Kliknutím zvětšíteV pátek 20. srpna 1858 se v londýnském vědeckém sborníku Linného společnosti The Journal of the Proceedings of the Linnean Society objevil článek nazvaný O tendenci druhů formovat odrůdy a o udržování odrůd a druhů přirozeným výběrem.
Jeho text obsahoval společnou prezentaci dvou vědeckých prací, jež byly předloženy Linného společnosti k posouzení 1. července toho roku. Jednou z nich byla studie Alfreda Russela Wallace o tendenci odrůd odchýlit se na neurčitou dobu od původního typu. Tou druhou výňatek z nepublikované práce o druzích Charlese Darwina z roku 1844.
Článek byl vůbec prvním avízem, že ve vědeckém světě právě vzniká nová evoluční teorie počítající s přirozeným výběrem. Jeho zveřejnění pak podnítilo Darwina k napsání slavné knihy o přirozeném výběru, jež vyšla v listopadu 1859 pod názvem O původu druhů. Proč si ale dal s její publikací tak na čas, když svou teorii zformuloval už o 20 let dříve?
Zveřejnit? Ještě ne
„Po návratu do Spojeného království měl Darwin teorii přirozeného výběru rámcově sestavenou tak, aby s ní mohl pracovat. Jeho výzkum zahrnoval rozsáhlé experimenty se selektivním šlechtěním rostlin a zvířat, při nichž nacházel důkazy, že druhy nebyly neměnné. Zabýval se i mnoha podrobnými myšlenkami, jak svou teorii upřesnit a doložit. Tato práce však zůstala 15 let upozaděná za jeho hlavní činností, což bylo psaní o geologii a publikování odborných zpráv o sbírkách lodi Beagle,“ napsal Stephen Webster v knize Charles Darwin: Pocket Giants.
Matka Charlese Darwina synovi vysvětluje, z čeho se skládá květina, obrázek z ruské Dětské encyklopedie
V roce 1854 dokončil Darwin práci na projektu o svijonožcích a chystal se publikovat své závěry ohledně evoluce. Pobízeli ho k tomu i přátelé a kolegové, například botanik Joseph Hooker nebo geolog Charles Lyell, který jasně chápal převratnost Darwinovy teorie a v roce 1856 ho varoval, že o původu druhů přemýšlejí i jiní vědci, kteří by ho mohli předběhnout a získat si slávu pro sebe.
Jenže Darwin váhal. Ještě o dva roky později, v první polovině roku 1858, kdy mu bylo 49 let, odmítal svou teorii zveřejnit v odborných časopisech a namísto toho se tvrdohlavě soustředil na sestavení obrovského vícesvazkového díla, jehož příprava by ovšem zabrala celá léta. Nakonec zasáhla náhoda, která rozpoutala hotovou krizi – a jeho plány dramaticky urychlila.
Pozor, konkurent!
Celé drama vypuklo 18. června roku 1858. Toho rána otevřel Darwin dopis s poštovním razítkem pocházejícím z Malajského souostroví a uvnitř našel esej o původu druhů.
Nesl název O tendenci odrůd odchýlit se na neurčito od původního typu a jeho autorem byl mladý přírodovědec a biolog, kterého Darwin trochu znal: Alfred Russel Wallace.
„Už jenom ten název musel být pro člověka, který si až do té chvíle myslel, že má na řádné studium evoluce monopol, dostatečně alarmující. A co teprve samotný text. Ten byl skutečně úchvatný. Vypadalo to, že Wallace vyložil principy Darwinových myšlenek slovo od slova. Důsledky byly zřejmé a hrozivé. Wallace napsal článek o přirozeném výběru, připravený k publikaci, zatímco Darwin, utopený v práci na své knize, stále mlčel,“ uvádí Webster.
Darwin s úžasem i s poděšením četl v článku, zpracovaném pozoruhodně přehledně, své vlastní myšlenky: „Pokud jakýkoli druh vytvoří odrůdu s mírně zvýšenou schopností zachování existence, pak tato odrůda musí časem nevyhnutelně získat početní převahu …a zaujmout místo vyhynulých druhů a odrůd.“
Slavný vědec se ihned ozval příteli Lyellovi s žádostí o radu. „Vaše slova se naplnila, tohle je pomsta za to, že jsem tomu nepředešel… nikdy jsem neviděl překvapivější náhodnou shodu. Kdyby se Wallace seznámil s mým náčrtem evoluční teorie z roku 1842, nemohl by z něj udělat lepší zkrácené shrnutí! Dokonce i výrazy má stejné jako já v titulcích kapitol. Takže veškerá moje originalita, ať už je jakákoli, bude pryč,“ postěžoval si.
Darwin byl lapen do pasti. Nápad, o kterém si až dosud myslel, že ho má jen a pouze on sám, dostal i jiný a mnohem mladší muž. Navíc muž, který Darwinovi plně důvěřoval, a svěřil mu proto svůj rukopis jako někomu, kdo mu pomůže s jeho publikací. Wallace totiž poslal svůj esej Darwinovi s nepřehlédnutelnou nadějí, že ten jej postoupí Lyellovi s osobním doporučením, pokud dojde k závěru, že ta práce má smysl. „Darwin začínal s hrozivou jasností chápat, že se má stát spíše porodní asistentkou než rodičem,“ glosuje to Webster.
Jedna rána za druhou
A věci se vyvíjely pořád hůř a hůř. Právě v den, kdy Wallaceův dopis dorazil, se u jedné z Darwinových dcer, Etty, projevil nebezpečný záškrt. A brzy nato onemocněl i rodinný benjamínek, teprve 18měsíční Charles Waring, jímž začala lomcovat prudká horečka, která Charlese i jeho ženu Emmu nemálo vyděsila. Darwin si bolestně uvědomoval, že je to nejspíš spála, o níž věděl, že v okolí zabila už tři děti a že další na ni právě umírají.
