Po nástupu skotského krále Jakuba I. na anglický trůn v roce 1603 vypukl v zemi poměrně rychle rozsáhlý hon na čarodějnice. Ty představovaly počátkem 17. století něco, čemu se dá říkat populární zlo – byly totiž velmi pohodlným obětním beránkem, na nějž se dala svést prakticky jakákoli nepravost, a procesy proti nim současně nabízely lákavou možnost, jak se vypořádat s tzv. pobuřujícími, tedy v protestantské Anglii zejména římskokatolickými živly.

Jakub sám toto společenské rozpoložení přičinlivě přiživoval, protože se o čarodějnictví velmi zajímal ještě předtím, než nastoupil na trůn. Mimo jiné sepsal knihu Démonologie (Daemonologie), v níž nabádal čtenáře, aby odsuzovali a stíhali jak sympatizanty s čarodějnictvím, tak i veškeré čarodějnické praktiky.

Jedno z uměleckých zobrazení salemských čarodějnických procesů. Na zemi leží Mary Walcottová, jedna ze svědkyň, která tvrdila, že byla očarovaná.
Čarodějky ze Salemu: Skutečné procesy byly plné hysterie a děsivých mučení

V roce 1612 zasáhly čarodějnické procesy významně lancasterské hrabství, v němž poměrně hodně lidí sympatizovalo s pronásledovanou katolickou církví a dál se potají drželo katolické víry. Celé lancasterské hrabství bylo obecně považováno za oblast, kde „obyčejní lidé ctí církev, aniž by plně chápali její doktríny“. 

Pověst největších buřičů měli zejména lidé žijící na kopci Pendle, kteří se v 16. století otevřeně postavili proti zrušení nedalekého cisterciáckého opatství. Pro hrabství byla navíc charakteristická víra v lidovou magii, což vytvářelo dohromady velmi eruptivní směs, která hrozila výbuchem. Potřebovala jen impuls, který ji zapálí.

Obraz zachycující španělskou inkviziciObraz zachycující španělskou inkviziciZdroj: Wikimedia Commons, Sukkoria, CC BY-SA.40

Proklela cesťáka, ten dostal mrtvici

Onou rozbuškou, která odpálila katastrofu, byla pouliční hádka podomního obchodníka Johna Lawa (podle některých pramenů Lawse) s místní ženou a příležitostnou žebračkou Alison Deviceovou, příslušnicí rodinného klanu Demdikeových. Law se s ní střetl někdy zjara roku 1612 na cestě do farnosti Trawden Forest, kde ho žena zastavila a chtěla po něm pár pletacích jehlic, které prodával. Neměla však zřejmě na zaplacení, a Law ji proto odbyl. A žena ho proklela.

Krátce zasáhla cesťáka dodnes nevysvětlená slabost a nemohoucnost, po níž zůstal částečně ochrnutý, pravděpodobně mozková mrtvice. Když se jakžtakž zotavil, svěřil se svému synovi Abrahamovi, že ho Deviceová uřkla a má jeho postižení na svědomí.

V té době se možná ještě dala celá budoucí soudní mašinérie zastavit. Ženou totiž Lawovo ochrnutí otřáslo, protože něco takového zřejmě přece jenom nezamýšlela. Vydala se tedy podomního prodejce odprosit a požádat ho o odpuštění, kterého se jí údajně od něho dostalo. Ale jeho syn to nehodlal nechat jen tak a udal ženu úřadům.

„Případ se dostal před soudce Rogera Nowella a Alizon se přiznala, že řekla ďáblovi, aby Lawa zchromil,“ píše web Historic UK.

Expozice čarodějnických procesů ve Vlastivědném muzeu Jesenicka.
Hrůzné mučení. Čarodějnické procesy jsou děsivou etapou historie Jesenicka

Soudce Roger Nowell byl dychtivý zalíbit se králi tím, že odhalí velké čarodějnické spiknutí, takže začal na ženu tlačit, aby mu sdělila další jména. A Alizon, jíž pravděpodobně pobídla i hrozba výslechu na mučidlech, byla ochotná mu toto přání splnit. 

