Vývoj v Hongkongu, kde Pekingem dosazená administrativa brutálně potlačuje většinou pokojná shromáždění za demokracii, sleduje celý svět. Ale na sousedním Tchaj-wanu je to s dvojnásobnou obezřetností. Nejen s ohledem na tamní lednové prezidentské volby, ale také kvůli zvažování dalších kroků ve vztazích jak tady říkají „s pevninskou Čínou“.

Dosud tu totiž platí, že Tchaj-wan, byť má všechny znaky samostatného státu, se považuje za jakousi součást Číny a je ochoten vyjednávat s Pekingem o vývoji vztahů jdoucích směrem ke sjednocení. Pro vztahy s Pekingem má Tchaj-wan vytvořeno zvláštní ministerstvo, jedno z vůbec největších, mezi oběma zeměmi se necestuje na pas a Číňané z pevniny jsou tu jakousi zvláštní kategorií cizinců.

„Nechceme se odcizit Číně,“ říká i viceministr pro vztahy s pevninskou Čínou Chen Ming-Chi. „Stali jsme se ale obětním beránkem, na kterém si vybíjejí čínští političtí představitelé a čínští komunisté svoji frustraci,“ uvádí Ming-Chi. Posledním takovým opatřením byl zákaz individuálních turistických cest z Číny na Tchaj-wan. Turistický ruch z pevninské Číny tu přitom je důležitou součástí úspěšně se rozvíjející turistiky.

Události v Hongkongu jsou pro Tchaj-wan výstrahou v úvahách o tom, že by bylo možné se s Čínou dohodnout na modelu „jedna země-dva systémy“. Nejde přitom ani tak o ekonomiku, ale o politický systém, protože na Tchaj-wanu za třicet let vyrostla jedna z nejlépe fungujících demokracií v Asii.

Současná administrativa, ve které působí mnoho mladých lidí, k další demokratizaci využívá i moderních technologií, v nichž je Tchaj-wan světovým lídrem. „Chceme se co nejvíce posunout k přímé demokracii, k tomu, aby lidé spolurozhodovali o krocích státu ne jednou za čtyři roky ve volbách, ale co nejčastěji,“ říká Audrey Tang, ministr pro informatiku.

Dlouhovlasý třicátník, který si udělal ministerskou pracovnu v počítačovém hubu v Taipei, věří, že technologie, včetně 5G sítí a chytrých telefonů a nových aplikací nevytvoří systém „digitální diktatury“ v podobě neustálého sledování obyvatel, jak se o to snaží Peking,, ale právě naopak. „Internet není nástrojem pro diktaturu, ale naopak zdrojem svobody. Věřím, že to se prosadí i v pevninské Číně,“ uvádí Tang.

Koupí si Čína Západ?

Plná demokracie, která se na Tchaj-wanu rozvinula a jež má přes obří snahy Pekingu o infiltraci podporu 80 % obyvatel, je něčím, o čem nehodlá ani pevninské Číně více nakloněná opozice vyjednávat. „S Čínou je třeba trpělivě hledat kompromis, ale náš demokratický systém není něčím, čeho bychom se vzdali,“ uvádí ministr obrany předchozí vlády Andrew Yang. Na otázku, co by mohlo dovést Peking k ozbrojenému útoku na Tchaj-wan, Yang optimisticky říká, že by to bylo jedině „nedorozumění“. „Musíme spolu mluvit,“ říká.

Více než útok čínské armády, kterému brání silné bezpečnostní garance USA Tchaj-wanu, hrozí ostrovu kvůli rozvoji tamní demokracie izolace v rámci mezinárodního společenství. „Největší hrozbou pro nás je, že se jako Západ necháte Čínou koupit,“ varuje tajemnice Národní bezpečnostní rady J. R. Wu. „Pak bychom byli opravdu ztraceni,“ dodává.