Tři muži a dvě ženy ve věku 32 až 39 let organizovali příjezdy dalších českých a slovenských občanů do Británie. Zde je krátkodobě ubytovali, pomohli jim získat fiktivní nebo přechodnou práci, následně místní pojištění a pak jim otevřeli bankovní konta. Když posléze jejich jménem požádali o sociální dávky, poslali je domů. Podle soudce Jamese Sampsona k tomu často využívali „zranitelné" jedince.
Soud doporučil u odsouzených jejich deportaci poté, co si odpykají polovinu svých trestů.
Odsouzení měsíčně podvodně pobírali asi 33.000 liber a část peněz utráceli na nákladná auta a v kasinech v Nottinghamu, Leicesteru, Bradfordu a Newcastleu.