Kliknutím zvětšíte"Moje dodávka byla asi 80 metrů daleko a viděl jsem, jak se letadlo rozlomilo v plamenech. Pak se ozval obrovský výbuch a k nebi vyletěl oblak ve tvaru černého hřibu. Přiblížil jsem se a uviděl rozbitá auta a lidi rozházené všude po zemi. Nemohl jsem říct, jestli jsou živí nebo mrtví, ale všichni krváceli. Byl to chaos," popsal deníku Independent katastrofu místní prodavač kávy Angel Medina.
Na pomoc ohroženým běželi i golfisté, kteří měli na hřišti v blízkosti letiště právě rozehranou hru. Jeden z nich se Independentu svěřil, že viděl vyskočit z hořícího letadla muže a ženu, kteří křičeli: "Jsme v bezpečí, jsme v bezpečí." Takové štěstí však měla bohužel jen malá část ze 101 lidí na palubě (95 cestujících a šesti členů posádky).
Nejdřív dálnice, pak ohnivé peklo
Letadlo při pádu na zem přeletělo přistávací dráhu, v třísetkilometrové rychlosti prorazilo obvodový plot letiště, přejelo rušnou dálnici, kde se střetlo s několika automobily, a nakonec narazilo do úpravny plynu a sklouzlo na staveniště v blízkosti zmíněného golfového hřiště, kde explodovalo.
"Cítil jsem, jak se turbíny točí pořád rychleji. Zvedli jsme asi o půl metru, ale pak nastalo ticho," popsal novinářům okamžiky těsně před katastrofou jeden z cestujících, Fabian Alejandro Nunez.
Zpod letadla klouzajícího ve velké rychlosti po asfaltu sršely jiskry, které zapálily letecké palivo tryskající ze zlomených křídel. Oheň pak zachvátil jak jeden z vozů, do kterého narazilo, tak levou přední část Boeingu. Náraz do úpravny plynu navíc vyvolal plynový únik, což přispělo k tomu, že se oheň rychle rozšířil i do zadní části letadla a úplně letoun pohltil.
Prostor pro cestující se proměnil v ohnivé peklo. "Většina lidí byla okamžitě v plamenech. Otevřely se jen jediné dveře," uvedl Nunez, který seděl v zadní části.
Otevřené dveře, díky nimž se několik cestujících včetně Nuneze zachránilo ještě předtím, než letadlo zachvátila ohnivá smršť, se nacházely vlevo vzadu a nakonec je otevřel někdo z posádky. Dveře na pravé straně se pokoušela otevřít jedna z letušek, která se ještě předtím pokusila i uhasit oheň v přední části letadla hasícím přístrojem, ale v obou případech byla neúspěšná - žár byl příliš silný a dveře se po nárazu letadla do země vzpříčily. Několik pasažérů tak ještě uniklo otvorem, který se vylomil na pravé straně trupu, osud většiny ostatních byl ale zpečetěn.
Šedesát tři lidí zahynulo bezprostředně při katastrofě, další dva zemřeli později v nemocnici. Mezi mrtvými bylo šedesát cestujících, dva motoristé a tři členové posádky včetně kapitána letadla Gustava R. Weigela a druhého pilota Luise Etcheverryho. Všichni ostatní byli zraněni, někteří vážně.
"Lidé křičeli o pomoc," řekl reportérovi Independentu jeden z očitých svědků, který stačil vytáhnout ze zříceného vraku pět cestujících ještě předtím, než letoun úplně pohltily plameny.
Vzduch se naplnil zápachem hořícího leteckého paliva a bohužel i spáleného masa. Jak vůbec mohlo u jednoho z nejbezpečnějších letadel světové letecké dopravy dojít k takové havárii? Proč letadlo nedokázalo stoupat?
V letadle chyba nebyla
Vyšetřovatelé dorazili na místo o několik hodin později. Kromě členů argentinského Úřadu pro vyšetřování nehod v civilní letecké dopravě se vyšetřování zúčastnili i lidé z amerického Národního úřadu pro bezpečnost, protože zničený letoun Boeing 737-204C byl americké výroby.
Samotný Boeing, registrovaný v Argentině jako LV-WRZ, létal od 14. dubna 1970. V době nehody absolvoval celkem 41 851 vzletů a přistání a měl nalétáno 67 864 hodin. To bylo víc, než výrobcem doporučovaných 50 tisíc, po nichž by měl projít generální prohlídkou. Vyšetřovatelé se proto nejdřív zaměřili právě na letadlo, ale zástupci společnosti Boeing je ujistili, že nejde o nic neobvyklého - Boeing měl v provozu stovky takových letadel, které byly obdobného ročníku jako havarovaný stroj, a přitom stále bez problémů létaly.
