Za otrockou práci se v Brazílii považuje činnost, kterou pracovníci vykonávají v nepřijatelných podmínkách z hlediska hygieny, stravy i ubytování. Podle trestního zákoníku podmínkám „otroctví" odpovídá také pracovní doba přesahující 12 hodin.

Většina novodobých „otroků" pracuje na velkých zemědělských farmách, zejména na plantážích cukrové třtiny. Vykořisťování pracovníků, kteří často pocházejí ze zahraničí, se ale děje také ve městech – tam jsou tito lidé nuceni pracovat hlavně v textilním a oděvním průmyslu.