Slavný vědec nevěděl, co dřív. Doma měl dvě na smrt nemocné děti. A před sebou dopis, který mu hrozil sebrat prvenství v oblasti, kde prokazatelně věděl, že první byl. Na myšlenku evoluční teorie připadl už během let strávených na lodi Beagle, v roce 1844 ji v rukopise popsal, mnohokrát ji probíral v rozhovorech s Hookerem, a většina z toho všeho se udála, když Wallace byl ještě v pubertě. Tak proč by se měl vzdávat svého prvenství?
Na druhé straně ale nechtěl způsobit Wallaceovi újmu. Znal ho a dopisoval si s ním, protože ho jednou žádal o nějaké exempláře divokého nelétavého ptactva. Dokonce uznával, že mají společné zájmy a jednou sám Wallaceovi řekl, že jasně vidí, že přemýšlejí velmi podobně a že docházejí do jisté míry k podobným závěrům. Wallace byl zkrátka kolega, jakkoli pracoval na druhém konci světa a nepatřil do nejbližšího kruhu Darwinových přátel.
Mladý přírodovědec si navíc zasloužil sympatie i proto, že musel o své místo na slunci celý život tvrdě bojovat. Jeho otec, neúspěšný právník, zemřel v roce 1834, když bylo Wallaceovi teprve 11 let. Mladík nemohl kvůli finančním problémům ani dokončit gymnázium a musel si najít práci. Začal se živit jako zeměměřič a díky tehdejšímu rychlému rozvoji železnice se dostal do světa. Velmi záhy ho uchvátila entomologie. V Leicesteru se seznámil s entomologem Henrym Batesem a oba se rozhodli podniknout spolu plavbu po Amazonii, při níž by sbírali a studovali brouky.
Svou druhou expedici pak nasměrovali do Malajského souostroví, kde Wallace začal postupně rozvíjet svou představu o rozdělení a evoluci druhů. Na vrchol svého uvažování pak prý dospěl během záchvatu malárie, kdy v deliriu náhle uviděl, že odrůda by se mohla stát novým druhem, kdyby měla lepší pozici, aby přežila ničení jejího přírodního prostředí.
Tehdy se rozhodl svou teorii sepsat a poslat ji Darwinovi jako někomu, koho trochu zná a komu se dá věřit. „Wallace, izolovaný na Dálném východě, věděl, že není v takové pozici, aby své myšlenky protlačil do povědomí londýnské vědecké společnosti. Spoléhal na Darwina,“ píše Webster.
Šalamounské řešení
Vzniklý problém okamžitě pochopili také Hooker s Lyellem a rozhodli se jej trochu šalamounsky vyřešit. Nepochybovali o tom, že Darwin přišel se svou myšlenkou první, současně ale byla pravda, že Wallace k ní dospěl nezávisle rovněž, že ji i dokázal zpracovat ve formě vhodné pro zveřejnění a že by si také zasloužil pozornost.
Ale co kdyby se tato teorie nepublikovala, ale byla by odprezentována před vědeckou obcí, přičemž by tam byly představeny výstupy Darwina i Wallace? Kdyby se vedle pozoruhodného Wallaceova eseje z roku 1858 přečetly i úryvky z Darwinova rukopisu z roku 1844, žádný rozumný člověk by nepochyboval o tom, že starší muž mluví pravdu a že na evoluční teorii připadl jako první.
Charles Darwin ve věku 51 let. Podle jeho syna Francise je tento portrét dílem pánů Maulla a Foxe a vznikl pravděpodobně v roce 1854. Nedá se to ale prý říci s jistotou, protože knihy Henryho Maulla a Johna Foxe zničil požár
Aby to bylo ještě zřejmě, rozhodli se Lyell a Hooker ukázat také to, že Darwin s prací na své teorii v roce 1844 neskončil, ale že od té doby neustále postupuje vpřed, i když potichu.
Dne 1. července 1858 tak na schůzi Linného společnosti v Londýně představili nejenom Darwinův rukopis z roku 1844, ale přečetli tam i jeho dopis harvardskému vědci Asovi Grayovi z roku 1857, v němž Darwin popisoval novější aspekty své teorie.
Prezentace nicméně žádný větší ohlas nevyvolala. Předseda Linného společnosti shrnul ve svém tradičním celoročním ohlédnutí rok 1858 takto: „Uplynulý rok nebyl poznamenán žádným z těch pozoruhodných objevů, jež by, abych tak řekl, vyvolaly skutečnou revoluci v tom odvětví vědy, k němuž se vztahují.“
Urychlit práci
Darwin se červencové schůze z osobních důvodů nezúčastnil. Jeho malý synek 28. června na spálu zemřel a celá rodina měla smutek. „Byla to ta nejpožehnanější úleva vidět, jak se do jeho ubohé drobné tvářičky ve spánku smrti znovu navrací pokojný a sladký výraz. Díky Bohu už na tomto světě nikdy nebude trpět víc,“ svěřil se Hookerovi.
Wallace zatím neměl ani tušení, jaké pozdvižení vyvolal a co se vlastně v Londýně děje. Zato Darwin pochopil, co musí udělat: napsat knihu, a to dvakrát rychleji, než původně zamýšlel.
První formální výklad evoluční teorie se tak objevil už 20. srpna téhož roku. Šlo o již zmíněný odborný článek O tendenci druhů formovat odrůdy a o udržování odrůd a druhů přirozeným výběrem.
Kniha O původu druhů byla poprvé publikována o rok a tři měsíce později: ve čtvrtek 24. listopadu 1859.
126
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
