Snad nejznámější dánskou přistěhovaleckou čtvrtí je kodaňský Mjølnerparken, čtvrť tvořená komplexem obytných bloků z červených cihel z 80. let minulého století, nacházející se vedle historického centra Kodaně.

Na první pohled se jeví jako uklizená a plná zeleně, současně však v posledních letech opakovaně čelila řadě problémů, jež s sebou existence ghett přináší: například válkám gangů, vyšší než průměrné míře nezaměstnanosti i kriminality a chybějící kulturní a společenské integraci obyvatel, z nichž více než polovinu tvoří migranti první či druhé generace.

Dánská vláda nyní zařadila Mjølnerparken na seznam 29 nízkopříjmových dánských čtvrtí, označovaných jako ghetto. Jejich problémy chce vyřešit projektem, jenž dánská média označují podle Guardianu jako "největší sociální experiment tohoto století". Jde o to, tyto čtvrti hromadně vystěhovat, bytové domy zrekonstruovat a nabídnout k privatizaci. Podle Guardianu by mohlo jít o domy, v nichž žije až 11 tisíc nájemníků využívajících sociální nájemné.

Řada stávajících obyvatel Mjølnerparkenu je pochopitelně proti. "Je to krásné místo k životu," tvrdí dvaapadesátiletý pákistánský taxikář Asif Mehmood, který podle svých slov žije v Mjølnerparkenu 26 let. Nyní se má stěhovat, protože dům, v němž bydlí, byl vybrán mezi ty, co mají přejít do soukromých rukou.

Šedesát procent bytů se bude privatizovat

Dánský plán likvidace ghett a integrace přistěhovaleckých komunit do dánské společnosti má několik bodů. Prvním z nich bylo podle Guardianu stanovení vyšších trestů za trestnou činnost v ghettech, včetně možnosti vystěhování celých rodin, pokud se trestného činu dopustí jen jeden jejich člen.

Dalším je zvýšený dohled nad jazykovou i společenskou výukou - předškolní děti musí trávit nejméně 25 hodin týdně ve státních mateřských školách, v nichž podíl dětí z migrantských rodin nesmí být vyšší než 30 procent, a postupně skládají jazykové zkoušky. Pokud to jejich rodiče nedodržují, mohou přijít o sociální dávky.

Nejpřísnější část plánu podle Guardianu vstoupila v platnost 1. ledna 2020. Čtvrti zařazené na seznam ghett musí do deseti let snížit počet bytů, které mají ve svém fondu, na maximálně 40 procent. Jinými slovy, musí celé bytové bloky vyprázdnit a zprivatizovat, tedy převést do soukromého nebo do družstevního vlastnictví. Některá města (Kodaň ne) mají tyto bytové bloky jednoduše zbourat.

Současným nájemcům z řad nízkopříjmových skupin vláda nabídne alternativní ubytování, podle britského deníku však bez kontroly nad tím, kam budou umístěni, jaká je kvalita těchto bytů a kolik budou stát. Kdo odmítne, může být vyhoštěn. Náklady na vystěhování a renovaci bytových domů by měly být hrazeny z výnosů privatizace bytového fondu.

Plán čelí mezinárodní nedůvěře

Svět mezinárodní politiky se zatím podle Guardianu dívá na dánské záměry s nedůvěrou. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová na svém Twitteru už loni uvedla, že ji tento soubor opatření velmi znepokojuje, protože s sebou nese nebezpečí ještě vyšší rasové diskriminace lidí migrantského původu, které bude tím více zahánět do ghett.

"Donucovací asimilační opatření zvyšují nebezpečí vzniku rasových předsudků, xenofobie a nesnášenlivosti," uvedla Bacheletová.

Na druhé straně není možné problémy přistěhovaleckých čtvrtí zpochybnit. Konkrétně Mjølnerparken dosahuje vysokého skóre ve všech čtyřech kritériích, podle nichž dánská vláda vymezuje ghetto: má vysoký podíl obyvatel s nízkými příjmy a žadatelů o sociální dávky, úroveň dosaženého vzdělání jeho obyvatel je v průměru nízká a podíl obyvatel, kteří mají záznam v trestním rejstříku, dosahuje 2,7 procenta, což je minimální hranice pro status "ghetta". Konečně platí, že více než polovina jeho obyvatel se v Dánsku buď nenarodila, nebo se zde nenarodili jejich rodiče.