Vyšetřovatelé také určili, že z hlediska infrastruktury bylo letiště v pořádku a ranvej měla dostatečnou délku pro bezpečný vzlet. To bylo důležité, protože argentinští piloti bezpečnost letiště Jorgeho Newberyho už dlouho kritizovali. "Je neuvěřitelně nebezpečné. Není vybaveno pro přistávání za špatných povětrnostních podmínek a každou minutu z něj vzlétá nebo na něm přistává letadlo, což ho dělá ještě riskantnější," vyjádřil se o něm v té době Juan Jose Guiraldes, bývalý šéf hlavního mezinárodního letiště Buenos Aires v Ezeize. Vyšetřování však prokázalo, že ani v letišti chyba nebyla.
Mohla nehodu způsobit porucha motoru? Podle lopatek rotorů nikoli - jejich poškození odpovídalo tomu, že až do nárazu běžely motory normálně. Při prohlídce křídel však vyšetřovatelé zjistili, že posádka zřejmě před vzletem vůbec nevysunula vztlakové klapky. To bylo nepochopitelné, protože bez nich se odstartovat prakticky nedá. Podrobnější průzkum přitom vyloučil, že by klapky nešly vysunout kvůli poruše, jediným vysvětlením proto bylo, že to piloti prostě neudělali. Pozornost vyšetřovacího týmu se tak od letadla postupně přesunula k oběma mužům v kokpitu.
Piloti neznali výstrahu
Řídící letového provozu sice naznačil, že posádka byla nesoustředěná, ale žádné další informace poskytnout nedokázal. Kapitánem letu LAPA 3142 byl pětačtyřicetiletý Gustavo R. Weigel, na místě druhého pilota seděl jedenatřicetiletý Luis Etcheverry. Kapitán měl nalétáno 6 500 hodin, z toho v Boeingu 737 sedmnáct set. Druhý pilot odlétal v tomto typu letadla asi 600 ze svých 4000 hodin. Oba měli mít dostatečné zkušenosti na to, aby let zvládli.
Na záznamu hlasového zapisovače se ale ukázalo něco jiného: oba piloti byli značně neukáznění. Při předletové přípravě a procházení kontrolních seznamů nezbytných úkonů porušili pravidlo sterilního kokpitu a dlouze řešili vzájemné osobní problémy. Kapitán na jednu z výtek druhého pilota mimo jiné poznamenal, že není v nejlepším rozpoložení, na což mu druhý pilot odpověděl, že on má taky "blbej den". V důsledku vypjaté konverzace se nesoustředili na předletový kontrolní seznam a vysunout vztlakové klapky - jednoduše zapomněli.
Následně se ukázala další šokující věc: když letadlo zahájilo vzlet, rozezněl se v kabině pilotů poplašný zvukový signál, který je upozorňoval, že letoun není správně nakonfigurován pro vzlet. Varovný alarm se na záznamu zcela jasně rozléhal plných čtyřicet vteřin, posádka ho musela slyšela a také ho slyšela - kapitán se o něm dokonce dvakrát zmínil. Jenže poznamenal, že neví, co to je, a pokračoval ve vzletu.
Vyšetřovatelé byli přesvědčení, že posádka tuto výstrahu vůbec neznala a neuvědomila si, že signalizuje kritickou chybu bránící ve vzletu. Nezbývalo, než prověřit osobní záznamy obou pilotů a informace o jejich výcviku. Výsledek byl hrozivý: společnost výcvik pilotů tvrdě zanedbávala.
Kapitán měl dokonce propadlou licenci, což nikdo neřešil, a navíc se ukázalo, že při výcviku na simulátoru měli oba muži tendenci řešit problémy po svém a jednat nezodpovědně. Firma, která je zaměstnávala, však na to nijak nereagovala, protože zřejmě příliš rychle expandovala a na zachování vysokého standardu pilotního výcviku a kontrolních mechanismů jí nezbýval čas.
Za hlavního viníka byl nakonec označen mrtvý kapitán letadla Gustavo Weigel, obvinění však čelili i někteří vedoucí představitelé aerolinek LAPA, kteří měli na starost sledování jeho pracovního výkonu. Jeden z obviněných, bývalý velitel argentinských leteckých sil Enrique Dutra, byl nalezen mrtvý v autě ve své garáži, kde pravděpodobně spáchal sebevraždu.
Jedinými odsouzenými se dočasně stali provozní ředitel aerolinek LAPA Fabián Chionetti a šéfka jejich lidských zdrojů Nora Arzenová. Oba byli v roce 2010 shledáni vinnými z trestného činu nedbalosti s následkem smrti a odsouzeni k tříletému vězení. V roce 2014 však jejich rozsudky zrušil federální kasační soud s odůvodněním na překročení zákonné lhůty k zahájení soudního řízení. Za katastrofu tak nakonec nebyl nikdo soudně potrestán.
47
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
