Příběh hrdinů upadl před padesáti lety v zapomnění. Teď činy manželů Schindelových, kteří přes utajenou síť, která se vydávala za kurzy angličtiny, zachránili židovské rodiny a politické disidenty připomíná nová pamětní deska. Tu v Berlíně nainstalovaly úřady ve čtvrtek na ve čtvrti Wilmersdorf. Tam manželé Schindlerovi bydleli. Jejich odkaz byl objeven před dvěma lety díky ukrytým dopisům a fotografiím, které byly nalezeny v zahradním domku v Austrálii.

Když Max Schindler přišel o práci jako radní poté, co nacisté zakázali sociální demokratickou stranu (SPD) v roce 1933, začal se věnovat na založení nelegální sítě na pomoc těm, které nacisté perzekvovali. Chtěl jim tak pomoci k útěku ze země, která se řítila do bezprecedentního válečného konfliktu.

V litevském Kovně vypuklo masové vraždění Židů záhy po jeho okupaci německou armádou. Na snímku němečtí vojáci a litevští civilisté přihlížející masakru 68 židovských občanů ve dnech 25. či 27. června 1941
Masakr v Pevnosti IX: Jakmile nacisti zavřeli za Židy vrata, nebylo cesty zpět

Max Schindler neměl nic společného s Oskarem Schindlerem, který byl zvěčněn hercem Liamem Neesonem ve filmu Stevena Spilberga z roku 1993 Schindlerův seznam. Sám se naučil anglicky v době, kdy se zotavoval po zranění šrapnelem z první světové války. Založil tak jazykovou službu, kterou přikryl své aktivity v okolí Berlína. Navštěvoval pod touto záminkou disidenty a židovské rodiny v jejich domovech.

Evelyn Parkerová, rodačka z britského Lancashire, si dopisovala se synem manželů Schindlerových Rudolfem. Ta byla najata jako konverzační koučka a pomáhala s operací. „V lednu 1934 jsem obdržela žádost o pomoc,“ napsala Parkerová ve svých pamětech. „Max otevíral jazykovou školu a anglickou knihovnu a potřeboval mě.“

„Takže jsem vyrazila. Většina našich studentů byli potenciální uprchlíci, většina z nich byli Židé. Naučili jsme je nezbytné množství angličtiny… a udělali pro ně vše, co jsme mohli“, upřesnila.

Komplikovaná emigrace

Pro německé Židy, kteří byli terčem narůstajících represí a násilí po roce 1933, byla emigrace do Británie a USA legální, ale velmi komplikovaná. Vyžadovalo to potvrzení o nezávislém jmění či člověka, který by se za ně na finálním místě finančně zaručil. 

Studium angličtiny umožňovalo Schindlerovým propojovat studenty s progresivními kruhy v Británii. Manželé byli aktivními členy sociálně demokratické strany a udělali si kontakty v rámci britské ekvivalentní strany, Strany práce (Labour Party) a přidruženými asociacemi. Například v roce 1937 stoupenci hnutí v Darlingtonu poskytli stravování a ubytování teenagerovi Klausovi Wilczynskému, jehož matka vyhledala Schindlerovu pomoc. 

Dmitrij Danilovič Leljušenko při návštěvě 81. gardového střeleckého pluku v Eberswalde v roce 1984
Nebudeme dávat Čechům harampádí. Generál Leljušenko mnohým zamotal hlavy

Poté, co nacisté v roce 1941 začali násilně vystěhovávat židovské obyvatele z Berlína, začali Schindlerovi nelegálně ubytovávat ve svém velkém bytě židovské rodiny, kterým se nepodařilo z Německa utéci. Schovávali je před Gestapem.

„Váš přístup k nacistickému režimu a vaše přesvědčení vás dovedlo odvážně demonstrovat vůli nám pomoci, když většina ostatních ‚přátel‘ zklamala,“ napsal Erns Lachmann, židovský zubař v kondolenčním dopise Malwine poté, co její manžel Max v roce 1948 zemřel. „Váš byt byl pro nás útočištěm. Mohli jsme tam utéci a zachránit se. Zlomyslní sousedi a obyvatelé vašeho domu vás neodradili od toho, abyste se s námi objevovali v protináletovém sklepě.“ 

Ukryté dokumenty

Odkaz hrdinných manželů odhalila Frances Newellová, dcera bývalé koučky Parkerové, která narazila na ukryté dopisy a fotografie. Výpověď o snaze Schindlerových nalezla v zahradnickém domku na své zahradě v Austrálii.

Další výzkum, který provedli berlínští archiváři ze Silent Heroes Memorial centra tento příběh potvrdili. Díky tomu byli teď manželé poctěni jednou z dvanácti plaket, které každý rok Berlín instaluje.

Přesné číslo zachráněných osob je stále neznámé. Minimálně sedm lidí však po válce vypovědělo, že jim manželský pár pomohl. Jejich výpovědi vedli k vyznamenání Malwine berlínským senátem v roce 1963. Tu označili za „opomíjenou hrdinku,“ informuje britský server The Guardian.

Německý kapitán Erich Topp v říjnu 1941 na věži ponorky U-552, s níž poslední říjnový den potopil americký torpédoborec Reuben James
Před Pearl Harborem. První útok na USA měl na svědomí Hitler, šlo o děsivý střet

V jednom z prvních poválečných vzpomínkových programů byla Malwine jednou z 760 bývalých protinacistických aktivistů, kteří byli pozváni na veřejnou ceremonii a získali finanční odměnu. Absence fyzické připomínky jejího hrdinství a hrdinství jejího muže však znamenala, že bude jednou zapomenuto.

Malwine zemřela v roce 1973 a je pochovaná v nepopsaném hrobě ve Wilmersforfu. Místo posledního odpočinku jejího manžela Maxe není známé. Pár přežil svého syna Rudolfa, který musel podstoupit nucenou sterilizaci z důvodu údajné schizofrenie. Zemřel později za neobjasněných podmínek.

„Příběh Schindlerových je o přátelství, nezlomné kuráži a důmyslnosti tváří v tvář útlaku,“ uvedla Newellová. „Nabízí to okno do minulosti a potvrzuje to, že i obyčejní lidé mohou něco změnit.“