Právě toto poslední kritérium však kritici vládního záměru nejčastěji napadají s tím, že vládní opatření je ve skutečnosti namířeno především proti migrantům. Podle nich prý mají sousední čtvrti kolem Mjølnerparkenu podobné problémy, ale protože je obývá už třetí generace Dánů, nejsou považovány za ghetto, a jejich obyvatelům tedy vystěhování nehrozí.

Jde o rovnost příležitostí, tvrdí vláda

Dánská vláda se hájí tím, že snaha o privatizaci bytového fondu v ghettech a vystěhování nejchudších vrstev znamená příležitost pro ostatní obyvatele. Podle ní pomůže tento plán dostat přistěhovaleckou populaci z neproduktivní izolace, v níž se vytváří tzv. paralelní společnost". 

"Cílem je poskytnout každému dánskému dítěti stejné životní příležitosti bez ohledu na to, v jakém sousedství vyrůstá a jakým rodičům se narodilo. Jinými slovy, musí se setkávat s kulturními normami společnosti jako takové a nevyrůstat v uzavřené a izolované komunitě," uvedlo ve svém prohlášení dánské ministerstvo dopravy a bydlení. 

Podle kritiků však tento záměr stojí na falešných předpokladech a démonizaci ghett. "Měli jsme tu dánského horníka, který tvrdil, že v Mjølnerparkenu se nežije podle dánské ústavy, ale podle práva šaría. Realitě v terénu to přitom nijak neodpovídá. Jen se tu zkrátka vybičovává hysterie, aby bylo možné diskriminovat," prohlašuje aktivistka Marie Northroupová, bojující za práva současných nájemníků žijících v ghettech.

Údajný příliv bohatších lidí je podle ní jen "falešný všelék". "Ta představa je taková, že přimícháním bohatších lidí magicky poklesne zločinnost, ale pravda je, že kolem Mjølnerparkenu existují i čtvrti jako módní Nørrebro, kam se nastěhovala řada bohatších lidí, a přitom mají vyšší kriminalitu než Mjølnerparken," uvedla Northroupová s odkazem na další známou kodaňskou čtvrť, která sice proslula na jedné straně pěknými ulicemi s řadou moderních kaváren, butiků a barů, na druhé však byla v posledních letech místem několika přestřelek a bitek pouličních gangů.

Chtějí žít jinde, ale často nemohou

Většina přistěhovalců přitom o život ve smíšených čtvrtích podle dánských výzkumů stojí, ale kvůli celonárodní bytové krizi prý má jen malou šanci takové bydlení získat. "Dělali jsme si výzkum, při němž jsme se ptali lidí, kteří se zde nenarodili, zda by chtěli žít v prostředí, kde má většina sousedů jiný než dánský původ. Pouze dvě procenta řekla ano," uvádí Hans Skifter Andersen, profesor dánského institutu pro stavební výzkum a autor práce o etnické prostorové segregaci v evropských městech. 

Na druhé straně však třetina dotazovaných stála o to, žít v blízkosti svých přátel a rodiny, aby si mohli vzájemně pomáhat a psychicky se podporovat. A takové bydlení se snadněji shání v nejméně žádaných oblastech (tedy v ghettech), kde se platí nižší nájmy a na byt se zde čeká podstatně kratší dobu. Najít totiž v Dánsku cenově dostupné bydlení je složité pro každého, kdo má nižší příjmy, a to bez ohledu na původ. Do ghett se tak často dostávají i lidé, kteří by chtěli žít jinde.

Podle stávajících obyvatel Mjølnerparkenu slouží vládní plán jen k tomu, aby se na nízkopříjmových čtvrtích víc vydělalo. "Celé roky jsme naléhali na bytové družstvo, ať náš dům rekonstruuje, a ignorovali nás. Teď si tu lidé z bohaté severní Kodaně pronajímají za vysoké ceny malé byty pro své děti. Nás chtějí vystěhovat z jediného důvodu - aby si jednoduše vydělali víc peněz," řekl Guardianu Mehmood.

Právník Eddie Khawaja, který Mehmooda a další obyvatele nájemních bytů v Mjølnerparkenu zastupuje, jde ještě dál: "Žádná tvrdá data, která by prokazovala vyšší kriminalitu této obytné oblasti a zejména dvou bloků, u nichž je zvažováno vystěhování, v současnosti neexistují. Naši argumentaci chceme opřít o to, že nová legislativa byla od začátku přijímána se záměrem, který je zcela jiný - zaměřit se na konkrétní skupiny, definované náboženstvím a etnickým původem."