Bach, Haydn, Mozart, Beethoven. Skladby těchto hudebních velikánů pocházejících z německy mluvících zemí znají i ti, kteří klasickou hudbu zdaleka obchází. Poslední jmenovaný, Ludwig van Beethoven, se narodil 16. prosince roku 1770. Za svůj šestapadesát let trvající život vytvořil nespočet děl, jejichž melodie jsou dnes legendární. Třeba klavírní skladbu Pro Elišku nebo 9. symfonii se závěrečným sborem Óda na radost. Je také všeobecně známo, že mnohá svá významná díla tvořil už jako hluchý, nebo že měl smůlu v lásce. Deník ovšem představuje málo známá fakta o tomto slavném skladateli.

Týraný génius

Kdyby to bylo na Beethovenovi, možná by se o něm dnes děti na hudební teorii vůbec neučily. Je sice pravda, že už jako dítě oplýval mimořádným talentem a rád hrál na piáno, ovšem k hudební kariéře ho donutil jeho ambiciózní otec. A to opravdu tvrdě.

„Johann Beethoven si záhy uvědomil, že jeho syn je velmi schopný. A rozhodl se, že z něj udělá hudebního génia, stejně, jako byl Wolfgang Amadeus Mozart. Svého syna nutil hrát na klavír ve dne i v noci. Sousedé rodiny vzpomínali, že malý chlapec seděl u klavíru, brečel, a nad ním se hrozivě tyčil jeho otec,“ píše server Mental Floss.

Navzdory těžkým začátkům Beethoven v hudební kariéře pokračoval. Jeho úspěchy na koncertech byly zjevné, dostal se k novým učitelům a začal cestovat po Rakousku. Některé zdroje spekulují, že když jako sedmnáctiletý poprvé hrál ve Vídni, v publiku seděl i Mozart. „Pozorně jej sledujte, jednoho dne dá světu důvod, pro který se o něm bude mluvit,“ řekl údajně Mozart po skončení recitálu.

Z Beethovena pomalu ale jistě sice rostl nový hudební génius, ve škole ale příliš nezářil. Zvláště slabý byl v matematice. „Je to zvláštní, protože se obecně říká, že schopnost vytvářet tak náročné hudební kompozice, jaké zvládal Beethoven, jde ruku v ruce s matematickými dovednostmi. Ovšem Beethovenovi matematika vůbec nešla. Částečně proto, že do školy přestal chodit jako jedenáctiletý, a do té doby se naučil jen základy, možná byl ale také dyslektik,“ píše portál Hello Music Theory.

Záhadná hluchota

I když je známé, že Beethoven v brzkém věku začal ztrácet sluch, a do konce života ohluchl téměř úplně, důvod, proč se tak stalo, je dodnes zahalen tajemstvím. Podle některých zdrojů za to mohlo onemocnění překonané v dětství, možná tyfus. S jistotou to ale nedokáže říct nikdo.

Mezi nejslavnější Beethovenova díla patří jeho symfonie. Třetí, zvanou Eroica, původně věnoval francouzskému vojevůdci Napoleonovi Bonapartovi. „Skladatel zpočátku Napoleona obdivoval a vnímal jako symbol revoluce. Když se ovšem Napoleon sám prohlásil francouzským císařem, Beethovena to velmi zklamalo,“ uvádí server Mental Floss. Mrzení bylo tak velké, že Beethoven vyškrtnul Napoleonovo jméno z titulní strany rukopisu symfonie.

Jen pochvaly 

O tom, že Beethoven je hudebním velikánem, se sice pochybovat nedá, a nepochybovali o tom ani jeho současníci, ovšem vždy se samozřejmě našli i kritici. Jenže to se skladateli příliš nelíbilo. Byl totiž poměrně domýšlivý. A zašel v tomto směru tak daleko, že odmítl, aby se o jeho skladbách mluvilo jinak, než v superlativech.

„Editorovi tehdy nejčtenějšího listu o hudbě Allgemein musikalische Zeitung pohrozil, že pokud bude uveřejňovat negativní komentáře k jeho dílům, přestane mu poskytovat kopie jeho hudebních děl,“ píše server Mental Floss.

Smrt v bouři

Beethoven po celý život trpěl řadou vážných zdravotních problémů. Zemřel jako šestapadesátiletý. Ze světa ovšem odešel ve velkém stylu. Podle svědků jeho smrti vydechnul naposledy ve chvíli, kdy venku krátce zuřila bouřka. „Tak, jako jsou jeho skladby plné velkých hudebních třesků, i svět o tohoto úžasného hudebníka přišel při hlasitých rytmických zvucích bouře,“ zmiňuje server Hello Music Theory.

Ukradená hlava

Kdo si vzpomíná na rakouský detektivní seriál z 90. let, Komisař Rex, určitě si pamatuje díl, v němž vídeňská mordparta řeší případ vraždy, související s krádeží lebky Beethovena z jeho vídeňského hrobu. Zajímavé je, že scénáristé si něco podobného nevycucali z prstu. I když nebyla ukradena celá Beethovenova lebka, část z ní přeci jen zmizela.

Stalo se to, když bylo koncem osmdesátých let devatenáctého století přesouváno Beethovenovo tělo z původního pohřebiště na Vídeňský ústřední hřbitov. „Když bylo Beethovenovo tělo exhumováno, někdo z lebky oddělil dva kusy kosti, a ostatky byly znovu pohřbeny bez nich. Kosti se přesouvaly z místa na místo, a skončily někde v severní Kalifornii,“ píše list The Guardian.