Od našeho zvláštního zpravodaje

Na tom, že je třeba se na chvíli zastavit, důkladně zvážit všechny možnosti a až poté přijít s novým scénářem, který rozhodne o budoucnosti smlouvy, se vevčera večer v Bruselu shodli šéfové vlád členských států Evropské unie.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso již před začátkem jednání slíbil irskému premiérovi Brianu Cowenovi dostatek času na to, aby sezvážilo dostupné možnosti k překlenutí vážného problému, který irské NE v unii vyvolalo.

„Jednání Evropské rady v říjnu bude vhodnou příležitostí k další diskuzi,“ prohlásil Barroso, který současně vyzval ostatní státy, aby pokračovaly v ratifikaci smlouvy.

Žeby mohloodmítnutí dokumentu přinést v důsledku větší problémy, než se čekalo, dokládají slova francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten prohlásil, že dokud nedojde k ratifikaci, unie uzavře své hranice pro další státy se zájmem o vstup. Čáru přes rozpočet by to udělalo zřejmě zejména Chorvatům, kteří doufali, že do EU vstoupí do roku 2010.

Francie se obává, že úmluva z Nice, jež prozatím určuje chod EU, nedokáže s přibývajícími státy zajistit fungování unie. Sedm let stará Niceská úmluva totiž nepočítá s více než 27 státy, a právě tolik jich má EU v současné době.

Smlouva není mrtvá

K malé radosti euroskeptiků nezněly jednacím sálem smuteční písně nad hrobem „mrtvého“ dokumentu, jehož zamítnutí irskými voliči je podle českého prezidenta a čestného předsedy ODS Václava Klause vítězstvím svobody a rozumu nad byrokracií.

Navzdory obavám se proti Lisabonské smlouvě nepostavila ani česká delegace vedená premiérem Mirkem Topolánkem. Ten ubezpečil, že navzdory irskému NE není připraven stáhnout svůj podpis pod dokumentem.

„Spojil jsem se smlouvou svou politickou kariéru. Teď bude probíhat vnitrostranická diskuze. Musím přesvědčit zákonodárce své strany,“ svěřil se na tiskové konferenci, která se protáhla do brzkých ranních hodin, dobře naladěný Topolánek.

Rozdělená ODS

Připustil tak, že především jeho vlastní strana je v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy rozdělená.

„Kdyby k té ratifikaci mělo docházet teď, nevsadím si na české ANO ani stovku,“ naznačil premiér, jak nesnadný úkol bude zvrátit odpor euroskeptiků uvnitř ODS.

Samotné jednání premiérů a prezidentů nemělo podle Topolánka nijak dramatický průběh. Atmosféra byla naopak odlehčená a převládal pocit, že komplikaci způsobenou irským NE chtějí mít všichni co nejdříve za sebou. I proto na Iry nikdo netlačil a nesnažil se zemi, která jako jediná nechala o institucionálních reformách rozšíření unie hlasovat své občany, dostat do izolace.

Kvůli tomu, že Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost 1. ledna 2009, kdy se do čela EU na šest měsíců postaví Česká republika, změní se také priority českého předsednictví. Bude to totiž zřejmě Česko, kdo bude vyjednávat s Irskem a řešit zcela praktické problémy, které z neschválení smlouvy podle původního plánu vyplynou.

Drahá ropa a potraviny

Přestože státy EU jasně deklarovaly, že respektují výsledky irského referenda, bylo na jednání patrné odhodlání za každou cenuvyhnout se opakování situace před třemi lety, kdy nesouhlas Francie a Nizozemí vedl ke konci projektu evropské ústavy.

Evropští politici dnes chtějí řešit skutečné problémy svých občanů, jakými jsou drahá ropa či potraviny. „K tomu je ale potřeba dokončit reformy institucí,“ dodal český premiér, podle nějž panovala na jednání shoda, že jednou z odpovědí je společná energetická politika. Bude-li Evropa jednat s producenty jako jeden celek, bude mít mnohem lepší vyjednávací pozici než 27 samostatných vzájemně si konkurujících stá­tů.

Schůzka Evropské rady pokračuje dnes.

Cyril Bumbálek, Alina Artjušenko