Dokud budu žít, dokud se nevdá, bude mi víc, než mým vlastním dítětem. To prohlásila o své vnučce Alix britská královna Viktorie. O dceru své dcery se starala poté, co matka dívky zemřela. Alix bylo domácké oslovení, celé jméno dívky znělo Victoria Alix Helena Louise Beatrice a šlo o hesenskou princeznu. Podle dobových svědectví byla velmi krásná, i když s melancholickou povahou, a díky velké přízni její mocné babičky, britské královny, se zdálo, že má před sebou zářnou budoucnost.

Její život však poznamenala série tragédií, které nakonec velmi těžce ovlivnily její psychiku. A závěr jejího života byl nesmírně krutý - jako manželka ruského cara Mikuláše II. byla společně se svou rodinou v roce 1917 popravena bolševiky.

Zamilovala se. Ale do nesprávného

Alix, pozdější Alexandra Fjodorovna Ruská, se narodila 6. června 1872 do rodiny hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie Alice. O matku ale přišla už jako šestiletá. „Většinu svého času pak trávila na britském královském dvoře, kde se spřátelila s britskými sestřenicemi a bratranci a kde ji vzdělávala její babička, královna Viktorie,“ uvádí server Biography.

Legendární britská královna měla pro malou Alix zvláštní slabost. Dívka náležela k jejím oblíbeným vnučkám a panovnice jí říkala "Sluníčko". Alix sice byla podle dobových svědectví velmi stydlivá, ovšem také velmi krásná, a když se k tomu připočítal její původ, mohla si mezi ženichy vybírat. Královna Viktorie s ní měla velké plány - toužila, aby se vdala za jednoho ze svých bratranců, a stala se tak manželkou příštího krále britského impéria.

Car Mikuláš II. s rodinou
Poslední car. Rusko chce absolutistické vůdce, ti ale prakticky vždy zklamou

Jenže tichá a poslušná Alix se tomuto plánu paradoxně vzepřela a Viktorie ustoupila. Hesenská princezna byla fatalistkou a věřila, že osudového muže teprve potká. To se jí opravdu splnilo. V roce 1884, jako dvanáctiletá, vyjela do Ruska na svatbu své starší sestry Elly. A zde se celou svou bytostí zamilovala do tehdy šestnáctiletého dědice ruského trůnu, careviče Mikuláše. City byly vzájemné. Oba, tehdy stále ještě v podstatě děti, si vyznali lásku a slíbili věrnost.

Ke zděšení jejich příbuzných nešlo o žádné pobláznění. Přestože se pak nesetkali celá léta, jejich láska spíše vzrostla. Když o šest let později Alix opět navštívila sestru v Rusku, téměř veškerý svůj čas trávila s Mikulášem. „Je mým snem si Alix H jednou vzít za ženu. Miloval jsem jí už po dlouhý čas, ale miluji ji mnohem hlouběji a silněji od roku 1889, kdy strávila šest týdnů v Petrohradu. Po dlouhý čas jsem odolával pocitu, že můj nejdražší sen se splní,“ zapsal si po její návštěvě do diáře příští ruský car.

Marie Kristina, přezdívaná Mimi, byla oblíbenou dcerou Marie Terezie. Matka jí jako jedinému svému potomkovi dovolila provdat se z lásky.
Marie Kristina: Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

Alix si také zoufale přála vdát se za něj. Původem si byli rovni, dokonce byli vzdálená přízeň, navíc se silně milovali a na první pohled se tak mohlo zdát, že jim ve štěstí nic nebrání. Jenže ani jedna z rodin myšlenkou sňatku nebyla příliš nadšená. Na ruském dvoře vládla silná nelibost vůči Němcům a Alix byla původem hesenská princezna. A stejně jako car Alexandr III. v Rusku, ani královna Viktorie nechtěla, aby ke svatbě došlo. „Čím více přemýšlím o sňatku sladké Alicky, tím více nešťastná jsem. Ne z osobních důvodů, jelikož Mikuláše mám velmi ráda, ale proto, o jakou zemi jde a o to, jakému nebezpečí tam bude to ubohé dítě vystaveno,“ zapsala si do diáře královna Viktorie.

Ani netušila, jak velkou pravdu v tu chvíli má, a že své milované vnučce v podstatě svým souhlasem ke sňatku, který nakonec udělila, podepisuje rozsudek smrti.

1400 ušlapaných mrtvol

Souhlasit se zásnubami ale nakonec nebylo příliš snadné ani pro Alix samotnou. Byla hluboce věřící luteránkou a věděla, že kvůli sňatku by musela konvertovat. Přestože Mikuláš na ni naléhal, a sám zatím tvrdohlavě odmítal jakékoliv snahy svého otce oženit ho s jinou ženou, na sňatek zamilovaný pár čekal nakonec ještě celé čtyři roky.