Při dalším výslechu obvinila z čarodějnictví ještě svou babičku, starou Demdikeovou, členy rodiny Chattoxů a vlastně téměř všechny obyvatele kopce Pendle, jež znala. Do konce dubna 1612 tak nechal Nowell zatknout a uvěznit na 19 lidí. Řadu z nich žebračka označila jen na jeho naléhání, v případě Chattoxů však šlo zřejmě o její osobní pomstu.

Mučení a popravy čarodějnic ve středověkých iluminacíchMučení a popravy čarodějnic ve středověkých iluminacíchZdroj: Wkimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Letitá nenávist dvou rodin

Obě rodiny, Demdikeovi i Chattoxovi, se totiž už léta nenáviděly. Možná proto, že si byly vlastně v mnohém podobné. Obě měly v čele staré, asi osmdesátileté, chudobou stižené vdovy a obě se snažily přivydělávat si přírodním léčitelstvím, kombinujícím bylinkaření se zaříkáváním, a také vydíráním, že kdo jim nebude platit, toho proklejí a uřknou.

Hlavou rodiny Demdikeových byla Elizabeth Southernsová přezdívaná „stará Demdikeová“, hlavou Chattoxových zase Anne Whittleová zvaná „matka Chattoxová“.

Obě rodiny se hádaly opravdu dlouhá léta, možná od doby, kdy se jeden člen rodiny Chattoxů vloupal do kamenné Malkinovy věže, kterou Demdikeovi obývali, a nakradl si tam zboží v hodnotě jedné tehdejší libry což by odpovídalo dnešním zhruba 100 librám.

Valpuržina noc, slet čarodějnic. Obraz Luise Ricarda Falera, olej na plátně, 1878
Filipojakubská noc: v minulosti byla plná magie, tajemných rituálů i čarodějnic

Otec Alizon Deviceové John Device navíc vinil matku Chattoxovou, že právě ona mu svým uhranutím způsobila nemoc, na kterou později skutečně umřel. Chattoxová se totiž pokoušela vydírat i Demdikeovy a podobně jako jiným rodinám jim vyhrožovala, že jim ublíží, nebudou-li jí platit roční apanáž za svou ochranu.

K tomu se však Demdikeovi neměli, protože lidovou magii, zaříkávání a s ním spojené vydírání praktikovali také a starou Demdikeovou provázela pověst zkušené čarodějnice už více než 50 let. Její rodina si tak zákonitě musela myslet, že má-li kraj někomu platit za ochranu před uřknutím, mělo by to být v první řadě jí.

Oba klany tak na sebe trvale nevražily, dělaly si navzájem naschvály, kde mohly, a nyní měla tato mnohaletá zášť přerůst i v to, že se začaly vzájemně udávat a napadat u soudu. Nedomyslely však, jak tragické následky to může mít. 

Podivný proces

Právě před 410 lety tak zasedl v Lancasterském hrabství soud, před nímž stanulo jedenáct obviněných, z toho šest pocházejících z obou znepřátelených rodin. Kromě staré Demdikeové a její vnučky Alizon byla souzena i Alizonina matka Elizabeth Deviceová a Alizonini malí sourozenci James a Jennet, od Chattoxů si vyslechla žalobu matka Chattoxová a její dcera Anne Redferneová. 

Dalšími obviněnými byli Jane Bulcocková a její syn John Bulcock, Alice Nutterová, Katherine Hewittová, Alice Greyová a Jennet Prestonová. Všichni obývali kopec Pendle, proto se procesu začalo někdy říkat proces s pendleskými čarodějnicemi.

