Pak jej španělský král Juan Carlos na iberoamerickém summitu v Buenos Aires rázně upozornil, že má zavřít ústa, když někdejšího předsedu madridské vlády Josého Maríu Aznara označil za fašistu. A rázný políček mu uštědřil i lid jeho země, když v referendu rozhodl o tom, že Chávez nebude moci uskutečnit zamýšlenou reformu ústavy a zajistit si tak opakované a případně doživotní setrvání v prezidentském úřadu.

S Uribem a Juanem Carlosem se Chávez vyrovanal po svém. Španělsku pohrozil blíže nespecifikovaným „zhoršením vzájemných vztahů“. Diplomatické styky s Kolumbií raději okamžitě uvedl do stavu „hibernace“. Teď došlo také na socialistickou vládu v Caracasu, hlavního viníka fiaska, které Chávez utrpěl při referendu.

Venezuelský prezident oznámil, že své funkce v nejbližší budoucnosti ztratí hned třináct členů kabinetu. Odejít bude muset mimo jiné i viceprezident Jorge Rodriguez proslulý plamennými projevy, jimiž tepal Satana v osobě amerického prezidenta George Bushe. Mezi těmi, kdo budou muset opustit vládní křesla jsou šéfové ministerstev informací a telekomunikací. Tedy ti, kdo podle Chávezova názoru nebyli schopni národu náležitě tlumočit, jak důležité je mít za prezidenta muže, který se své politické odpůrce snaží přesvědčit výhradně silou slova.

„Socialismus nebo smrt. Ti, kdo jsou papežštější než papež, by si měli přečíst Lenina,“ opakuje prezident Chávez velmi rád.