Jsou intenzita a počet současných konfliktů výjimečné, nebo nepřesahují běžnou úroveň a jen je více vnímáme, třeba kvůli blízkosti konfliktu na Ukrajině?
Nevím, jestli statisticky letos narostl počet válečných konfliktů, protože nejsou 
k dispozici data, co ale narostlo zcela jistě, je napětí a nestabilita, a to v pásmu zemí od Libye po Afghánistán nebo na Ukrajině, která je součástí dalšího tradičního pásu nestability, jenž se táhne od severu až k Turecku. Ten je hodně spojen s ambicemi Ruska, první „vlaštovkou" byla už v roce 2008 Gruzie.

Dochází k trendům boje proti režimům, jejich pádům, nestabilní situaci a křehkosti režimů nových a pak k převratům jako například 
v Egyptě.

Proč prochází svět tak turbulentním obdobím?
Je u konce éra jedné supervelmoci USA a nastupuje nová éra. Neznamená že se tak stalo dnes nebo zítra, trvá to už řadu let.
Vznikají nové velmoci typu Číny, které dokážou USA 
v některých oblastech vyvažovat samy nebo v ad hoc koalicích. To je zásadní rozdíl proti studené válce, kdy proti sobě stály dva pevné bloky 
a na periferiích se odehrávaly zástupné konflikty, kdy spolu dvě velmoci nepřímo soupeřily na územích někoho jiného. Je to takové zvláštní zlomové období, které se projevuje právě zvýšenou nestabilitou.

Panuje ve světě nejnapjatější situace od konce studené války?
Určitě. Ale nezačalo to letos, trvá to už nějakou dobu. Silným katalyzátorem bylo arabské jaro, které hodně zamíchalo kartami spolu s některými kroky Ruska. Situace je hodně nestabilní a připomíná pohyblivé písky.

Má mezinárodní společenství vyvinuté dostatečné pojistky, aby zabránilo tomu, že se okrajové konflikty přelijí do větších střetů s přímým zapojením velmocí?
Takové mechanismy existovaly před druhou i první světovou válkou. Samozřejmě, dnes jsou propracovanější, ale to, že mechanismy máte, neznamená, že nedojde 
k nejhoršímu. Velmi zajímavá mi v tomto ohledu přijde Ukrajina, která vyhrotila situaci mezi Západem, tedy především EU, USA, a Ruskem a možná Čínou, která čeká v pozadí.
Situace, která vznikla na Ukrajině, velice komplikuje hledání diplomatického řešení konfliktů v Sýrii nebo Iráku. Co jste slyšel v poslední době z Rady bezpečnosti OSN k Sýrii či Iráku? Moc ne, že? OSN stojí a padá se svými členy. Ve chvíli, kdy je tato pětka nesmiřitelně rozdělená (stálí členové Rady bezpečnosti OSN, pozn.), může velice těžko hledat řešení i pro jiné konflikty.

Měl Západ jiné možnosti, jak reagovat vůči Rusku ohledně situace na Ukrajině?
V zásadě nikoliv. Historicky vždy, když dojde k vyhrocování situace mezi dvěma státy, existuje řada signálů, které jeden či druhý vysílá 
a které jsou nějak vnímány. Jde o diplomatické nóty, vojenská cvičení u hranic, uvalení cel a sankcí až po vyhlášení války, pokud k tomu situace dospěla. Západ má tedy k dispozici sadu tradičních opatření a sankce patří k těm tvrdším. Je tedy logické, že byly použity. Nepředpokládám totiž, že by někdo zvažoval přímou konfrontaci 
s Ruskem.
Ukrajina je místo, kde dochází ke střetu mezi představami EU, USA a Ruska, které se dlouhodobě cítí ohroženo tím, co se děje okolo jeho hranic. Vytvoření zóny vlivu či nárazníkové zóny bylo 
v ruském strategickém myšlení vždy velmi silné. Historicky bylo důležité mít zajištěné okolí, protože jedině tak byla zajištěna bezpečnost středu. Rusko prochází od roku 2000 proměnou, emancipuje se a lví podíl na tom má Vladimir Putin.
My v Evropě často vlastně nechápeme, co chce, nerozumíme mu, a on si přitom naprosto pragmatickým způsobem, který pochází z jiných století, zajišťuje bezpečnost kolem hranic a posiluje Rusko. Pak jsou tři možnosti: nic nedělat, snažit se ho zadržovat, což se děje nyní – sankce jsou způsob zadržování, nebo se s ním konfrontovat vojensky. To ale nikdo nechce.

Co to bude pro Ukrajinu znamenat?
Rusko bude podporovat lidi ve východní části a Západ v západní. Nepředpokládám, že by se východ od zbytku Ukrajiny oddělil, ale bude to zóna, kde bude probíhat střet vlivů, což bude přinášet nestabilitu.

Lze říci, že dokud se mezinárodní společenství neshodne na řešení situace na Ukrajině, tak bude obtížně hledat řešení jiných konfliktů?
To je relativní. Je důležité, aby se našla společná témata, nad kterými si pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN, respektive další země, například regionální velmoci, budou ochotné sednout a bavit se o nich. Zatím takové téma nevidím.
Pochybuji, že to bude Ukrajina, protože jde o jasný střet. Mám pochybnost, že by to mohla být i Sýrie, i když ta je klíčem k řešení dalších konfliktů na Blízkém východě.

V posledních týdnech jsme zaznamenali ofenzivu Islámského státu v Sýrii a především v Iráku. Dá se předpovědět, zda radikálové budou dál postupovat, nebo se je podaří zastavit?
Těžko se to odhaduje. Myslím si, že se je spíše podaří zastavit. Důležité je, že tato skupina nepochází zvenčí, ale sestává z mnoha Iráčanů.
Problém pro jakoukoli vládu je, že to je opoziční skupina, kterou jen tak nemůže vyhnat, připravit ji 
o podporu obyvatelstva.
Bohužel antagonismus mezi sunnity a šíity je strašně silný a vláda Núrího Málikího usmíření příliš nepomohla. Dokud Islámský stát neztratí kvůli prováděným zvěrstvům podporu místních a bude existovat válka v Sýrii, kde se dají rekrutovat lidi, shánět zbraně a hranice je velice propustná, tak nevidím důvod, proč by měl zmizet.

Války