Příběh Taťjany Borodkiny zveřejnila britská BBC. Podle ní se tato populární televizní kuchařinka stala další z rostoucího počtu zaměstnanců běloruských státních médií, kteří "sypou písek do soukolí běloruského propagandistického stroje", jenž už 26 let pomáhá udržet prezidenta Alexandra Lukašenka u moci.

V pondělí vstoupili do stávky zaměstnanci státní mediální stanice Belteleradio, kteří vyzvali k ukončení cenzury médií. Volby z 9. srpna byly podle nich nelegitimní. Jejich vysílání převzaly i další hlavní běloruské stanice.

Vystoupila veřejně a čelila hrozbám

"Už bych nemohla divákům radostně tvrdit, že ‚žít s chutí je tak snadné!‘" sdělila zpravodaji BBC Taťjana Borodkina, která citovala svou vlastní frázi používanou v rámci jejího pořadu. Podle jejích slov se stala záhy poté, co své rozhodnutí zveřejnila na sociálních sítích, terčem výhrůžek od jednoho "starého známého", který ji přišel zastrašovat až k ní domů. 

"Začal mi tvrdit, v jak nádherné zemi žijeme, a ptal se, co si myslím, že dělám."

Další lidé jí vyhrožovali anonymně telefonem. "Hrozili mi, že jestli prý budu mluvit dál, přijdu o děti," uvedla Borodkina. Ze strachu o rodinu proto dočasně odjela ze země a uchýlila se do ukrajinské metropole Kyjeva. 

Podle BBC oznámily svou rezignaci i další mediální osobnosti, včetně několika známých novinářů, ale jen málokdo se odváží mluvit o motivech svého činu otevřeně. Většina odstupujících žurnalistů se omezila jen na to, že na sociálních sítích oznámila svůj "poslední den v práci". I tak si ale jejich sdělení získala tisíce "lajků".

Pro Taťjanu se podle jejího vyjádření pro BBC stala bodem zlomu brutalita, s jakou bezpečnostní síly zasáhly proti demonstrantům. "Snaží se lidi vyděsit, ale dosahují pravého opaku. Nikdo nezapomene na to, co se tu dělo. Teď už se nedá couvnout. Lidé by to neodpustili," říká Borodkina s odkazem na hromadné zatýkání a na násilí používané proti pokojným demonstrantům. Podle vlastních slov nemůže téměř spát, protože ji děsí zprávy od jejích přátel, kteří byli zadrženi a zbiti.

Zavřeli mého muže a mučili ho

Veřejně vystoupit se rozhodla také televizní zpravodajka Jana Shyoko. Ta si prožila několik bezesných nocí poté, co zmizel její manžel Ivan Murajov. Coby nezávislý reportér byl zadržen poté, co začal na mobilní telefon natáčet průběh demonstrací.

To, co následovalo poté, představovalo podle jeho ženy naprosté porušení lidských práv: její muž byl podle jejích slov po tři dny policií bit, zatímco ona sama musela se stovkami dalších lidí čekat v úzkostech před zadržovacím centrem, kde byli internováni jejich příbuzní - a kam co chvíli zajížděly sanitky, které pak odjížděly neznámo kam.

"Postavili nás tváří ke zdi, vykasali nám košile a přetáhli přes záda obuškem," popsal zacházení policie Ivan Murajov. "Potom mě srazili na podlahu a bili. Slyšel jsem, jak se ptají: ‚Koho miluješ?‘ Nechápal jsem to, dokud Omon (zásahová policie, pozn. red.) nenapověděl: ‚Miluji Bělorusko.‘"

Zděšená Jana se podle svých slov rozhodla veřejně vystoupit. "Chtěli dát lidem lekci, aby se přestali bouřit. Ale dosáhli opaku," uvedla televizní zpravodajka pro BBC. "Nikdy v dějinách Běloruska jsme neviděli takové sjednocení jako teď. Mám pocit, že už se nedá přestat. Cítíme to jako zrod běloruského národa," říká Jana.

Státní televize zkresluje zpravodajství

Státní televizní kanály, jako je ten, v němž pracuje, masové protesty zpravodajsky nepokrývají a nezachycují ani celý rozsah policejního násilí. Desítky lidí se proto v pátek shromáždily mimo svá pracoviště a žádaly, aby novináři "řekli pravdu".

"S lidmi, kteří protestují, samozřejmě souhlasím, už proto, že jsem osobně zažila zatčení svého muže. Média neposkytují dost informací, mohla udělat víc."

O uplynulém víkendu se v Minsku shromáždily desítky tisíc demonstrantů, požadujících svobodné a spravedlivé volby. Televize STV však tento dosud největší běloruský protest označila ve svém přehledu hlavních zpráv jen za "alternativní pochod" a zmínila se o něm, až když proběhl. Ilustrační záběry přitom byly natočeny hned v úvodu demonstrace, tedy ještě předtím, než se ulice zaplnily lidmi.

Naproti tomu pro-Lukašenkově demonstraci věnovala táž televize podle BBC celých 22 minut, přičemž odvysílala rozsáhlé výňatky z jeho projevu a shromážděné lidi zabírala zejména z detailu, aby se zdálo, že je jich víc. 

Jana Shyoko byla několik let akreditována jako zpravodajka z prezidentského programu Alexandra Lukašenka, odmítá však, že by se podílela na jeho propagandě a tvrdí, že všem, s nimiž jako novinářka dělala rozhovory, kladla vždy i "nevyhovující" otázky. Z funkce teď odešla, ale podle svých slov doufá, že se ke své práci znovu vrátí.

"Sním o tom, že v budoucnu budeme moci dělat normální novinařinu, opravdu kvalitní. Protože je to zraňující, když lidé nenávidí každého, kdo pracuje ve státní televizi," tvrdí zpravodajka.

Nedávné události ve své zemi označuje za velmi inspirativní. "Ještě před několika měsíci si byl téměř každý jist, že Lukašenko volby vyhraje. Protože neexistovala konkurence. Ale došlo k několika osudovým chybám a teď už je velmi těžké to zastavit."

Chci domů, ale zatím to nejde

Její kolegyně Taťjana Borodkina zatím zůstává v Kyjevu s pocitem, že se jí život převrátil naruby. Ve volbách dala svůj hlas Svjatlaně Cichanouské, protože v pokračování Lukašenkovy vlády neviděla žádnou budoucnost pro své děti. Jeho údajné 80% volební vítězství označuje za nemožné.

"Pořád věřím, že se mohou konat nové a čestné volby. Do té doby se ale do Minsku vrátit nemohu. Co se děje, je opravdu bolestivé. Chci domů, do svého milovaného Běloruska," uvedla pro BBC se slzami v očích.

"Nikdy mě nenapadlo, že by se mi mohlo něco takového stát. Nikdy bych si nepomyslela, že s námi budou takhle jednat!"