Kurapaty jsou do jisté míry "běloruskou Katyní". Od poloviny 30. let až do napadení Sovětského svazu Německem v roce 1941 byly ve zdejším prostoru postříleny desítky tisíc osob. Skutečné počty obětí jsou stále utajovány, odhady se pohybují od třiceti tisíc až do čtvrt milionu osob (údaje z oficiálního státního vyšetřování v polovině 90. let minulého století a údaje nezávislých historiků opírajících se o svědectví obyvatel okolních vesnic a průzkum odkrytých masových hrobů se hodně liší).

Popravy probíhaly v noci podle podobného scénáře jako vraždění v Katyni: zatčené v noci sváželi do prostoru v nákladních vozech příslušníci stalinské tajné policie NKVD, na místě je zastřelili a pohřbili do velkých jam vyhrabaných v písku. Po válce byl nad někdejším popravištěm a hromadnými hroby vysázen borový les.

"Akrescin je Kurapatami naší generace"

Současní běloruští aktivisté chtějí připravovaným lidským řetězem vytvořit pomyslnou paralelu mezi Stalinovým a Lukašenkovým diktátorským režimem. Řetěz by měl proto vést od Kurapat až na Akrescinskou třídu v centru města, kde se nachází zadržovací centrum, do nějž Lukašenkova policie sváží zatčené demonstranty. Podle četných výpovědí zadržených protestujících byli demonstranti v tomto centru mláceni a mučeni.

"Vězení v Akrescinské ulici se stalo skutečnými Kurapatami naší generace," uvedli aktivisté v prohlášení, které zveřejnilo například ruské zastoupení britské veřejnoprávní stanice BBC. 

Lidé se ztrácejí…

Podle běloruských nezávislých médií po zatčení "zmizelo" více než 50 osob, o nichž jejich příbuzní dosud nemají zprávy. Zatím zřejmě posledním příkladem tohoto typu je případ Dzmitrije Kudzjaleviče, člena Koordinačního stávkového výboru horníků v Salihorsku, který je pohřešován od dnešního rána.

Běloruská média opakovaně zmiňovala také devětadvacetiletého ředitele Bagrationova vojenského historického muzea ve Volkovysku Konstantina Šišmakova, jenž údajně působil v den voleb jako člen volební komise, odmítl však podepsat závěrečný protokol, který označil za zfalšovaný, a byl po několika dnech nalezen mrtvý v řece. Podle policejního vyšetřování se však prý nestal obětí žádného trestného činu.

Zmizel údajně také Aleksandr Jurjevič, bývalý vyšetřovatel Vyšetřovacího výboru Běloruska, jenž měl jít v úterý podat kolektivní oznámení na okresní oddělení milice pěrvomajského okrsku, kam vešel a už prý nevyšel.