„Propuknutí cholery je krize stojící nad řadou dalších, jimž musí místní čelit. Přichází v době, kdy je milion lidí vysídlen, a týmy Lékařů bez hranic se setkávají se znepokojivou mírou podvýživy, 
v mnoha oblastech prudce přibylo případů malárie a musíme se potýkat i s propuknutím dalších chorob, jako je leishmanióza," popisuje šéf mise Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu Brian Moller.

Cholerou se lze nakazit buď pozřením nedostatečně upravených kontaminovaných ryb či mořských plodů, nebo vodou, v níž se nacházejí bakterie. Ty se tam mohou dostat společně s výkaly a přežívají 
i několik let. Aby se člověk infikoval, musí bakterií zvaných vibrio cholerae požít alespoň milion – snáší totiž špatně kyselé prostředí v žaludku, a aby mohlo k nákaze dojít, musí bacily proniknout až do tenkého střeva. Tam se začnou množit a produkovat cholerový toxin.

„Když jsem začala zvracet 
a dostala průjem, bála jsem se, že umřu na choleru. Neměla jsem totiž žádné peníze na léčení. Naštěstí jsou tu Lékaři bez hranic, kteří poskytují léčbu bezplatně," říká sedmnáctiletá pacientka Alice.

Lékaři bez hranic

Právě chudoba je jednou 
z hlavních překážek, která stojí v cestě potlačení epidemie. „Ve městě, kde lidé nemají dostatek peněz, aby si zaplatili dopravu, je problém, když péče není blízko. Ministerstvo zdravotnictví proto zřídilo možnost zdarma zavolat ambulanci. Přesto tu zůstává riziko, že to pro některé nepostačí. Nejchudší rodiny často nemají mobil, navíc to trvá, než se povědomí o lince rozšíří. Ambulance k tomu musí pokrýt celé velké město plné špatných a ucpaných silnic," vysvětluje Brian Moller.

Lékaři bez hranic proto provozují v klíčových oblastech města tři léčebná centra 
a tři rehydratační stanoviště. Cholera se totiž projevuje tím, že je během několika hodin pacient extrémně dehydrovaný, a základem léčby je proto zavodňování organismu pomocí speciálního roztoku chlorované vody, který bakterie zabíjí.

Lidé v Džubě ale mají štěstí 
v neštěstí – zamořen totiž nebyl hlavní zdroj vody. Uprchlické tábory, kde by se choroba mohla kvůli špatným hygienickým podmínkám lehko šířit, lékaři proočkovali. Protože ale ochrana není stoprocentní, musí odborníci zůstat
i nadále ve střehu.