Byl to první let přepravující cestující po celém světě a v celosvětovém tisku získal obrovské pokrytí. Ovšem nejen díky unikátnosti celé události. Let totiž sponzoroval americký vydavatel novin William Randolph Hearst, který zaplatil přibližně polovinu nákladů na let a získal za to exkluzivní mediální práva ve Spojených státech a Británii, která hodlal samozřejmě patřičně zužitkovat.

Americký let? Německý let? Vlastně oba

S Hearstem se pojí i jeden spor, který způsobil, že první oblet Zeměkoule se nakonec proměnil vlastně v oblety dva: magnát totiž trval na tom, aby cesta kolem světa začínala a končila ve Spojených státech, zatímco Němci, jimž patřila vzducholoď, měli přirozeně zájem na tom, aby cesta německého vznášedla měla svůj počátek i cíl v Německu. Výsledkem byl kompromis: Američané počítali "svou cestu" od přeletu vzducholodi z amerického Lakehurstu do Friedrichshafenu a končila pro ně opět v Lakehurstu, zatímco Němci za oblet považovali až cestu z Friedrichshafenu, jež v něm opět končila.

Na palubě vzducholodi bylo 60 mužů a jedna žena, zpravodajka Hearstových novin Grace Hay-Drummond-Hayová, jejíž přítomnost spolu s jejími zprávami výrazně zvýšily zájem veřejnosti o cestu. Dalšími cestujícími byli novináři z několika zemí, američtí námořní důstojníci Charles Rosendahl a Jack C. Richardson, dále polární průzkumník a pilot Hubert Wilkins, mladý americký milionář Bill Leeds a zástupci Japonska a Sovětského svazu.

Vzducholoď od hraběte

Kdo byl vlastně muž, který na oblohu uvedl pomalu plující plavidla, která se stala poznávacím znamením prvních tří desítek let 20. století? Německý hrabě (odtud ono slovo "Graf", což znamená "hrabě" v němčině) Ferdinand von Zeppelin, zapálený konstruktér a inovátor, byl potomkem starého německého šlechtického rodu a syn dvorního maršála. V roce 1863 působil jako pozorovatel v americké občanské válce na straně Severu. Tam také 19. srpna 1863 vzlétl ke svému prvnímu balónovému letu. Rok nato se vrátil do Německa, stal se kapitánem německé armády a pobočníkem württemberského krále. 

Při obležení Paříže během války s Francií v letech 1870 a 1871 zaznamenal, že Francouzi zdolávají obklíčení za pomoci horkovzdušných balónů. Byl to další podnět, jenž jej dovedl až k myšlence na stavbu řiditelné vzducholodi, s níž oslovil v Berlíně armádní velení. To však jeho návrhy znovu a znovu odmítalo, takže hrabě ve svých třiapadesáti letech armádu opustil a v roce 1895 si nechal v Německu patentovat vlastní konstrukci vzdušného plavidla lehčího než vzduch a určeného k přepravě cestujících. V roce 1899 patentoval svůj vynález i ve Spojených státech amerických. To už rok existovala akciová Společnost pro podporu vzduchoplavby, do níž vložil jako svůj příspěvek část kapitálu z rodinného majetku.

První let Zeppelinovy vlastní vzducholodi se uskutečnil červenci 1900 u Manzellu na břehu Bodamského jezera a trval asi 18 minut. Na palubě byl i hrabě Zeppelin. Valnou hromadu společnosti ale nepřesvědčil, podle ní výsledky nesplnily očekávání. Koncem téhož roku byla proto Společnost pro podporu vzduchoplavby zrušena. 

Cesty kolem světaNásledovalo několik nelehkých let, během nichž se Zeppelin snažil dotáhnout svůj projekt na vlastní náklady. Štěstí mu ze začátku moc nepřálo - jeho třetí model sice dokázal překonat světový rekord v době letu (vydržel osm hodin ve vzduchu) a zaujal i vojenskou správu, ale už čtvrtý, který vznikal na přímo objednávku armády, při své první dálkové plavbě v roce 1908 ztroskotal - u Stuttgartu ho vyrvala z ukotvení bouře a po nárazu na strom vzducholoď vzplála.

Nová vzdušná plavidla se však naštěstí mezitím už stala dostatečně populární a tato popularita se zúročila v lidové sbírce, která vynesla víc než šest milionů marek a pomohla hraběti postavit se znovu na nohy. Získané peníze investoval do stavby dalších vzducholodí, jež namísto armádních účelů hodlal využít k osobní dopravě.

Dopravní prostředek se mění v zbraň a naopak

Před 110 lety, 16. listopadu 1909, založil Zeppelin společnost Deutsche Luftschiffahrts, a ta hned v následujícím roce spustila komerční lety. Byla to první komerční letecká společnost na světě a slovo Zeppelin začala používat k popisu všech svých vzducholodí. Do začátku první světové války v roce 1914 realizovala firma víc než patnáct set letů a přepravila přes 10 tisíc platících cestujících.

Během války pak bohužel německá armáda zneužila Zeppeliny k bombovým útokům na Británii a pumy svržené z jejích vzducholodí zabily přes 500 lidí. U toho už ale hrabě Zeppelin nebyl - už před válkou začal ztrácet ve svých rozrůstajících se podnicích vliv a v roce 1917 zemřel na zápal plic.

