U pacientů, na kterých byl nový preparát testován, došlo až k 81procentnímu zpomalení úbytku duševních schopností. O úspěchu svého týmu z britské Aberdeenské univerzity informoval profesor Claude Wischik na úterní konferenci o Alzheimerově chorobě v americkém Chicagu.

Bezprecedentní úspěch

„Toto je v léčbě Alzheimerovy choroby bezprecedentní výsledek. Vůbec poprvé jsme demonstrovali, že je možné průběh této nemoci zadržet,“ uvedl doktor Wischik, citovaný britským listem The Guardian.

Látka pojmenovaná Rember účinně zabraňuje tvorbě takzvaných neuronálních uzlíčků patologického proteinu tau, který ničí mozkové buňky. Lék byl testován 50 týdnů na nevelkém vzorku 321 pacientů v Británii a Singapuru. Nemocní, kteří brali Rember, na tom byli po skončení testů o 81 procent lépe než ti, kterým bylo podáváno placebo.

Dlouhá cesta

„Tyto první testy na lidech … naznačují, že tato látka by mohla být více jak dvakrát účinnější než jakýkoliv jiný lék dostupný v současnosti,“ prohlásil optimisticky šéf výzkumu americké Alzheimerovské společnosti Clive Ballard. „Nyní bude zapotřebí rozsáhlejších testů, aby se potvrdila nezávadnost této látky a zjistilo se, nakolik může být prospěšná oněm tisícům lidí žijících s tímto devastujícím onemocněním.“

Další řada klinických zkoušek by měla být zahájena v příštím roce. Pokud bude jejich průběh uspokojivý, na pultech lékáren by se nový lék mohl objevit o pět let později.

Dosavadní studie prokázaly, že Rember nejúčinněji působí v těch částech mozku, ve kterých sídlí paměťová centra. Právě tam jsou při Alzheimerově nemoci napadána nejdříve a nejvíce.

Šťastná náhoda

Rember, neboli methylthion chlorid je látka, která se v laboratořích běžně používá jako modré barvivo.

Za objevení jejích možností při léčbě Alzheimerovy choroby doktor Wischik vděčí náhodě. Stalo se tak již před dvěma desítkami let. Tehdy si povšiml, že jediná kapka testovacího barviva ve zkumavce způsobila vymizení bílkoviny tau.

„Jde o první realistický důkaz, že tento nový lék dokáže zpomalit úbytek duševních schopností u lidí s Alzheimerem přímým působením na bílkovinné uzlíky,“ uvedla k posledním výsledkům Wischikova výzkumu americká Alzheimerovská společnost.

Dosavadní léčba se totiž soustředila na odbourávání druhého nebezpečného proteinu beta-amyloidu, který v mozku nakažených vytváří typické bílé chuchvalce zvané plaky.

Postrach stáří

Alzheimerova choroba je nervové degenerativní onemocnění, při němž dochází k ukládání patologických proteinů v mozku, což vede k odumírání mozkových buněk a současnému narušení nervových spojů mezi nimi. Choroba se v prvním stádiu projevuje zhoršováním paměti, postupně vede k prohlubujícímu se úpadku vyšších duševních funkcí, končí rozpadem osobnosti a posléze smrtí.

Obvykle napadá osoby starší 50 let, ve věku nad 65 let jí trpí každý 20. člověk. Celosvětově jí trpí okolo 20 milionů lidí, v Česku se počet nemocných odhaduje na sto tisíc.

Nemocných však může být mnohem více, protože neodborník ji většinou považuje za příznaky stařecké senility. Mezi lidmi postiženými stařeckou demencí ovšem trpí Alzheimerem každý druhý.

Poprvé byla tato choroba diagnostikována německým neuropatologem a psychiatrem Aloisem Alzheimerem před více než sto lety.