Vláda v Madridu hodlá vyřešit tuto spornou otázku, která dlouhodobě rozděluje španělské obyvatelstvo, jednou provždy. Stane se tak navíc ještě před tím, než se budou na konci dubna v zemi konat nové parlamentní volby. Ty úřadující premiér Pedro Sánchéz vypsal předčasně poté, co jeho vláda neprosadila vlastní návrh státního rozpočtu.

„Rodině bylo uloženo 15denní ultimátum na to, aby se rozhodla, kde chce pohřbít diktátorovy ostatky,“ řekl v pátek tamní ministr spravedlnosti Dolores Delgado s tím, že pokud se tak nestane, vybere pro tento účel místo španělská vláda sama.

Rozhodnutí přemístit Frankovy ostatky schválil parlament loni v srpnu, generálova rodina s tím však zásadně nesouhlasí. A jak se ukazuje, není jediná. Oporu našla například v řadách jeho dlouholetých sympatizantů. Členové Národní nadace Franciska Franka se již nechali slyšet, že budou „pokračovat ve využívání všech způsobů, které právní systém nabízí, aby zabránili jakékoliv formě rozhořčení a nespravedlnosti, jež ohrožují Španělsko, jeho historii a obecné blaho“.

Oběti občanské války si zaslouží více respketu

Vedle bývalého vůdce je v Údolí padlých pochováno také na 30 tisíc lidí, kteří padli během španělské občanské války v letech 1936 – 1939. Na výstavbě pomníku se v období 1940 až 1958 navíc podílelo dalších 20 tisíc pracovníků z řad politických vězňů. A právě tyto skutečnosti představují pro mnohé obrovský trn v oku.

„Mít zde Frankovu hrobku znamená nedostatek respektu k obětem, které jsou pohřbeny s ním,“ řekl loni v srpnu tamní vicepremiér Carmen Calvo. „Demokracie není slučitelná se státní hrobkou, která uctívá památku Franka.“

Francisco Paulino Hermenegildo Teódulo Franco y Bahamonde Salgado Pardo de Andrade, jak zní celé jeho jméno, se narodil 4. prosince 1892 ve městě Ferrol na severozápadě Španělska. Byl úspěšný vojevůdce a v roce 1926 se stal nejmladším generálem španělské armády. Po vítězství v občanské válce v roce 1939, na jejímž rozpoutání se Franco sám významně podílel, stanul v čele země a nastolil v ní diktaturu. Během jeho krutovlády byly vykonány tisíce poprav lidí, kteří se vůči jeho režimu vymezovali. Po druhé světové válce na něj bylo nahlíženo jako na posledního žijícího fašistického diktátora. Funkci nejvyššího představitele Španělska zastával až do své smrti v roce 1975.