Versailleská smlouva, která v roce 1919 oficiálně po právní stránce ukončila první světovou válku, donutila Německo předat zbylé vzducholodi Spojencům a zastavit výrobu dalších. Firma si ale poradila - novou vzducholoď Zeppelin LZ 126 vytvořila v roce 1924 opravou jedné ze zničených válečných vzducholodí, přeletěla s ní do Ameriky, kde plavidlo začalo sloužit pod názvem jako ZR-3 USS Los Angeles.

Omezení daná Versailleskou smlouvou byla zrušena v roce 1926 a po dalších dvou letech shánění prostředků firma postavila a zprovoznila svůj nejslavnější kousek - podle návrhu Ludwiga Dürra, který se podílel i na konstrukcích všech předchozích zeppelinů, vyrobila největší dosud postavenou vzducholoď LZ 127, s duralovou kostrou, pojmenovanou po zakladateli firmy "Graf Zeppelin". Loď byla navržena pro obsluhu šestatřicetičlennou posádkou. Ještě během roku 1928 přeletěla vzducholoď z Evropy do USA. Během celého svého provozu od roku 1928 do roku 1937 provedla 590 letů, jejichž souhrnná délka činila více než 1,6 milionu kilometrů.

Kolem světa se smetánkou

Když americký vydavatel podpořil ambiciózní projekt cesty platících pasažérů kolem světa, sešla se na její palubě vybraná společnost. Vévodila jí zejména korespondentka Hearstu lady Grace Drummondová-Hayová, která se stala první ženou na světě, jež vykonala celoplanetární okružní cestu vzduchem. Mezi cestujícími byli také Hearstův dopisovatel Karl von Wiegand, australský průzkumník Arktidy Hubert Wilkins a fotograf a zpravodajský kameraman Robert Hartmann. Americkou vládu zastupovali na palubě coby oficiální pozorovatelé námořní důstojníci Charles Rosendahl a Jack C. Richardson. Kapitánem vzducholodi se stal Hugo Eckener, jeden z hlavních podporovatelů její výstavby.

Graf Zeppelin přeletěl Atlantik nejdřív z Friedrichshafenu do Lakehurstu, aby naložil americké osazenstvo, a pak se stejnou cestou vrátil. Ve Friedrichshafenu doplnil palivo a pokračoval přes východní Evropu, Rusko a rozlehlou Sibiř do Tokia. Urazil tak nonstop 11 743 kilometrů, což představovalo 101 hodin a 49 minut letu.

Sovětská vláda požádala formálně rádiem vzducholoď, aby při svém letu pozměnila kurs tak, aby mohla proletět nad Moskvou, ale Eckener to odmítl s poukazem na nezbytnost využití větru v zádech a vytrvání na přímé trati. Bez toho by totiž do Tokia nonstop nedoletěl. Jeho rozhodnutí ale vyústilo ve značné zklamání na ruské straně, které se hrozilo odrazit i na nepříjemnostech v oblasti mezinárodní diplomacie. Aby se diplomatická škoda minimalizovala, uskutečnil Graf Zeppelin o rok později speciální dvoudenní zpáteční let z z Friedrichshafenu do Moskvy a v hlavním sovětském městě dokonce krátce přistál, aby nabral poštu. Přivítal ho asi stotisícový dav.

Nebezpečí nad Sibiří

Nad Sibiří přišel jeden z nejriskantnějších okamžiků celého letu, protože vzducholoď musela přeletět tehdy ještě nedostatečně zmapované Stanovojské pohoří. Bylo nezbytné, aby vystoupala až do výše přes 1830 metrů, aby se dostala přes horské hřebeny. Nakonec je překonala se zhruba pětačtyřicetimetrovou rezervou. 

Po pěti dnech v Tokiu pokračoval Graf Zeppelin přes Tichý oceán do Kalifornie, přeletěl San Francisco a přistál v Los Angeles, čímž dokončil první nepřetržitý let (jakýmkoli vzdušným prostředkem) přes Pacifik. Urazil přitom vzdálenost 9634 hodin, a to za dobu 79 hodin a 54 minut.

Následoval transkontinentální let přes celé USA, při nichž vzducholoď proletěla celkem na 13 americkými státy a "zhlédla" shora na města jako El Paso, Kansas City, Chicago, Cleveland a Detroit. Ráno 29. srpna 1929 přistála opět v Lakehurstu, odkud před třemi týdny vzlétla. Pro americkou část výpravy byla cesta kolem světa ukončena. Vzducholoď při ní strávila ve vzduchu 12 dní, 12 hodin a 13 minut, plný čas obletu včetně zastávek trval 21 dní, pět hodin a 31 minut. Celková uražená vzdálenost činila 33 234 kilometrů.

Německá posádka se pak ještě vrátila (už podruhé) se vzducholodí do Friedrichshafenu, čímž dokončila "svou" cestu kolem světa.

Vzducholoď v běžném provozu

V květnu 1930 se konal první zkušební let do Jižní Ameriky a o rok později tam začala vzducholoď dopravovat pasažéry na pravidelné lince. V roce 1931 absolvoval Graf Zeppelin úspěšnou polární výpravu mapující severní pobřeží Ruska. V dalších letech vzducholoď létala na pravidelné lince z Německa do Brazílie.

Měsíc po katastrofě vzducholodi Hindenburg v roce 1937 byl Graf Zeppelin vyřazen z provozu a přemístěn do muzea. V březnu 1940 byl na příkaz ministra vzdušných sil Hermanna Göringa rozebrán do šrotu.