Vlad III. Také řečený Narážeč, Napichovač nebo Drákula
Masakr za svitu pochodní. Před 560 lety předvedl kníže Drákula, co je zač

Soud byl v několika ohledech i na svou dobu výjimečný. Za prvé tím, že se o něm zachoval podrobný písemný záznam od soudního úředníka Thomase Pottse, který byl přítomen všem jednáním a později o nich sepsal zprávu nazvanou „Úžasné odhalení čarodějnic v oblasti Lancasterské“ (The Wonderfull Discovery of Witches in County Lancaster).

Za druhé vysokým počtem souzených a odsouzených. Odhaduje se totiž, že i přes několik vln čarodějnických procesů, které se přelily přes Anglii od 15. do první čtvrtiny 18. století, nevedly tyto soudy k více než 500 popravám. Tady ale jeden jediný proces přinesl deset vykonaných rozsudků smrti, tedy plná dvě procenta z poprav za 300 let.

A konečně byl tento proces zvláštní tím, že jeho smrtonosný efekt nakonec vyvolalo - svědectví dítěte. Konkrétně teprve devítileté Jennet Deviceové. Právě ona totiž u soudu převyprávěla vymyšlený příběh, který se soudci Nowellovi, horlivému získat si královu přízeň, hodil k tomu, aby začal vynášet hrdelní verdikty.

Upálení tří čarodějnic v Badenu v roce 1574, obraz Johanna Jakoba WickaUpálení tří čarodějnic v Badenu v roce 1574, obraz Johanna Jakoba WickaZdroj: Wikimed. Com., Johann Jakob Wick, Dietegen Guggenbühl: Hexen, Sandoz-Bulletin 24 (1971), volné dílo

Odstrčená dívenka s děsivým svědectvím

Alizonina mladší sestra Jennet žila spolu s rodinou v Malkinově věži, ale cítila se zřejmě odstrčená a opovrhovaná, protože na rozdíl od svých sourozenců byla nemanželská a nikdo nevěděl, kdo je její otec. A to v tehdejší době samozřejmě znamenalo pro dítě nemilosrdný cejch.

„Vyrůstala s vědomím, že je jako nemanželská dcera černá ovce rodiny… ​​Myslím, že se kvůli tomu cítila izolovaná, jiná, možná dokonce prokletá,“ řekl v roce 2011 v dokumentu Dítě pendleské čarodějnice profesor Malcolm Gaskill z Východoanglické univerzity (jeho slova zachytil také Lancashire Telegraph).

Soud zasedl v srpnu 1612. Jennetina a Alizonina matka Elizabeth byla obviněna ze tří vražd pomocí kouzel, její syn James ze dvou a Alizon sama z toho, co provedla Johnu Lawovi. Obvinění popřela, ale žaloba na ni vytáhla klíčového svědka – její vlastní dceru Jennet.

Angličané upálili Janu z Arku 30. května 1431 na náměstí v Rouenu, francouzští šlechtici se marně snažili ji vysvobodit
Ponižující poprava Jany z Arku: Ukažte ji nahou, ať je vidět hořící klín

Jakmile Elisabeth uviděla, kdo předstupuje před soudce, pokusila se svou dceru pochopitelně zakřiknout, ale Nowell na to zareagoval tím, že nechal matku vyvést ze soudní síně. Pak pokynul, aby holčička vypovídala. A byla to strašidelná výpověď.

„Jennet uvedla, že viděla ducha své matky, jak se objevil v podobě hnědého psa, a že její matka plánovala zabít různé členy místní komunity. Mluvila o čarodějnickém sabatu, jenž se měl konat v jejich domě v Malkinově věži, a jmenovala šest lidí, které tam viděla – včetně své matky a bratra. Uvedla také, že shromáždění debatovalo o spiknutí za účelem vyhodit do povětří hrad guvernéra Thomase Covella, guvernéra samotného zabít a osvobodit tamější vězně,“ zapsal Lancashire Telegraph.

Místní farní konstábl Henry Hargreaves pak předstoupil před soud s tím, že v Elisabethině domě zajistil voskovou figurku a několik zubů - což bylo považováno za dostatečný důkaz čarodějnictví. Elizabeth byla na základě těchto svědectví shledána vinnou.

