
Policejní zásah
Mezitím se situace v hledišti ještě vyostřila. Syčení, pískot a vzájemné urážky mezi těmi, které dílo šokovalo, a jeho příznivci, se stále množily. Pak podle některých svědků údajně přerostly i ve fyzické napadání. Diváci se prý začali prát nejen navzájem, ale zaútočili i na orchestr. „Všechno, co bylo k dispozici, bylo vrženo naším směrem, ale pokračovali jsme v hraní,“ vylíčil později dirigent Pierre Monteux.
Přestože balet nadále pokračoval, rozvášněné davy musela nakonec klidnit policie (byť neexistuje oficiální záznam o tomto zásahu a vychází se pouze ze vzpomínek svědků). „Policie zatkla a vyvedla čtyřicítku lidí,“ uvedl server U Discover Music.
Pak se ale situaci v hledišti povedlo zklidnit. Zůstali především příznivci nového díla, kteří jej naopak ocenili. „V syčícím davu seděli i pozorovatelé, kteří si uvědomovali, že sledují něco hluboce originálního, něco, co je víc než jen povrchně šokující. Básník T. S. Eliot tvrdil, že hudba ze Svěcení jara byla záhadnou kombinací primitivního a moderního,“ přiblížil web British Library.
Skladatel Igor Stravinskij
Hudebníkům a tanečníkům se nakonec povedlo celou premiéru dohrát až do konce. Vzhledem k počátečnímu nepokoji pak nastalo něco zcela překvapivého - lidé se postavili a tleskali.
Ani závěrečné ocenění ale už nezahladilo skandál, který nyní žil vlastním životem. Informovaly o něm nejen francouzské noviny, do několika dní se zprávy o divácké vzpouře donesly až do Ameriky. „Pařížané vypískali nový balet. Novinka ruských tanečníků Svěcení jara se stala propadákem. V sálu musela být rozsvícena světla. Vedení divadla využilo tento prostředek, aby zastavilo nepřátelské projevy, zatímco tanec pokračoval,“ informovalo třeba dobové vydání listu The New York Times.
Přesto nakonec balet Svěcení jara zamířil na hudební výsluní. Potvrdilo se totiž, že i špatná reklama je reklama, a pařížské divadlo v uvádění novinky s úspěchem pokračovalo. Ze Stravinského se stala hudební hvězda, neboť názor Pařížanů na jeho dílo se postupně změnil. „O rok později, když bylo Svěcení jara uvedeno v Paříži jako koncertní kus, sklidilo obří ovace a fanoušci nesli Stravinského triumfálně na ramenou,“ podotkl web U Discover Music.
15
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
