Na své první cestě do Asie jakožto prezident Spojených států dal Joe Biden minulý týden Pekingu zatím nejsilnější varování. Washington se zavázal vojensky bránit Tchaj-wan v případě útoku z Číny. Bidenovy komentáře dokonce přirovnávaly potenciální čínský útok na Tchaj-wan k ruské invazi na Ukrajinu. Tento postoj se odchyluje od desetiletí staré politiky Washingtonu, která upřednostňovala „strategickou nejednoznačnost“ v této otázce.

Prezidentova slova tak nyní zdánlivě zvýšila možnost vojenského střetu mezi americkými a čínskými silami. Je to přitom již potřetí od Bidenova nástupu do úřadu, co podobné poznámky zazněly, což přináší nevyhnutelnou otázku: pokud se Čína pokusí dobýt Tchaj-wan, dokážou to Spojené státy a jejich spojenci zastavit? Na to se pokouší odpovědět americká CNN.

Americký prezident Joe Biden (vlevo)
Biden podpořil Tchaj-wan: USA mohou v případě útoku Číny vojensky zasáhnout

Alarmující odpověď zní, že dost možná nikoliv. Analytici tvrdí, že Čína má více vojáků, více raket a více lodí, než by Tchaj-wan a jeho případní podporovatelé v podobě USA či Japonska mohli přivést do boje. To znamená, že pokud je Čína absolutně odhodlána ostrov ovládnout, pravděpodobně to zvládne.

Je tu však jedno velké ale. Jakékoli podobné vítězství Číny by přišlo za extrémně krvavou cenu, a to jak pro Peking, tak pro jeho protivníky.

Větší riziko než vylodění v Normandii

Mnoho analytiků tvrdí, že invaze na Tchaj-wan by byla nebezpečnější a složitější než vylodění spojenců v den D ve Francii za druhé světové války. Vládní dokumenty USA uvádějí počet zabitých, zraněných a pohřešovaných na obou stranách během téměř tři měsíce dlouhého tažení v Normandii na téměř půl milionu vojáků.

Civilní masakr v případě Tchaj-wanu by přitom mohl být ještě mnohem horší. Na ostrově žije 24 milionů lidí v hustě obydlených městských oblastech, jako je například hlavní město Tchaj-pej.

Ruští vojáci v ulicích Chersonu
Dochází Moskvě dech? Rusové postupují u Doněcku méně než Ukrajinci u Chersonu

Navzdory početním výhodám v námořních, vzdušných a pozemních silách v regionu má Čína v každé válečné aréně určité Achillovy paty, kvůli kterým by měl Peking dlouho a usilovně přemýšlet o tom, zda invaze skutečně stojí za ohromné ztráty na životech.

CNN nastiňuje několik scénářů, které by v případě čínské invaze mohly nastat.

Námořní válka

Čína má největší válečné námořnictvo na světě s přibližně 360 bojovými plavidly, ​​větší než americká flotila s téměř 300 loděmi. Peking má také nejvyspělejší obchodní flotilu na světě, velkou pobřežní stráž a podle odborníků i námořní milici – rybářské lodě neoficiálně napojené na armádu. To mu umožňuje přístup ke stovkám dalších plavidel, která by mohla být použita k přepravě stovek tisíců vojáků.

A tyto jednotky by potřebovaly obrovské množství zásob. „Aby měl Peking rozumné vyhlídky na vítězství, musela by Lidová osvobozenecká armáda přesunout tisíce tanků, děl, obrněných vozidel a raketometů spolu s vojáky. S sebou by museli vzít i hory vybavení a obrovské zásoby paliva,“ napsal loni v The Diplomat Ian Easton, ředitel Institutu Project 2049.

Dostat takovou obří misi přes 177 kilometrů Tchajwanského průlivu by bylo extrémně časově náročné a nebezpečné. Během této mise by také plavidla seděla na moři jako kachny. „Rozhodnutí o tom, že Čína napadne Tchaj-wan, by bylo masakrem pro čínské námořnictvo,“ uvedl profesor strategických studií na University of St. Andrews ve Skotsku Phillips O’Brien.

