Vědci budou muset přehodnotit dosavadní znalosti o fenoménu černých děr.

Dříve se totiž mělo za to, že cokoliv, co se dostane černé díře do cesty, včetně světla, je její ohromnou gravitační silou vstřebáno a zůstane v ní navždy uzavřeno.

Rozruch vzbudil nedávný objev proudů částic, které černá díra chrlí rychlostí světla. Tým astronomů z bostonské univerzity odhalil, že proud částic vyvrhovaných černými děrami vzniká v magnetickém pásmu na jejich hranici.

O magnetickém náboji černých děr se přitom dříve hovořilo jen teoreticky, narozdíl od elektrického náboje, který je vedle „hmoty“ a „momentu hybnosti“ jedním ze základních charakteristik těchto vesmírných útvarů.

Podle vedoucího týmu Alana Marschera jsou plazmatické částice z černých děr vyvrhovány v tzv. „větrných spirálách“.

Na principu tryskového motoru

Profesor Hugh Aller, který se pozorování zúčastnil, přirovnal jev k fungování běžného tryskovému motoru.

„Vypadá to, že se (částice) soustředí v jakési ‚trysce‘ a odtud vystřelují k nám“.

Tyto částice, pohybující se rychlostí světla, by se teoreticky neměly nikdy dostat přes tzv. horizont události, který černou díru obklopuje.

Horizont události je rozhraní v časoprostoru, skrze nějž by nemělo mítnic, co se nachází uvnitř černé díry,vliv na vnějšího pozorovatele. Světlo, které vysílá černá díra, by se nikdy nemělo dotknout pozorovatele a nic, co díra vstřebá, by již nemělo být spatřeno.

Vědcům posloužila BL Lacertae

Studii o původu emitujících proudů provedli vědci z Bostonské univerzity za pomoci deseti supermoderních teleskopů namířených na galaxii BL Lacertae.

Přestože se tak podařilo vědcům dostat se blíže k srdci černé díry, kvůli základnímu postulátu teorie horizontu události je zatím nepravděpodobné, že bude v dohledné době možné zjistit, co se skrývá uvnitř ní.