Skutečnou identitu příjemců peněz znají pouze německá velvyslanectví, která jsou za převod plateb zodpovědná, píše Deutsche Welle. Podle předloženého dokumentu jde o zhruba třicet Belgičanů, kteří každý měsíc dostávají peněžitý obnos pohybující se mezi 435 a 1275 eury (zhruba 11 tisíc až 32 tisíc korun). Belgičtí poslanci rovněž hovoří i o bývalých členech SS ve Spojeném království, kteří dostávají peníze také. Jejich počet však nezmínili.

Stavba železnice do tábora Westerbork.
Černá kapitola. Nizozemské dráhy odškodní oběti židovských transportů z války

Poslanci proto vyzvali vládu, aby obnovila spravedlnost - fiskální, společenskou i pamětní. A to "tak, aby vyhovovala historickým a morálním závazkům zakladatelů Evropy, včetně naší země a Německa," uvedli Olivier Maingain, Stephane Crusniere, Veronique Caprasseová a Daniel Senesael.

Nepřijatelné 

S tím souhlasí i někteří politici v Německu. "Je nepřijatelné, aby nacističtí kolaboranti dostávali po celá desetiletí peníze, zatímco oběti nacistů musí za odškodnění bojovat," uvedla pro DW Ulla Jelpkeová zastupující Stranu levice v Německu, která se o tento problém dlouhodobě zajímá. "To platí jak pro kolaboranty v zahraničí, tak i u nás. Kdokoliv, kdo se dobrovolně podílel na vražedných praktikách nacistů, by žádnou odměnu dostávat neměl," zdůraznila. 

Naproti tomu obětem druhé světové války vyplácí Německo kolem padesáti eur (v přepočtu 1300 korun) měsíčně, píše stanice RTBF.

Anne Franková
Rodina Anny Frankové chtěla uprchnout do Států, restrikce tomu zabránily

Podle Jelpkeové však německé vládní strany, zejména tedy Křesťanská demokratická unie Angely Merkelové (CDU) jakékoliv pokusy o zastavení těchto plateb blokují. Německo své zákony o důchodech změnilo již v roce 1998. Tehdy byla do příslušného zákona přidána doložka, která znemožňovala válečným zločincům či jejich vdovám přijímání důchodů. Na základě žádosti Jelpkeové však vláda v roce 2014 připustila, že tento dodatek byl uplatněn pouze v 99 případech z 940 tisíc lidí, kteří peníze dostávali. 

Okolo 10 tisíc lidí je považováno za spolupracovníky SS. "Je zřejmé, že byl tímto způsobem podchycen jen zlomek válečných zločinců," dodalá Jelpkeová. Už tehdy vláda prý argumentovala také tím, že je obtížné válečné zločince vůbec identifikovat. Podle veřejných dokumentů prý zkrátka není možné zjistit, co daní lidé dělali nebo nedělali během války. 

Prohlídka expozice Kuřimské štoly Pod Zárubou.
Měla sloužit nacistům, ochránila obyvatele při náletu. Ve štole lidé uvidí pumu

V roce 2016 Jelpkeová požadovala od vlády informaci o platbách belgickým občanům. Mnozí z nich totiž po vyhlášce Adolfa Hitlera v roce 1941 získali německé občanství poté, co vstoupili do SS či přislíbili svou loajalitu Adolfu Hitlerovi. Německá vláda prý tehdy poslankyni opět odpověděla, že nemá žádné informace o tom, zda příjemci důchodů v Belgii byli dříve členy SS.

Na vině mohou být i určité mezery v systému. Historik Martin Göllnitz z Univerzity Johannese Guteberga v Mohuči prohlásil, že mnozí kolaboranti zkrátka jen proklouzli oním sítem. Členové Waffen-SS byli totiž v okupované Evropě na příkazy Wehrmachtu (ozbrojených sil Třetí říše). "To znamená, že nebyli považováni za příslušníky NSDAP (nacistické strany), ale zkrátka za služebníky německé říše," řekl DW. "Proto měli někteří příbuzní příslušníků Waffen-SS nárok na důchod," dodává. Někteří peníze dostávaly i navzdory tomu, že je belgické soudy shledaly po válce vinnými z kolaborace. 

Erwin Rommel v roce 1944
Pouštní liška Erwin Rommel: život geniálního stratéga ukončila kapsle s jedem