Tchaj-wan se totiž zásobil levnými a účinnými protilodními střelami, podobnými Neptunům, s pomocí nichž Ukrajina potopila ruský křižník Moskva v Černém moři.

Přesto je možné, že se Čína vzhledem k početní převaze rozhodne, že invaze Tchaj-wanu za ty ztráty stojí. Kromě raket by čelila masivním logistickým překážkám při vylodění takového množství vojáků.

Letecký pohled na divadlo v Mariupolu, které bylo zničeno bombardováním
Zkáza v Donbasu: Ruská děla ničí města a v krvavé bitvě zatím vítězí

Konvenční vojenská moudrost praví, že by útočící síla měla v tomto případě převyšovat obránce 3:1. „S potenciální obrannou silou 450 tisíc Tchajwanců by Peking potřeboval více než 1,2 milionu vojáků přepravených v mnoha tisících lodí,“ vyčíslil bývalý důstojník amerického námořnictva a profesor na US Naval War College Howard Ullman.

Taková operace by trvala týdny a navzdory čínské námořní přesile nyní Peking podle Ullmana postrádá vojenskou kapacitu k zahájení rozsáhlé obojživelné invaze na Tchaj-wan.

Zabijáci letadlových lodí

Některým problémům, kterým by čelilo čínské námořnictvo na Tchaj-wanu, by také čelily jakékoli americké námořní síly vyslané k obraně ostrova. Americké námořnictvo by mělo díky svým letadlovým a útočným lodím v oblasti početní výhodu. USA mají 11 letadlových lodí ve srovnání se dvěma čínskými.

Čínská armáda však disponuje více než dvěma tisíci raket, z nichž mnohé vyvinula s ohledem na ceněné letadlové lodě amerického námořnictva. Zvláště znepokojivé jsou v tomto ohledu čínské DF-26 a DF-21D, propagované pekingskými médii jako zabijáci letadlových lodí a první balistické střely na světě schopné zasáhnout velká a středně velká plavidla.

„Spojené státy by měly důkladně zvážit, zda pošlou své bitevní lodě do blízkosti Číny,“ nastínil Phillips O’Brien.

Letecká válka

Podle analytiků bude Čína zřejmě usilovat o vzdušnou převahu, má totiž pocit, že na obloze má výhodu. Zatímco Peking disponuje téměř 1600 bojovými letadly, Tchaj-wan jich má méně než 300. Američané jich mají k dispozici 2700, ty jsou ale rozloženy na více místech světa.

Ve vzdušné válce se Čína také jistě poučí z ruských neúspěchů na Ukrajině, kdy Moskvě trvalo měsíce, než shromáždila pozemní síly a nedokázala jim efektivně připravit terén bombardováním.

Ale i ve vzduchu by Čína čelila značným potížím. Neschopnost Ruska rychle převzít kontrolu nad oblohou na Ukrajině mnohé analytiky ohromila. Někteří selhání připisují levným protiletadlovým raketám, které západní armády dodaly Kyjevu.

Ukrajinští vojáci v zákopech v Donbasu.
Vleklá bitva o Donbas: Kreml nehodlá ustoupit. Proč je pro něj region klíčový

Tchaj-wan se dohodl se Spojenými státy na dodávce protiletadlových raket Stinger a baterií protiraketové obrany Patriot. A také během posledních tří let značně investoval do svých vlastních zařízení na výrobu raket. Projekt, který bude dokončen letos v létě, ztrojnásobí její výrobní kapacity.

Na druhou stranu by Čína měla oproti USA výhodu díky své blízkosti k Tchaj-wanu. Peking má navíc rostoucí arzenál balistických střel krátkého a středního doletu, které mohou zasáhnout vzdálené cíle. Podle CNN by vzdušný konflikt mezi Američany a Číňany pravděpodobně skončil patovou situací.

Pozemní válka

I ve scénáři, kdy by byla Čína ochotna podstoupit tato rizika a podařilo se jí dostat na břeh značné množství vojáků, by pak její síly čelily další těžké bitvě. Tchaj-wan má asi 150 tisíc vojáků a 2,5 milionu záložníků – a celá jeho strategie národní obrany je založena na boji proti čínské invazi.

