Dne 7. října 1944 začaly spojenecké armády, postupující Normandií, obléhat francouzský přístav Dunkerk, který stále ještě držela německá posádka pod velením viceadmirála Friedricha Frisia. Už začátkem října se do této oblasti přesunula také ta část československé samostatné obrněné brigády, která nebyla nasazena v Sovětském svazu.

Brigáda vznikla o rok dříve ve Velké Británii, jejím velitelem byl ustanoven Alois Liška. V roce 1944 se větší část brigády na rozkaz armádního generála Sergěje Ingra připojila k československému armádnímu sboru, bojujícímu v Sovětském svazu pod velením Ludvíka Svobody. Zbylí vojáci se pak po vlastní ose kolem francouzského pobřeží dostali do prostoru obleženého přístavu, kde 8. října 1944 převzali od kanadských a anglických jednotek obléhání přístavní pevnosti.

Mrtví koně i vojáci

"Trasa našeho motorizovaného praporu vedla do lesnatého terénu k městu Falais. Byli jsme v prostoru, kde se odehrávaly těžké boje, v průběhu invaze zde byly obklíčeny a zničeny velké německé jednotky. I když se jim částečně podařilo uniknout, zůstalo v okolí velké množství válečného materiálu. Na polích a mezích leželi mrtví koně i vojáci s nafouklými útrobami," popsal před lety v časopise Poodří situaci u Dunkerku český voják Ludvík Macháček.

Německá posádka měla stále dostatek vojáků a střeliva. Okruh kolem přístavu Dunkerk zahrnoval asi 30 kilometrů, a byl zatopených vodou. Bojové akce probíhaly na zaminované pevnině. Českoslovenští vojáci to neměli nijak lehké.

Ještě než se stačili seznámit s okolním terénem, čelili nepřátelskému výpadu. Pokus o noční útok se jim sice podařilo odrazit, ale 9. října odpoledne vrhli Němci do boje pěchotu a dokázali obsadit některá předsunutá postavení oddílu. Původní linii se podařilo obnovit až následujícího rána za pomoci britských tankistů.

První větší ofenzíva československých jednotek se pak odehrála 28. října v den státního svátku. Příslušníci pěchoty podporovaní 2. tankovým praporem provedli útok, při němž nepřítel odepsal ze stavu 50 mrtvých a 14 zajatých. Ještě téhož dne proběhl druhý útok, při kterém padlo 150 Němců, šest důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Československá brigáda měla menší ztráty, celkem při obou akcích padlo 36 mužů, tři zůstali nezvěstní. K tomuto úspěchu jim poblahopřál i britský maršál Montgomery.

Velení československé brigády se ale snažilo působit na nepřítele i psychologicky, když vysílalo z radiostanic relace určené německým vojákům či nechalo vystřelovat granáty s letáky a dalším propagandistickým materiálem. V důsledku této činnosti se do 19. ledna 1945 vzdalo 669 vojáků a devět důstojníků.

Krvavý duben

Ke zintenzivnění bojů znovu došlo začátkem dubna 1945. V noci ze 4. na 5. dubna odrazili českoslovenští tankisté ve spolupráci z francouzskou rotou německý pokus o výpad. O pět dní později zaútočil nepřítel znovu.

"Na západní části úseku provedla německá vojska 10. dubna 1945 překvapivý útok na továrnu a dvě farmy. Za silné dělostřelecké a minometné palby vnikli s použitím plamenometů do našeho prostoru a obsadili několik našich postavení. Německý výpad byl překvapením, a ztráty tak byly větší. Po protiútoku se nepřítel stáhnul na téměř původní stanoviště. Naše brigáda ztratila téměř 60 vojáků a více než 100 bylo zraněno. Ale i nepřítel ztratil při této akci více než 100 vojáků," zmiňuje Macháček.

Protiútok zahájili čeští, slovenští, britští a francouzští vojáci dne 14. dubna, avšak tato akce neskončila valným úspěchem. Boje zde zuřily do 16. dubna, ovšem bez podstatnějších změn.

Češi po boku Pattona

Po vítězství vojsk generála Pattona v Ardenách se velitel československé brigády generál Liška snažil připojit své jednotky k Američanům, musel ale stále držet obklíčené německé vojáky. Proto si vymohl na britském velení vyslání aspoň symbolické jednotky o celkové síle 144 osob.

Dne 24. dubna se tak od brigády odpojil oddíl protitankového dělostřelce podplukovníka Aloise Evžena Sitka, který 1. května vstoupil na české území a 9. května večer dorazil do Prahy.

Zbytek československých vojáků zůstal v Dunkerku až do německé kapitulace. Generálu Liškovi se vzdalo asi 10 500 německých obránců. Nad francouzským přístavem zavlála společně československá a britská vlajka.