Zásadním bodem obratu v bitvě se stala neděle 15. září, kdy britští i spojenečtí stíhači (včetně 89 Čechoslováků) zuřivě urputnou a houževnatou obranou odvrátili několikafázový útok 1500 nepřátelských letadel a prokázali, že bojeschopnost britského letectva se Němcům nepodařilo narušit.

Dne 17. září byla invazní německá operace Lvoun odložena na neurčito, ale letecká bitva probíhala i nadále.

Němci změnili taktiku

Němci v její poslední fázi změnili taktiku. Upustili od rozsáhlých kobercových náletů stovek až tisíců bombardovacích letadel, a místo toho se zaměřili na zvýšenou frekvenci menších náletů nízkoletících bombardérů Junkers Ju 88 a vedle nich na nálety stíhacích bombardérů operujících naopak ve velkých výškách. Pro tento účel využili jako bombardéry své těžké stíhací letouny Messerschmitt Bf 110 a 109, které podporoval čistě stíhací doprovod.

Nová německá taktika představovala pro britské velení obrany velmi vážnou výzvu. Vysoko letící stíhací bombardéry bylo velmi těžké dostihnout a sestřelit, takže na obou stranách výrazně poklesly ztráty. I tak ale Británie ztratila během října 144 svých stíhaček.

Německé nálety se v poslední fázi zaměřily zejména na Londýn a další velká britská města, protože Hitler chtěl – když už mu nevyšla invaze – rozdrtit britskou morálku a vynutit si příměří. Ani přes obrovské materiální škody a značné ztráty na životech, jež tyto útoky způsobily, však nepodlomily odhodlání britských obyvatel. Neuvěřitelně se zde osvědčila schopnost Londýňanů udržet si příslovečný „anglický klid“ i tváří v tvář neustálému ohrožení.

„Ani jednou jsem nezaslechl, že by muž, žena nebo dítě řekli jen jedno jediné slovo o tom, že by se Británie měla vzdát,“ poznamenal s úctou americký novinář Edward R. Murrow, který byl v té době v Anglii.

Dne 31. října se uskutečnil jeden německý denní nálet, ten však je také poslední. Noční útoky pokračovaly dál po celou zimu (včetně ničivého nočního náletu nad Londýn uskutečněného 29. prosince 1940), s jarem roku 1941 se však síly Luftwaffe začaly přesouvat na východ, kde se připravoval útok na Sovětský svaz.

Čechoslováci sundali na 70 německých letadel

Do poslední fáze bitvy o Británii významně zasáhli také piloti z Československa. K 310. československé stíhací peruti, která byla operační už od srpna 1940, přibyla v této době 312. peruť, jež zahájila operační činnost 2. října. Do 31. října 1940 sestřelili českoslovenští piloti 56 letadel, čtrnáct letadel sestřelili pravděpodobně a šest poškodili.

Kromě dvou vlastních stíhacích perutí bojovali Čechoslováci v říjnu 1940 i v několika perutích britských a dále v polské 303. stíhací peruti, s níž létal nejúspěšnější stíhač celé bitvy o Británii Josef František.

Tomu se stal tento měsíc bohužel osudným. Dne 8. října 1940 se jeho Hurricane Mk.I R4175 zřítil v Cuddington Way v Ewellu.

K havárii nedošlo při bojovém střetnutí a o jejích důvodech se dodnes spekuluje. Jisté je jenom to, že se při návratu na základnu ztratil ostatním letadlům a zamířil nad jižní předměstí Londýna – byla to nekázeň, ale František něco takového neprovedl poprvé, patřilo to k jeho osobnosti. Podle některých svědectví chtěl předvést výkrut nad domem svého děvčete. Je možné, že se mu tento akrobatický kousek nepovedl (možná z důvodu vyčerpání a únavy z boje) a zřítil se. Vyloučit se však nedá ani závada na letadle.

„Byl to pilot, jaký před ním ještě neexistoval a jaký už ani existovat nebude. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, sám létal, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem – co stisk spouště kulometů, to sestřelený Němec. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina bitvy o Anglii," prohlásí o něm později polský kapitán Witold Źyborski. Josef František, kterému Britové přezdívali „osamělý vlk“, dosáhl 17 sestřelů.