Podle přibližných údajů navedlo ve 40. letech záměrně své letouny na nepřátelský cíl možná až čtyři tisíce japonských pilotů. Jejich nasazení prosadil v říjnu 1944 admirál Takidžiró Óniši a správné označení jednotek císařského námořnictva znělo Šinpú tokubecu kógekitai, což bylo zkracováno na Tokkótai.

Lidé je ale nazývali kamikaze, podle jména tajfunu, který podle pověsti ve 13. století dvakrát rozmetal mongolskou flotilu, snažící se proniknout na japonský břeh.

Úspěšnost pilotů kamikaze byla asi jen desetiprocentní, přesto se jim podařilo potopit 50 nepřátelských lodí. V poválečných obdobích byly jejich činy posuzovány různě, od nekritického obdivu až k mávnutí rukou nad sebedestruktivním bláznovstvím.

Reportérka britské stanice BBC Mariko Oi se nyní zeptala příslušníků mladé generace Japonců, jak odkaz sebevražedných letců vnímají oni. Výsledek ankety ji překvapil.

Na rozdíl od 70. a 80. let, kdy v Japonsku převažoval názor, že šlo o zločin státu na poblázněných jedincích, je v posledních dvou dekádách stále patrnější tendence považovat piloty kamikaze za národní hrdiny.

| Video: Youtube

„V 90. letech nacionalisté zkoušeli vodu, zjištovali, jestli z tématu kamikaze mohou něco vytřískat,“ vysvětluje Mariko Oi. „Když se jim nikdo nestavěl na odpor, dovolovali si stále víc.“

Podle nedávného průzkumu agentury WIN/Gallup International je ale přes všechnu adoraci sebevražedných vojáků z druhé světové války jen 11 procent Japonců připraveno jít okamžitě bojovat za svou vlast. Na rozdíl od minulých desetiletí, kdy se počet obyvatel plně oddaných císaři pohyboval mezi 60 a 70 procenty.

Jak uvádí BBC, Japonci nicméně stále ostře rozlišují mezi pojmy kamikaze a terorismus. „To jsou dvě naprosto odlišné věci,“ říká jeden z dotázaných, více než devadesátiletý válečný veterán Keiichi Kuwahara. „Piloti kamikaze byli mé mládí. Je na nich něco nevinného, čistého. Dnes se o nich mluví, jako by to byly loutky. Ale kamikaze byli připraveni zemřít za svou zemi.“