„Hlavním mottem nové éry vlády Kim Čing-una je zachycení současných trendů. Tato změna postoje se projevila i v oblasti televizní produkce,“ uvedl pro ABC News odborník na severokorejskou kulturu Kang Dong-wan, jenž působí na univerzitě v jihokorejském Soulu.

Severokorejská televize tak postupně upouští od čisté ideologie a zpráv o úspěších „velkých vůdců“. Ty nahrazuje reportážemi z terénu, které se věnují „běžnému“ životu obyvatel. Na obrazovkách se tak často objevují studenti s mobilními telefony nebo lidé, kteří si pochutnávají na pizze.

I přes tyto změny však hlavní poslání televize zůstává stále stejné, upozorňuje britský list The Daily Telegraph. Severokorejci zachycení v těchto reportážích totiž nikdy nezapomenou vyjádřit vděčnost svému vůdci.

Podle Li Džu-čola, který se zabývá televizní produkcí v KLDR, bude tento trend pokračovat i nadále. „Snaha učinit vysílání méně strojeným a spontánnějším se vyplácí. Nemůže být ale pochyb o tom, že KCTV zůstane důležitým nástrojem propagandy,“ řekl Džu-čol ABC News.

Už v září představila KCTV své nové studio, jež vedle toho starého vypadá jako technologický zázrak. Objevilo se v něm i čtecí zařízení, takže moderátor už nemusí koukat do papíru.

Nepřátelé se třásli strachy

Pětasedmdesátiletá Ri Čchun-hi v minulosti často uváděla klíčové politické události, jako byly například nejnovější raketové a jaderné testy. „Její hlasový projev postupně dosáhl takové úrovně, že kdykoli promluví na obrazovce, nepřátelé se třesou strachy,“napsal o populární moderátorce před několika lety severokorejský magazín Chosun Monthly.

Na televizních obrazovkách se Ri zpravidla objevovala v tradičním oděvu výrazně růžové barvy, díky čemuž získala přezdívku „Dáma v růžovém“. Tuto barvu vyměnila za černou jen tehdy, když oznamovala tragické události, mimo jiné úmrtí obou předcházejících severokorejských vůdců Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Tehdy přímo v televizním studiu plakala.

Ri Čchun-hi oznamuje test vodíkové pumy:

Navzdory odvážnému tvrzení magazínu Chosun Monthly, vzbuzovala Ri na Západě spíše záchvaty smíchu, než strach. Její patetický projev, který připomíná styl komunistických komentátorů 50. let 20. století, působí na běžného člověka jako výjev ze surrealistického snu. Pro mnoho lidí se tak stala symbolem absurdní komičnosti nesmírně krutého režimu.