Vědci citovaní ve čtvrtek agenturou AP nepředpokládají, že bychom kvůli erupci zmíněného vulkánu měli mít chladnější léto, jak tomu bylo v případě výbuchu některých sopek v minulosti.
Odborníci se domnívají, že většinu islandského sopečného popela, který by mohl bránit pronikání slunečních paprsků, spláchne déšť. Prachový oblak totiž zůstal pod hranicí stratosféry.
"Pokud se vulkanický materiál dostane do stratosféry, může tam setrvat i rok. V těchto výškách (nad 12.000 metrů) již nejsou srážky a není tedy šance, že prachové částečky smyje déšť. To ale není náš případ," řekl klimatolog z kodaňské univerzity Eigel Kaas.
Jestliže ovšem bude erupce sopky pokračovat a dále zesílí, je podle Kaase možné, že léto bude přeci jen o něco chladnější. "Bude-li (erupce) pokračovat ještě měsíc a mrak popela bude stoupat do relativně velkých výšek osmi až deseti kilometrů, pak bude mít určitě regionální dopad na klima. Ten pocítí hlavně Evropa," dodal Kaas.
Zkušenosti z historie
Erupce sopky Mount Pinatubo na Filipínách v roce 1991 vychrlila do ovzduší obrovský mrak oxidu siřičitého, který se rychle rozšířil po světě a natolik blokoval sluneční paprsky, že způsobil průměrný globální pokles teplot na zemském povrchu o půl stupně Celsia.
V roce 1783 oblak toxického popela uvolněného výbuchem sopky Laki na Islandu a jeho následný silný ochlazovací efekt vedl k neúrodě a propuknutí hladomoru a měl na svědomí životy desítek tisíc lidí v Evropě.
Erupce sopky pod ledovcem Eyjafjallajökull měla zatím spíš opačný efekt - nebe nad Evropou se kvůli ní nezatáhlo, ale vzhledem k několikadenní odstávce letecké dopravy a tím pádem omezení exhalací vytvářejících téměř trvalý opar spíš vyjasnilo. Podle agentury AP nebyla evropská obloha tak modrá již spoustu let.
Známou britskou autorku Carol Anne Duffyovou, kterou královna Alžběta II. jmenovala loni oficiální básnířkou Spojeného království, inspirovala nezvykle jasná obloha nad Londýnem k sepsání veršů na toto téma. Přestože ve výšce osmi kilometrů syčí popel, nebe je čisté jako břidlicová tabulka, na niž bych mohla psát příběhy svého dětství, napsala Duffyová.