Až v roce 1894, pár týdnů před svou smrtí, udělil páru požehnání i Mikulášův otec, car Alexandr III., neboť věděl, že aby se mohl jeho syn ujmout trůnu, musí být ženatý. A silně zamilovaná Alix už také nedokázala své lásce odolávat. Konvertovala, a to i přesto, že pak změnu víry celý život považovala za zdroj veškerého svého utrpení.

Alix a Mikuláš tak mohli být konečně spolu, i jejich svatbu a manželství ale poznamenaly tragédie, které pak lemovaly jejich jinak šťastné soužití až do konce jejich životů.

Josef II. byl skutečným osvícencem. Mnohé ze svých reforem ale musel zrušit krátce po jejich vydání.
Josef II. to schytával ze všech stran. Musel si vzít ženu, která se mu hnusila

Předně, car Alexandr III. zemřel pouhé tři týdny před jejich sňatkem, což znamenalo, že se tato událost odehrála v ovzduší smutku. „Naše svatba se mi zdála jako pouhé pokračování pohřební liturgie mrtvého cara, s jedním jediným rozdílem: měla jsem na sobě bílé šaty a ne černé,“ napsala do dopisu své sestře Alix, nově už carevna Alexandra Fjodorovna.

Stejně špatně dopadla i korunovace páru o dva roky později. Když na počest události začali lidem rozdávat almužny, začali se mačkat, následkem čehož na Chodynském poli vypukla panika. Při ní bylo ušlapáno přes 1400 lidí. Cara a carevnu neštěstí velmi zasáhlo, ale jejich rádcové jim doporučili, ať přesto neruší plánovaný program oslav - a tak ještě ve stejný den společně tančili na plese, který na jejich počest uspořádal francouzský velvyslanec.

Pár si tím ale znepřátelil veřejnost. Ta byla zděšena jejich necitlivostí, a navíc se mezi lidmi začaly šířit pomluvy, že "ta Němka" přinesla do země neštěstí.

Alix totiž nikdy nezískala přízeň svého lidu, dvořanů a ani Mikulášovy rodiny. Vzhledem k její melancholii, kdy si více než společenského života užívala klidné chvíle se svým manželem, jí nikdo z příbuzných dost dobře nerozumněl. Ke svým poddaným se pak chovala povýšeně. Nepomohly ani rady její babičky, královny Viktorie, aby se více snažila přiblížit se k lidu. „Mýlíte se, drahá babičko. Rusko není Anglie. Zde si nepotřebujeme získávat lásku lidí. Ruský lid ctí své cary jako božské bytosti… Pokud jde o petrohradskou společnost, to je něco, co lze zcela ignorovat,“ napsala Alix královně.

Čekání na následníka a falešné těhotenství

Přestože politická a společenská situace v zemi nebyla jednoduchá, v osobním životě byli car a carevna šťastní. Láska mezi Alexandrou Fjodorovnou a Mikulášem II. přetrvávala i nadále, a navzdory dobovým zvyklostem se silně přitahovali také fyzicky. V krátkém sledu se páru narodily čtyři děti, jenže zatímco rodiče byli jejich příchodem na svět nadšeni, dvořané už méně. „Do roku 1901 sice měli čtyři potomky, ovšem všechno to byly dívky. Dynastie Romanovců nutně potřebovala mužského dědice. Alexandra tak silně toužila porodit konečně syna, že se obrátila k mystice a různým rituálům. Nic nepomohlo. Carevnina touha byla tak fanatická, že si v roce 1903 prošla takzvaným falešným těhotenstvím,“ uvádí web Biography.

Při této psychické poruše je žena přesvědčená o tom, že je těhotná, natolik, že může mít i fyzické projevy, které jsou obvykle spojeny s počátečním těhotenstvím. Když se ukázalo, že jde o planý poplach, dvůr vyhlásil, že carevna potratila.

Krvavá neděle na obraze Wojciecha Kossaka
Den, kdy sníh v Rusku zčervenal: Při krvavé neděli padali lidé jak podťaté kmeny

Vytouženého syna se konečně dočkala v roce 1904, a oba s manželem jeho narození připisovali léčiteli Philippe Nizier-Vachotovi. Jenže radost z narození careviče Alexeje Nikolajeviče netrvala dlouho. Zjistilo se totiž, že matka svému synovi předala dědičnou chorobu, kterou trpěl její rod. Hemofílii, onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve a zvýšenou krvácivostí. „Synova nemoc byla pro Alix i celou rodinu tragédií,“ píše web Alexander Palace.

