"Je to první důkaz, který doopravdy máme o pojmenování a označení ve zvířecím světě," řekla hlavní autorka studie Stephanie Kingová z katedry biologie na skotské Univerzitě St. Andrews. "Vyvstávají tu jisté dost zajímavé paralely mezi lidskou a delfíní komunikací, o které lidé předpokládali, že existuje, ale až dosud nebyla experimentálně prokázána," dodala v rozhovoru pro AFP.

Vědci už dříve zjistili, že si každý delfín vytváří během prvních měsíců života své vlastní typické hvízdání. Pak tráví spoustu času tím, že plave po okolí a své "jméno" oznamuje. Toto typické označovací hvízdání jednotlivých delfínů tvoří zhruba polovinu zvuků vydávaných volně žijícími delfíny, dodala Kingová.

Se spoluautorem studie Vincentem Janikem se ovšem zajímali o to, co se stane, když delfín uslyší někoho jiného hvízdat jeho jméno. Proto nahráli zvuky skupiny delfínů, a pak jim je - postupně po jednotlivých hvízdáních - opět přehrávali.

"Zajímavé bylo, že delfíni reagovali jen v případě, že slyšeli své hvízdání," uvedla Kingová, jejíž studie vyšla v americkém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. "Pak se velmi rychle ozvali a někdy i opakovaně; stejným způsobem na žádná jiná hvízdání nereagovali," dodala.

Vzhledem k tomu, že zhruba polovinu delfíního hvízdání tvoří opakování jejich vlastního jména, dalším velkým úkolem bude zjistit, "o čem mluví ve zbytku hvízdání", řekla Kingová. "Zatím nevíme, k čemu je užívána zbylá polovina komunikace," dodala. "A to bude další krok ve výzkumu delfíního dorozumívání."