A stejně jako jejich protějšky na Ukrajině by Tchajwanci měli výhodu domácího prostředí, znali zemi a byli by vysoce motivováni ji bránit.

Číňané by potřebovali najít slušné místo pro přistání, ideálně jak blízko pevniny, tak poblíž hlavního města. „Experti přitom dosud odhadli pouze čtrnáct pláží, které by k tomuto účelu vyhovovaly a Tchaj-pej moc dobře ví, které to jsou. Místní inženýři strávili desítky let hloubením tunelů a bunkrů, aby tato místa mohli ochránit,“ píše CNN.

Letoun Su-57 má mohutný trup, který skrývá jak vnitřní pumovnice, tak také prostor pro motory. Díky efektivní mechanizaci křídla však přesto dokáže velmi obratně manévrovat, což opakovaně dokazuje na ruských leteckých dnech MAKS.
Suchoj Su-57: Rudá hvězda nové generace byla odpovědí na americké stíhačky

Tchajwanští vojáci by také byli relativně svěží ve srovnání s jejich čínskými protějšky, kteří by byli z cesty vyčerpaní a stále by se potřebovali protlačit západními bahenními nížinami, horami ostrova a úzkými cestami směrem k metropoli. Čínské jednotky by mohly být vysazeny ze vzduchu, ale Čína na tento scénář nemá dostatek výsadkářů.

Dalším problémem pro čínské jednotky by byl nedostatek zkušeností z bojiště. Naposledy byla lidová armáda v aktivním boji v roce 1979, kdy Čína vedla krátkou pohraniční válku s Vietnamem. „Dnešní čínská armáda není testována v bitvě a pokud by skutečně zaútočila na Tchaj-wan, utrpěla by velké ztráty,“ uvedla Bonnie Glaserová, ředitelka programu pro Asii v German Marshall Fund.

Nejsou to však jen čínské síly, které může limitovat nedostatek zkušeností. Podobně jsou na tom i jednotky Tchaj-wanu, a podle expertů existují i díry ve zkušenostech USA. „Není jediný americký námořní důstojník, který by v boji potopil jinou loď,“ uvedl bývalý kapitán ponorky amerického námořnictva a analytik Centra pro novou americkou bezpečnost Thomas Shugart.

Zaútočí Čína?

Podle Glaserové je čínská invaze na Tchaj-wan nepravděpodobná. „Domnívám se, že čínská lidová armáda se nedokáže plně zmocnit ostrova, vzhledem k nedostatcích ve svých schopnostech. Navíc je mnohem těžší zahájit válku 100 mil přes vodní plochu než přes pozemní hranice, jako jsou ty mezi Ruskem a Ukrajinou,“ uvedla.

Poznamenala také, že silný ukrajinský odpor může dát tchajwanskému lidu důvod bojovat za svou zemi. Vývoj ruské invaze by také mohl odradit čínského vůdce Si Ťin-pchinga.

„Jakákoli válka o Tchaj-wan by vedla ke zničujícím ztrátám na všech stranách. Velitele by to doufejme mohlo přimět, aby si jakékoli nasazení vojsk pořádně rozmysleli. Pokud nás situace na Ukrajině něco naučila, pak je to to, že válka je téměř vždy unáhlená volba a není radno podceňovat protivníka,“ řekl O’Brien.

Když ne invaze, tak co?

Čínské síly však mají i jinou možnost než plnohodnotnou invazi. Podle loňské zprávy pro americkou Radu pro zahraniční vztahy mezi ně patří obsazení odlehlých tchajwanských ostrovů nebo uvalení karantény na hlavní ostrov.

Jakákoli americká vojenská pomoc ostrovu by pak byla Si Ťin-pchingem vnímána jako porušení čínské suverenity, což by pro Čínu mělo velkou výhodu. Míč by byl na straně USA a byli by to Američané, kdo by musel zvážit, zda riskovat válku, která by stála nespočet životů.

Zatímco úspěch kteréhokoli ze scénářů je nejistý, jednoznačně by jakákoli akce ze strany Číny přispěla k oživení podpory Tchaj-wanu ve zbytku světa, stejně jako ruská invaze na Ukrajinu sjednotila Západ.