Od té chvíle bylo pro Alix jediným posláním starat se o syna a zachránit ho. Hemofílie totiž v dané době byla považována za smrtelnou s tím, že se nemocní dožívali věku maximálně kolem třinácti let. „Přestože milovala všechny své děti, to, jak moc se starala o syna, mezi nimi vytvořilo extrémně silné pouto,“ uvádí web Alexander Palace.

Rasputin na scéně

Carevnina péče o synovo zdraví se projevovala také tím, že zanedbávala veškeré své ostatní povinnosti. Dvořané a lid, kteří ji už beztak neměli rádi, tak carevnu začali skutečně nenávidět. A vše se ještě zhoršilo, když se na scéně objevil Grigorij Rasputin. Sibiřský mužik je dodnes velmi rozporuplnou postavou - mluví se o něm jako o zázračném léčiteli, ale také jako o zvrhlíkovi, sexuálním maniakovi a šarlatánovi.

Alix v něm ale každopádně viděla spasitele. V době, kdy Rasputin dorazil do Petrohradu, už byla její péče o syna téměř fanatická a carevna začala podléhat hysterii. „Rasputin si brzy získal její důvěru, protože se mu něčím, co zřejmě byly hypnotické schopnosti, podařilo zdánlivě nejen vyléčit chlapce, ale také zklidnit carevninu hysterii,“ uvádí web Biography.

Marie Amálie, osmá dcera Marie Terezie, vyrostla v krásnou ženu. Na vídeňském dvoře byla mimořádně oblíbená, a obletovaly ji houfy nápadníků.
Vzpurná dcera královny. Marie Amálie pobuřovala chováním i množstvím milenců

Alexandra Fjodorovna, byť jinak inteligentní žena, tím Rasputinovi zcela podlehla a ona i její muž mu zařídili velký kredit u dvora. Rasputin začal rozhodovat o věcech, které mu nepříslušely, a disponoval velkou mocí. „Jenže zatímco pro Alexandru byl léčitel spasitelem, v očích ruské veřejnosti byl pobuřujícím šarlatánem a jeho pověst silně uškodila pověsti panovnického rodu,“ konstatuje web Biography.

Kulka pro carevnu

Posledním šťastným rokem pro rodinu Mikuláše II. a Alexandry Fjodorovny se stal rok 1913. „Dynastie slavila třísetleté výročí, a ze všech koutů země se hrnuly k carovi a carevně gratulace. Alix, která jinak kvůli synovi své povinnosti spíše ignorovala, se také přemohla a zúčastnila se různých oslav,“ popisuje web Alexander Palace.

Jenže pak vypukla první světová válka a Rusko do ní vstoupilo také. Elita armády byla vybita, sociální a ekonomická situace v zaostalém Rusku se prudce zhoršovala. Alexandru válka zděsila a navíc osobně věřila v porážku Německa. Ovšem v očích poddaných, kteří ji neměli rádi, zůstala nadále "tou Němkou" a vzhledem k válečným událostem nenávist k její osobě ještě vzrostla.

Josif Vissarionovič Stalin při volbách v roce 1937, uprostřed velké čistky
Poprava na konci labyrintu. Před 85 lety spustil Stalin velkou krvavou čistku

V roce 1916 byl k tomu zavražděn její "favorit" Rasputin, a když car odjel na frontu, a Alix převzala vládu nad zemí, její povaha i kroky uvrhly zemi ještě do horší krize.

Celospolečenské události brzy carskou rodinu naprosto semlely. Bolševická revoluce připravila Mikuláše II. o moc a rodina skončila ve vyhnanství na Sibiři. Poté byla přesídlena do města Jekatěrinburgu, kde skončila v domácím vězení a jejím poručníkem se stal bolševik Jakov Jurovskij. „Život se pro celou rodinu stal noční můrou naplněnou nejistotou a strachem. Nemohli si být jisti ničím - zda budou přestěhováni, rozděleni, zabiti,“ zmiňuje server Biography.

Alix, fyzicky vyčerpaná porody a potraty v mládí a psychicky zničená strachem o syna, trávila své dny na vozíčku, většinou ponořená do biblických textů. Zatímco její manžel a děti se snažili alespoň o trochu normální život, sesazená carevna raději seděla osamotě, v tichu.

Její život, a stejně tak životy jejích blízkých, ukončila poprava v úterý 17. července 1918. Carevna byla střelou do hlavy popravena v suterénu domu poté, co musela vidět vraždu svého milovaného manžela. V tajnosti pohřbená těla rodiny byla exhumována v devadesátých letech a v roce 1998 slavnostně uložena do hrobky v Petrohradu. V roce 2000 byla Alix kanonizována.