Žádost, kterou už má podle něj slovenské ministerstvo financí na stole, se podle Baťových potomků vztahuje téměř výhradně na bývalé podniky. Dvěma významnými výjimkami je v tomto ohledu pouze Bojnický zámek a letiště v Popradu.

Miliarda eur

Ačkoliv Nash na středeční tiskové konferenci odmítl sdělit konkrétní požadovanou částku, zástupce dědiců Tomáš Pecina už podle listu Pravda odhadl cenu zabaveného majetku na miliardu eur (bezmála 
26 miliard korun) s tím, že jde 
o dolní hranici. Skutečná výše bude podle něj dosahovat spíše několika miliard eur.

Ministerstvo zatím žádost čtyř dědiců odmítlo komentovat s tím, že ji musí nejprve podrobně prozkoumat. Pokud budou Baťovi potomci se žádostí úspěšní, hodlají podle Peciny téměř všechny získané peníze investovat na Slovensku. Jestliže ministerstvo financí jejich požadavky nepřijme, dojde zřejmě na soud. Celý proces by pak mohl trvat řadu let.

„Bude záležet na postoji ministerstva, může to trvat měsíce i roky. V České republice byla první žádost podaná v roce 2005 a teprve loni o ní bylo právoplatně rozhodnuto," připomněl Pecina.

Kolaborace s nacismem

Zatímco slovenská justice očistila Baťovo jméno od obvinění z kolaborace s nacismem letos v dubnu, Česko tentýž krok učinilo už v roce 2007.

Momentálně se v tuzemsku o náhradu škody ve výši 56 milionů soudí pět potomků Jana Antonína Bati.

Nejde přitom o první žádost, kterou dědicové slavného průmyslníka v Česku vznesli.

Žádost zamítnuta

Ústavní soud například loni v prosinci definitivně zamítl žádost Brazilky Dolores Liljany Bata Arambasic, která byla Baťovou vnučkou.

České ani slovenské ministerstvo financí dosud za zabavený výrobní komplex nikomu z továrníkových dědiců nemuselo platit.

Majetek byl tehdy zabaven na základě takzvaných Benešových dekretů.

Potomci přitom své požadavky opírají o argument, že se stát vyhnul finančnímu vyrovnání za znárodněné majetky, ačkoliv je tato povinnost přímo v Benešových dekretech zakotvená.

Zavrhovaný i velebený Baťa* Po tragické smrti průmyslníka Tomáše Bati v roce 1932 zaujal místo v čele obuvnického impéria jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Ten z úspěšné československé firmy vytvořil celosvětový koncern a vysloužil si tak přezdívky jako „král bot" nebo „český Ford".
* Při cestě za obchodními partnery dokonce v roce 1937 obletěl celý svět. V roce 1941 uprchl nejprve do USA, později do Brazílie. Zpět do Československa ale nemohl, zdejší soud jej totiž v nepřítomnosti odsoudil za kolaboraci s nacisty na 15 let vězení. Později se přitom ukázalo, že na odboj tajně přispíval vysokými částkami a v Česku i na Slovensku byl nedávno rehabilitován. V Brazílii, kde žil až do smrti v roce 1965, pokračoval v širokých podnikatelských aktivitách a založil také několik měst jako například Batatuba či Batayporá. Brazílie jej dokonce v roce 1957 navrhla na Nobelovu cenu míru, Jan Antonín Baťa ale svou kandidaturu stáhl.
* Ze zahraničí také vedl soudní spor s Tomášem Baťou mladším, synem zakladatele obuvnického závodu. Při o neznárodněné zahraniční pobočky však prohrál.