Archeologové z Australské národní univerzity v Canbeře analyzovali tisíce artefaktů, včetně mnoha kamenných nástrojů, které byly v roce 2014 vykopány v lokalitě Saffaqah v dnešní Saúdské Arábii.

Jejich nálezy naznačovaly, že druh Homo erectus, který se na Zemi poprvé objevil před necelými dvěma miliony lety a zmizel před půl milionem let, vyvíjel v této oblasti pouze minimální úsilí potřebné k výrobě nástrojů a hledání potravy. Místo toho tito předchůdci člověka žili na místech, na kterých měli snadný přístup ke kamenům a k vodě, zjistila studie.

„K výrobě svých kamenných nástrojů používali jakékoli kameny, které našli ve svém táboře. Ty byly převážně mnohem méně kvalitní, než ty používané pozdějšími výrobci kamenných nástroj,“ řekl doktor Ceri Shipton, hlavní autor studie.

Kousek od tábora Homo erectus byla skála, která na vrcholku nabízela mnohem kvalitnější horninu. To by ale vyžadovalo určitou námahu při jejím získávání. Při průzkumu vědci zjistili, že skála byla člověkem vzpřímeným nedotčená. Neobjevili žádné stopy aktivity, žádné artefakty ani pozůstatky po těžbě kamene.

„Spíše, než aby šli do kopce, používali jen to, co se skutálelo dolů a leželo dole,“ uvedl Shipton v prohlášení. Naproti tomu neandrtálci a ranní příslušníci Homo sapiens běžně šplhali do hor pro vysoce kvalitní kameny a přepravovali je na dlouhé vzdálenosti.

Fosilní nálezy ukázaly, že tito ranní lidé byli silní a zruční a v regionu se nějakou dobu i vyvíjeli. Vzorky sedimentů však ukázaly, že když zdejší řečiště vyschlo, zdejší skupina změněnou situaci ignorovala a neudělala nic, co by odvrátilo její zánik.

„Nejenže byli líní, ale byli také velice konzervativní,“ řekl Shipton. Jejich nástroje zůstaly stejné jak v rozměrech, tak ve složení, i když se prostředí kolem nich změnilo. „V žádném případě zde nedošlo k nějakému pokroku a jejich nástroje nejsou nikdy příliš daleko od dnes vyschlých koryt řek. Myslím, že v konečném důsledku pro ně bylo zdejší životní prostředí příliš suché,“ uzavřel Shipton.