Rytina Tonyho Johannota Faust a Mefisto, inspirovaná Goethovým Faustem. Podobně jako Faust byl v lidové tradici ztvárňován také doktor Kittel z Jizerských hor, na rozdíl od jeho magického protějšku však byla jeho konání přisuzována vždy pozitivní motivace
Severočeský Faust. Po zázračném doktoru z Krásné zůstaly pověsti i tajemná kniha

Tím ale proces neskončil, protože soudce vycítil svou příležitost. Nechal holčičku v soudní síni a postupně předvolával další obviněné, kteří před ní defilovali jako na orloji. A Jennet další a další z nich označovala jako účastníky sabatu a plánovaného vražedného spiknutí. Jestli tak byla dopředu naučená a zmanipulovaná ze strany soudce, nebo se jen mstila za to, že jí jako nemanželskou ostatní opovrhovali, už asi nikdo nezjistí. Jisté je jen to, že její svědectví vedlo k deseti rozsudkům smrti. Viny byla zproštěna pouze Anne Redfearnová, a to přesto, že Jennet ji označila také. Anne ale měla u soudce zřejmě protekci.

Dne 20. srpna 1612 bylo deset odsouzených, včetně celé Jennetiny rodiny a některých jejich sousedů, odvedeno do vřesovišť nad městem, dodnes známých jako Gallows, a tam oběšeno.

Souběžný proces v Samlesbury

Souběžně s tímto procesem se v Lancasterském hrabství rozběhl ještě jeden, a sice soud se třemi čarodějnicemi ze Samslebury, který se pendleskému procesu děsivě podobal tím, že všechny tři ženy rovněž obvinila nedospělá dívka, v tomto případě čtrnáctiletá Grace Sowerbuttsová. 

Ženy byly viněny z únosů a vražd dětí a z kanibalismu a proces s nimi začal jen den po tom pendleském, tedy ve středu 19. srpna 1612. A také se proslavil, třebaže rozsudek byl v tomto případě odlišný. Soudce totiž korunní svědkyni žaloby Grace Sowerbuttsovou okázale jako „nástroj křivé přísahy katolického kněze“.

Obraz Ghúlové od Eugenea Rogera. Podobným ghúlem byl i Micohlav, tajemný žamberský přízrak, který vstával z hrobu a ohryzával mrtvoly
Tajemný upír ze Žamberka: Kdo byl hrůzný Micohlav, ohlodávající za nocí mrtvoly

Podle Pottse, který podrobně zaznamenal i tento proces (čímž jej opět proslavil), prý totiž svědci nakonec přiznali, že dívku její děsivou výpověď, v níž obviňovala ženy z vaření a pojídání dětského masa i z dalších zvráceností, naučil katolický kněz, jemuž říkali Thompson. Šlo o přezdívku, pod níž se skrýval jezuitský páter Christopher Southworth, jenž byl strýcem jedné z obviněných a hledal v Samlesbury úkryt před pronásledováním. Podle soudu páter začal intrikovat proti obviněným ženám poté, co zjistil, že všechny tři včetně jeho neteře jsou členkami anglikánské církve.

Je velmi sporné, zda se Southworth alias Thompson opravdu něčeho dopustil, anebo se soudu prostě hodilo svést vinu na katolíka, když zjistil, že souzené čarodějnice jsou protestantky. Jisté je, že všechny tři ženy byly v tomto případě propuštěny. 

„Tak byla tato ubohá nevinná stvoření díky velké péči a starosti tohoto ctihodného soudce vysvobozena z nebezpečí tohoto spiknutí; tato špinavá praxe kněze byla odhalena,“ popisuje to s patosem Thomas Potts. O dalším osudu pronásledovaného Southwortha se nezmiňuje, je však nepochybné, že celý proces maximálně posloužil další diskreditaci katolické církve v lancasterském hrabství.